Ruský vpád na Ukrajinu je možné nahlížet i jako další Putinův pokus posílit vlastní mocenské pozice a zasadit další ránu budoucnosti demokracie v Rusku. Je to amplifikace dřívějšího násilí proti potenciální konkurenci ve volbách, další krok po zavraždění Borise Němcova a po pokusu o otravu Alexeje Navalného. Je symbolické, že krátce před ruským vpádem na Ukrajinu byl Navalný postaven před další soud, kde mu hrozí nový trest až ve výši 15 let vězení.

V těchto souvislostech se útok na Ukrajinu jeví především jako útok na stát, který byl dříve součástí Sovětského svazu, ale na rozdíl od Ruska se tam odehrávají volby, při nichž dochází k výměně politiků. Navzdory korupčním skandálům, prorůstání ekonomické a politické moci a dalším problémům, se Ukrajina hlásí k evropským normám a směřuje k nim a pro Rusy je příkladem toho, že i postsovětský stát může být součástí politické a kulturní Evropy.

Není snad třeba vysvětlovat, že i Rusové by si přáli být součástí Evropy, se všemi atributy, které s tím souvisí, včetně právního řádu a svobody slova, nemluvě o autoritě evropské kultury a evropského způsobu života. Ohrožení, které cítí Putin, nezpůsobuje NATO, ale občané Ruska, kteří touží po občanských svobodách a demokratických poměrech.

Čína

S tím, jak se Putin čím dál tím víc upevňuje v pozici autokrata, Rusko postupně stále víc tíhne k Čínské lidové republice, mocnosti, s níž sdílí obavy z demokracie a nechuť k USA. Postupné politické sbližování posledních let korunovalo společné prohlášení Putina a Si Ťin-pchinga podepsané a zveřejněné 4. února tohoto roku, krátce před slavnostním zahájením zimních olympijských her v Pekingu. Tento dokument stvrdil rusko-čínské přátelství, které „nezná hranic a nejsou v něm žádné zakázané oblasti spolupráce“ a v jehož duchu si Rusko a Čína budou pomáhat (v textu se objevuje nová fráze čínské politické rétoriky „vzájemně si krýt záda“).

Dokument nese název „Společné prohlášení ČLR a Ruské federace ohledně mezinárodních vztahů v nové éře a globálního udržitelného rozvoje“. Nabubřelá a v čínských politických dokumentech všudypřítomná fráze o „nové éře“ zde má věcný význam, oba státníci skutečně vyhlašují začátek nové éry mezinárodních vztahů.

Ten podle nich nebude „unipolární“, budou v něm panovat „demokratické vztahy“ a bude se řídit zásadami a autoritou Organizace spojených národů. Aby toho bylo dosaženo, konstatuje společné prohlášení, je třeba vymanit svět z vlivu Spojených států. Komentář k setkání Putina a Si Ťin-pchinga v čínském tisku je v tomto směru ještě konkrétnější: nová éra nahradí „hegemonii Západu vedenou Spojenými státy, která stále víc ohrožuje globální bezpečnost a stabilitu.“

V jádru nového světového řádu, který se pro blaho lidstva Rusko a Čína zavázaly budovat, není ekonomický rozvoj, jak jsme byli do nedávna zvyklí slýchat z čínské strany. Jsou to demokracie a lidská práva, hodnoty, které podle společného prohlášení „nejsou privilegiem omezeného počtu států.“

V této souvislosti se objevuje tak absurdní tvrzení, že ho světová média nechala bez komentáře: „Rusko a Čína jako světové mocnosti s bohatým kulturním a historickým dědictvím mají dlouhou tradici demokracie, založenou na tisíciletých zkušenostech rozvoje, široké lidové podpory a péče o potřeby a zájmy občanů.“

Podobných perel je v textu víc. S ohledem na ruský vpád na Ukrajinu, k němuž došlo tři týdny po podepsání společného prohlášení, je pozoruhodný zápal, s nímž se zde hovoří o boji za mír, a četné výzvy na adresu USA k odzbrojení.

Nalezneme zde i požadavek k NATO a situaci na Ukrajině: „Obě strany jsou proti dalšímu rozšiřování NATO a vyzývají Severoatlantickou alianci, aby upustila od svého ideologizovaného, studenoválečnického přístupu a respektovala suverenitu a zájmy ostatních států a jejich civilizační, kulturní a historickou rozmanitost.“

V kontextu oběma stranami proklamovaného boje za mír se ve společném prohlášení objevuje také požadavek „respektovat uspořádání světa po druhé světové válce“, jehož význam není na první pohled jednoznačně zřejmý. V širším kontextu dokumentu zavání podporou pro Putinovu představu „bezpečnostních záruk“, pro něž je nezbytná ruská sféra vlivu ve východní Evropě.

Ukrajina

Ruský vpád na Ukrajinu začal tři týdny po podepsání společného „olympijského“ prohlášení. Ještě před tím se čínská média vysmívala tvrzení amerického prezidenta Bidena, že se chystá invaze, a hojně při tom mimochodem využívala výroky českého prezidenta Zemana.

