Prezident Miloš Zeman si předvolal ministra spravedlnosti Pavla Blažka, aby se s ním podělil o údajně závažné podezření: zda když prý během jeho hospitalizace kvůli vážné nemoci na konci minulého roku uvažovali někteří zákonodárci o tom, jestli by ho kvůli neschopnosti vykonávat prezidentský úřad parlament neměl na základě článku 66 ústavy dočasně zbavit pravomocí, nešlo o trestný čin sabotáže. Blažek s vážnou tváří podnět přijal s tím, že prezidentovo podezření nechá prověřit. Následně ho postoupil Nejvyššímu státnímu zastupitelství.

Prověřování prezidentova „podezření“, že se mohl stát v podobě úvah o jeho dočasném suspendování na základě existujícího ustanovení ústavy trestný čin sabotáže, je sice o stupeň níže, než kdyby Hrad rovnou podal v této věci trestní oznámení, které připravil hradní advokát Marek Nespala „na okruh lidí, kteří nejaktivněji podporovali aktivaci článku 66“. Nicméně z prezidentova kroku i úslužnosti ministra spravedlnosti to nečiní o nic menší frašku.

Fakta versus hradní fikce

Iniciativa Hradu v této věci je zcela nesmyslná už jen ve světle stručného faktického shrnutí toho, co se na konci minulého roku odehrálo. Prezident byl i dle vyjádření Ústřední vojenské nemocnice, které si vyžádal předseda Senátu Miloš Vystrčil, dočasně reálně neschopen vykonávat svou funkci — a to s nejasnou prognózou. Což je přesně situace, na kterou pamatuje článek 66 ústavy.

Ten umožňuje v takových situacích převést prezidentovy pravomoci dočasně na jiné ústavní činitele rozhodnutím prostých většin obou komor parlamentu. Pokud se prezident domnívá, že byl suspendován neoprávněně, může se obrátit na Ústavní soud, který, pokud s ním souhlasí, mu může jeho pravomoci vrátit.

Podávat trestní oznámení na politiky, kteří o aktivaci článku 66 uvažovali zcela legitimně v době, kdy měl mimo jiné sehrát svoji předepsanou ústavní roli při jmenování nové vlády po volbách, a kdy panovalo i podezření, že jeho stavu zneužívají jeho spolupracovníci, je zjevný nesmysl. Zvlášť když sama ústava nabízí prezidentovi možnost parlamentní rozhodnutí o jeho dočasné suspendaci zvrátit jeho napadením u ústavního soudu.

Zeman sice trestní oznámení nakonec nepodal. Ale jeho veřejně vyslovené podezření, že se mohl stát trestný čin sabotáže, není o nic méně bizarní.

Celou věc bychom mohli odbýt tím, že je jen dalším dílem v procesu postupné degradace prezidentského úřadu Zemanem. Jenže když už se Zeman uchýlil k použití třaskavého výrazu „sabotáž“, a dokonce s prověřováním svého „podezření“ obtěžuje ministra spravedlnosti, a jeho prostřednictvím i Nejvyšší státní zastupitelství, přímo se nabízí úvaha o tom, zda v souvislosti s pojmem „sabotáž“ není případné mluvit spíše o Zemanově výkonu prezidentské funkce.