K hlavním úlohám hlavy státu patří reprezentace země v zahraničí. Míra její aktivity v  zahraniční politice je však do určité míry závislá i na osobních preferencích a představách o rozsahu kompetencí konkrétní osoby. Současný prezident Miloš Zeman za svá dvě prezidentská období navštívil Čínskou lidovou republiku pětkrát a pravděpodobně by odcestoval i pošesté, nebýt pandemie koronaviru.

Spolupráci s Čínou Zeman podporoval dlouhodobě. Mezi jeho poradce v minulosti patřil Jie Ťien-ming, zakladatel a předseda společnosti CEFC, jež slibovala do České republiky přinést mnohamiliardové investice, jimiž Zeman argumentoval pro spolupráci. Jie Ťien-ming byl později čínskými úřady vyšetřován pro podezření z hospodářské kriminality a zbaven svých funkcí.

Pročínský postoj dosluhujícího českého prezidenta se výrazně projevil i v souvislosti s potenciálním zapojením čínské firmy Huawei do budování 5G sítí v České republice — čínské firmy se zastával, varování Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) považoval za nepodložená a varoval před možnými odvetnými opatřeními ze strany ČLR. V roce 2016 navštívil Českou republiku čínský prezident Si Ťin-pching právě na pozvání prezidenta Zemana a dostalo se mu výjimečného slavnostního přivítání.

Po pročínské vládě Bohuslava Sobotky nastoupila v roce 2017 vláda Andreje Babiše. Za jeho vlády se česko-čínské vztahy ocitly ve stádiu hibernace, způsobeném řadou událostí: přislíbenými, ale nerealizovanými investicemi společnosti CEFC, kauzou Huawei, zrušením partnerské smlouvy mezi Prahou a Pekingem, návštěvou Miloše Vystrčila na Tchaj-wanu a vposledku i pandemií covid-19.

Postoj Miloše Zemana k Číně se stal skeptičtějším a například pokračující nepřítomnost velkých čínských investorů označil za „skvrnu“ v bilaterálních vztazích. Navzdory tomu patří mezi nejaktivnější politické podporovatele rozvíjení vztahů s Čínskou lidovou republikou a jeho postoje nezanedbatelně ovlivnily podobu tuzemské debaty o zemi s vládou jediné strany. Před blížícími se prezidentskými volbami proto není od věci znát názory a postoje současných kandidátů ve vztahu k Číně.

Pohled kandidátů na Čínu po přepadení Ukrajiny

Válka na Ukrajině změnila citlivost vnímání bezpečnostních hrozeb, a to nejen ve vztahu k Rusku, ale také s ohledem na Čínu. To se promítá i do rozhovorů s prezidentskými kandidáty, kteří ji z dlouhodobého hlediska většinou považují za bezpečnostní hrozbu, volají po obezřetnosti. Pavel Fischer hovoří v této souvislosti o Číně jako spolupachateli Ruska — upozorňuje, že Čína a Rusko těsně před ruskou invazí podepsaly dokument o spolupráci a Čína podle něj o přípravách útoku věděla a neudělala nic, aby Rusko odradila.

Podle Petra Pavla stojí Čína na straně Ruska a usiluje o „světový řád postavený na lži, manipulaci a právu silnějšího.“ Její přístup je ovšem pragmatický a její zapojení do konfliktu závisí podle něj na tom, jaké výhody může očekávat. Danuše Nerudová zase poukázala, že Čína představuje pro Rusko naději, protože bude-li „na kolenou, Čína ucítí příležitost v Rusku levně nakupovat“.

Podobně i energetická závislost České republiky na Rusku ovlivnila diskuze o Číně. Pavel Fischer a Marek Hilšer již v minulosti vyzývali vládu k vyřazení obou zemí z tendru na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany. Na závislost na Číně ve strategických oblastech upozorňuje i Petr Pavel.