Obtížně se to dokazuje, logicky ale nabízí: vedle geopolitických, vnitropolitických či imperiálně-nostalgických motivů může mít ruský vpád na Ukrajinu také ekonomicko-strategické důvody — konkrétně ukrajinské nerostné suroviny.

Ne, že by Rusko nemělo dost vlastních zdrojů. Naopak. Avšak svéhlavý a stále v průměru o dost chudší soused má pod zemí skutečně velké bohatství. A to může být perspektivně využito buďto v souladu s ruskými zájmy (a eventuálně i přímo Ruskem), nebo v rozporu s nimi — proti nim.

Nejde ani tak o proslulé donbaské uhlí, jehož zásoby jsou dnes odhadovány na 38 miliard tun (přibližně čtvrtina ruských zásob, desetinásobek českých). Zájem o uhlí v posledních letech kolísá a perspektivně by měl spíš klesat. Důležitější jsou v případě Ukrajiny plyn, železo, a pak nejrůznější vzácné kovy či polokovy: titan, lithium, nikl, kobalt, zinek, germanium, galium a další.

Plynu má Ukrajina druhé největší zásoby na evropském území. Prokázaná ložiska na dně Černého moře a na břidličných pánvích čítají asi 1,09 bilionu kubíků. To odpovídá asi dvěma třetinám prokázaných zásob Norska či Libye. Některé odhady hovoří ovšem až o pětinásobné velikosti — jak mořské dno, tak břidličné zdroje se totiž nestihly kvůli situaci po roce 2014 ještě důsledně prozkoumat.

Železné rudy má Ukrajina celou desetinu světových zásob, titanu osmnáctinu až pětinu (i zde jsou průzkumy zatím nedokončené) a lithia největší rezervy v Evropě. K tomu například jedny z největších světových zásob grafitu.

Celkově se na ukrajinském území nachází ložiska 117 ze 120 průmyslově nejvyužívanějších surovin. Zvláštní postavení má pak ukrajinská ropa, jejíž doposud známé zásobárny by i bez nevyužitých břidlic mohly při náležité těžbě pokrýt stávající spotřebu celé Ukrajiny třikrát. Ukrajina přitom i před válkou ropu a plyn dovážela.

Suroviny po Majdanu a předválečný stav

Faktor suroviny byl v textech o Ukrajině zmiňován už během majdanského převratu. Zvláště populární byla tehdy konspirační teorie, podle níž měla celou změnu režimu v zimě 2013—2014 zapříčinit touha USA právě po ukrajinských surovinách, zejména po plynu. Ústřední figurou zde měl být dnešní prezident Joe Biden (tehdy viceprezident Baracka Obamy) s osobní investiční zaangažovaností.

Později zbyl z celé teorie pouze pahýl týkající se působení Bidenova syna Huntera v ukrajinsko-kyperské energetické korporaci Burisma. Biden mladší dostal v této firmě skutečně na pět let pozici s platem 50 tisíc dolarů měsíčně, jíž chtěl firemní management zřejmě lobbyisticky využívat. Do funkce ovšem nastoupil až dva měsíce po konci Majdanu a dle aktuálních poznatků z vyšetřování v ní v podstatě nic nedělal.

Podle Hunterových vlastních pamětí Beautiful Things ostatně upadl v dané době — krátce po smrti staršího bratra Beaua — sám do hlubokých problémů s drogami. „Kouřil jsem tehdy crack zhruba každých 15 minut,“ přiznává Hunter Biden v knize doslova.

Co se na Ukrajině naopak potvrdilo, byla skutečnost, že klasické velké těžařské korporace ze Západu se nechtěly v zemi příliš angažovat, dokud zuřila válka s proruskými separatisty, potažmo s Ruskem. Těžba i prospekce se tak po Majdanu rozebíhaly jen pomalu.

Minulý rok činil ukrajinský příjem z těžby všech nerostných surovin dohromady 15 miliard dolarů. Souhrnná hodnota dosud prozkoumané části surovinových ložisek byla přitom odhadována na tři až 11,5 bilionu dolarů. Pro srovnání — hodnota ropy ve všech ložiscích Saúdské Arábie je při současných cenách cca 25 bilionů dolarů a země jí prodá každý rok za 360 miliard dolarů.

S velkými nadějemi se v sektoru v zemi vzhlíželo k loňskému podpisu dohody o strategickém partnerství Ukrajiny a EU mimo jiné pro oblast surovin. A skutečně: země hned v roce 2021 obdržela na sto prospektorských a těžařských nabídek. Letošní ruská invaze ovšem vše zase zhatila.