Když invaze skutečně nastala, oficiální představitelé ČLR zaujali zdrženlivý postoj, zpočátku situaci nekomentovali a posléze začali vyzývat obě strany k dialogu a k řešení problémů mírovou cestou. Jedním dechem však ve svých prohlášeních dávali za pravdu ruským obavám o bezpečnost. Zatím ani jednou oficiální místa nepoužila označení „invaze“ nebo „vpád vojsk“ na Ukrajinu a místo toho hovoří stejně jako Putin o „zvláštní vojenské operaci“.

Čínské stanovisko je možné označit jako snahu zachovat zdání neutrality a zároveň podporovat ruskou stranu. Zahraniční média sice nedávno přinesla zprávu, že Čína se distancuje od Ruska a volá po ukončení násilí, není to však neproblematická interpretace. Zdrojem optimismu byla zpráva agentury Sin-chua, která informovala o telefonátech čínského ministra zahraničí Wang Iho s evropskými politiky, v nichž zaznělo, že Čína si nepřeje násilí a je třeba je zastavit. Wang I nicméně v téže zprávě potvrzuje postoje, které příliš naděje na to, že by se ČLR chtěla od Ruska distancovat, nedávají.

Konzistentně s dřívějšími prohlášeními hovoří o tom, že „bezpečnost jednoho státu nemůže být zajišťována na úkor jiných států,“ a odmítá „studenoválečnickou mentalitu NATO.“ Zmiňuje bezpečnostní požadavky Ruska, které jsou podle něj po „pateru po sobě jdoucím rozšiřování Severoatlantické aliance“ zcela legitimní.

Volá sice po zastavení násilí v zájmu ochrany života a majetku lidí, svou výzvu však neadresuje Rusku, ale „všem stranám“. A nezapomíná ani připomenout „složitý historický kontext“ dění na Ukrajině, který sice nekonkretizuje, ale z nedávného prohlášení mluvčí čínského ministerstva zahraničí je zřejmé, že představitelé ČLR nahlížejí historii ukrajinsko-ruských vztahů výhradně prizmatem ruské strany.

V telefonátech s evropskými politiky Wang I dále obhajoval, proč Čína v Radě bezpečnosti odmítla odsoudit ruskou agrese na Ukrajině, a tvrdil, že podobná prohlášení a sankce jen „přilévají olej do ohně“ a vedou k další eskalaci situace.

Čínský ministr zahraničí tedy rozhodně nijak nemodifikoval čínskou pozici a v zásadě dával za pravdu Rusku. Pohled do čínských médií ukazuje ještě zřetelněji, že vedení KS Číny se zatím nemíní vzdát svého slavnostně vyhlášeného přátelství bez hranic a snad i hodlá příteli „krýt záda“. Zpravodajství o válce na Ukrajině cituje ruskou agenturu TASS, pečlivě se vyhýbá slovům agrese či invaze a zatím ani jednou nezmínilo odhodlání Ukrajinců bránit svůj domov.

Rusko se v těchto zprávách objevuje jako ten, kdo je připraven jednat a navrhuje konstruktivní řešení. A Západ — zejména pak Spojené státy a NATO — jsou jednou „ti, kdo zapálili oheň,“ a podruhé zase ti, kdo nechávají prezidenta Zelenského na holičkách a nejdou mu na pomoc. A pak jsou tu zprávy o dopadu „ukrajinské krize“ na Evropu, o rostoucích cenách energií a uprchlících.

Všechno to jsou strohé zprávy bez dalších podrobností, občas s fotografií bez komentáře. Válce na Ukrajině věnuje zpravodajství agentury Sin-chua méně místa, než Si Ťin-pchingovu úsilí o prohlubování skutečné demokracie nebo zprávě čínské vlády o pošlapávání lidských práv v USA.

Zajímavý pohled na Ukrajinu nabízejí portály na okraji hlavních zpravodajských webů, v nichž má hlavní místo zábava. Ty se také musí řídit předpisy Oddělení propagandy ÚV KS Číny a na něj napojených úřadů, avšak mají určitou volnost, která umožňuje zahlédnout plastičtější pohled v pozadí oficiálních zpráv.

Zde se objevily články expertů o historii Ukrajiny, které zmiňují „lidové republiky“ na východě země a obranu legitimních zájmů ruského obyvatelstva na Ukrajině. Útoky na USA a Západ obecně jsou tu všudypřítomné a neurčité výroky ministra Wang Iho o bezpečnostních zárukách pro Rusko zde konkretizují jednoznačná tvrzení o tom, že Ukrajina se ocitá v područí Západu a Rusko ji div ne osvobozuje.

Pokud by se to vše snad někomu zdálo jako protismyslné, stačí si připomenout čínsko-ruské prohlášení citované na začátku tohoto článku, jehož tvrzení o demokracii také nedávají smysl. Svou úlohu to však plní, Rusko jako spojenec Číny z toho vychází dobře, Amerika a Západ dostávají další zásah, Čína se jeví jako významná mírotvorná mocnost globálního významu a v komentářích čtenářů se krátká poznámka, že se přece jedná o vpád ruských vojsk, objeví jen zcela výjimečně.