Perspektivní bohatství

Zvláště v internetových diskuzích se dá setkat s argumentem, že připomínat faktor surovin v případě ruského vpádu na Ukrajinu je absurdní, protože Rusko samo jich má tolik, že je při stávajících extrakčních a přepravních možnostech nemůže ani vytěžit, respektive prodat. A že se samo v tomto ohledu invazí poškodilo — viz stávající snahy Západu o omezení závislosti na ruské ropě a plynu či třeba projekt energovodu Nord Stream 2 zastavený po invazi Němci, který byl v podstatě před spuštěním.

Zde je však třeba uvažovat perspektivně. Čím dál víc hi-tech a elektronická ekonomika bude s ubíhajícími lety vyžadovat ve stále větších objemech jiné suroviny, než vyžadovalo hospodářství minulých dekád.

Spojené státy mají již od roku 2018 oficiálně identifikováno 35 nerostů klíčových pro hi-tech rozvoj. Velkou část z nich najedeme ve slušném množství právě na Ukrajině. A zvláště cena surovin, které jsou zásadní pro přechod na bezuhlíkovou ekonomiku, má perspektivně značně růst — místy i o stovky procent.

Titan, grafit, zirkon, lithium, niob, germanium, galium, navíc i nikl, bauxit či chrom — to vše Ukrajina má a na tom může do budoucna vydělávat. A jak přibližuje například rozbor think tanku Natural Resource Governance Institute, ke zdražení alternativ k ekonomice založené na ropě a plynu přispěje jistě i sama aktuální válka.

Co Rusko teď drží

Podíváme-li se na aktuální rozsah území okupovaného Ruskem, a porovnáme-li jej s mapami hlavních surovinových ložisek, uvidíme, že si už ukouslo nezanedbatelný díl: tři železnorudné pánve z pěti — byť ty menší —, ložiska lithia na jižním Donbasu, zirkon, tantal, grafit a niob mezi Mariupolem a Berďanskem, zásoby ropy a plynu u krymského pobřeží i přímo na Krymu.

Byť s otazníkem je třeba připočíst také zmíněné donbaské uhlí. A pak jsou tu ještě na Donbase těžené horniny jako kaolín, mramor, křída, dolomit či keramická hlína. Ač nejde přímo o strategické suroviny, málo se ví, že Ukrajina donedávna sytila například čtvrtinu veškeré poptávky italského keramického průmyslu.

Platí přitom, že Rusko nemusí ukrajinské suroviny hned samo těžit a prodávat, respektive krást. Jak připomínají Robert Muggah a Vadim Dryganov ve Foreign Policy, už sama přítomnost ruských vojsk na stávajícím rozsahu území brání Ukrajině v přístupu k polovině ložisek ropy a 72 procentům ložisek plynu.

Navíc se zrovna aktuálně řeší ruská blokáda exportu ukrajinských zemědělských výpěstků — země jich ročně vyveze za 30 miliard dolarů. Stejně může Rusko blokovat i export podstatné části vytěžených surovin.

Další možnosti využití

Vše nyní nasvědčuje tomu, že Rusko nebude perspektivně moci vyvážet už svoji ropu a plyn do zemí Evropské unie, tedy alespoň ne v množství jako doposud. Bude tak muset buď rozšiřovat přepravní infrastrukturu k odběratelům v jiných částech světa, anebo urychlit transformaci vlastní ekonomiky. Ač se zdá druhá varianta s ohledem na rigiditu tamního režimu méně pravděpodobná, nelze ji ignorovat.

Jak přibližuje Sharon Burkeová v Boston Globu, Rusko má šanci se stát i s vlastními zásobami vzácných kovů ekonomickou supervelmocí. Ale jak uvádí David Knight Legg ve Wall Street Journalu, surovinové zisky na Ukrajině mu mohou tuto cestu výrazně usnadnit.

Do hlavy Vladimiru Putinovi a dalším plánovačům stávajícího konfliktu nevidíme. Možná, že při rozhodování o invazi přebila opravdu vše touha vytvořit onen dvou set milionový ruský svět, byť třeba silou. Možná byl nadevším skutečně vztah k Západu, případně k NATO. Vnímáme-li však skupinu exrozvědčíků, oligarchů a siloviků vládnoucí dnešnímu Rusku jako aktéra, který rozhoduje chladně a logicky, musíme připustit, že myslel i na ukrajinské zdroje.

Pokud by byly Ukrajinou dobře využity, mohly by se stát jedním z pilířů její nezávislosti, budoucí prosperity a eventuálně i šance Rusko pro Západ v mnohém ekonomicky nahradit. Bude-li ale ukrajinské suroviny z části kontrolovat a z části blokovat Moskva, poslouží snadno opačným cílům. Patří se na to nezapomínat, zvláště když nyní přibývá snah doporučovat Ukrajincům, jaké území Rusku podstoupit.