Válka vždy působí i ekologické škody — obzvlášť tehdy, způsobuje-li přímé škody i nebezpečnému průmyslu. Konflikt v Donbasu, vysoce průmyslové oblasti ve východní Ukrajině, už osm let nepříznivě dopadá na tamější přírodu a zdraví obyvatel.

Ruská invaze na Ukrajinu, jejíž součástí už se stalo obsazování jaderných elektráren či útoky na města, tepelné elektrárny či průmyslové podniky s rizikovými provozy, zásadně zvyšuje hrozbu ekologické katastrofy. Jak známo, první obětí války je pravda — a v důsledku omezených možností sledovat stav životního prostředí i aktivního šíření dezinformací se také snižují šance, že se hrozby ekologických škod podaří včas rozpoznat a odvrátit.

Ekologická katastrofa na Ukrajině

Ruská válka proti Ukrajině způsobuje četné civilní oběti a bezpříkladné množství lidí vyhání z jejich domovů. Vedle toho má ale i méně reflektovaný, hrozivý dopad na životní prostředí a veřejné zdraví — a to nejen na Ukrajině, ale také v Rusku, Bělorusku, v Moldavsku a v dalších částech východní Evropy.

Dlouhodobé následky válečných škod zahrnují trvalé znečištění či likvidaci celých ekosystémů, úrodné půdy a zdrojů obživy. Mohou mít ale také podobu rozsáhlých regionálních katastrof, které jsou v tak industrializované zemi, jakou je Ukrajina, dosti pravděpodobné.

V letech 2013 a 2014 vypukly v reakci na Euromajdan proruské protesty na Donbasu, regionu s ruskojazyčnou většinou. Během roku 2014 pak tyto protesty — s tajnou podporou Ruska — přerostly ve válku mezi ukrajinskými ozbrojenými silami a separatisty, za nimiž stály i ruské vojenské a polovojenské jednotky.

Přestože Rusko soustavně svůj vliv na region popíralo, faktickou kontrolu nad částmi Donbasu převzalo dosazením vlastních politických zmocněnců, dodávkami zbraní i přítomností svých vojsk. Od té doby samozvané Doněcká lidová republika a Luhanská lidová republika v Donbasu hrubě porušují lidská práva, mezi jejich praktiky patří i mučení zadržených a vyhánění lidí z jejich domovů. Kromě palby, která za posledních osm let nikdy zcela neustala, se místní obyvatelé potýkali také s výpadky v dodávkách elektřiny, tepla a pitné vody.

Řada ukrajinských a mezinárodních organizací — například Zoï Environmental Network, Ecoplatform, CEOBS, PAX, Environment-People-Law, Truth Hounds či OBSE — tak už roky varuje před důsledky donbaské války na životní prostředí a zdraví lidí. Na Donbase se nachází přibližně 4500 důlních, metalurgických a chemických podniků, a už před válkou byl označován za oblast s „nejzávažnější ekologickou zátěží způsobenou člověkem v Evropě“. V osmdesáti procentech zdejších průmyslových podniků se nacházejí provozy z ekologického hlediska rizikové.

V regionu se také nachází 200 ze 465 ukrajinských odkališť — velkých lagun, v nichž se ukládá průmyslový a toxický odpad z důlního, chemického a energetického průmyslu. Některé z nich jejich provozovatelé nechali na pospas svému osudu, jiné jsou v havarijním stavu. A mnohé z nich se nacházejí v bezprostřední blízkosti válečných střetů.

Od počátku konfliktu se z opuštěných uhelných dolů na Donbase vyplavují toxické a někde i radioaktivní látky. Z náhlého přerušení těžby v dolech plynou mnohá ekologická rizika: důlní vodu je třeba nepřetržitě odčerpávat; zastaví-li se čerpání, toxická voda zaplní šachty a začne stoupat vzhůru, nakonec se dostane na povrch a znečistí půdu i pitnou vodu.

Znečištěná voda z jedné šachty se následně může přelévat i do dalších, neboť jsou mnohdy propojené. Hrozbu tak představuje například důl Junij Komunar (Junkom), kde byla v roce odpálena 1979 atomová nálož — radioaktivní odpad však mohou obsahovat také doly Luhanska, Proletarska a H. H. Kapustin.

Zprávy o záplavách v dole Junij Komunar navíc vyvolaly obavy, že se kontaminovaná voda smísí s vodou podzemní a znečistí rezervoáry pitné vody. Možné další ekologické havárie, jako je protržení hrází u zmíněných odkališť, by pak mohly znečistit řeku Doněc, která je hlavním zdrojem pitné vody i pro velkou část Donbasu. Přičemž znečištění odsud se může dostat až do Azovského, a nakonec i Černého moře.

Veškerá rizika pro životní prostředí a zdraví obyvatel se ruskou invazí na Ukrajinu 24. února 2022 znásobila. Několik dní před ruskou invazí zasáhla raketa MLRS Grad Luhanskou tepelnou elektrárnu v Ščasti, začal se z ní valit černý dým a vedlo to k výpadkům v dodávkách elektřiny. 13. března zase ostřelování poškodilo výrobní haly a potrubí koksovny Avdijivka — největšího ukrajinského výrobce koksu, paliva používaného především průmyslem.

V případě poškození některých páteřních provozů z koksovny samozřejmě mohou uniknout toxické látky. Při útoku byla zasažena také teplárna, která město Avdijivka zásobuje teplem.

Škody ovšem utrpěla i celá řada dalších průmyslových podniků v Donbasu i v dalších částech Ukrajiny. V Sumách ruské ostřelování způsobilo únik jedovatého čpavku. V řadě měst včetně Doněcku a Mariupolu zase ruské ostřelování přerušilo zásobování vodou, a to už těsně před začátkem války, ale zejména pak během prvního měsíce bojů.

Občanské organizace a pozorovatelé, jako je PAX, Conflict and Environment Observatory či Zoï Environment Network uvádějí, že ruská agrese poškodila jaderné a vodní elektrárny, palivová potrubí a zásobníky i další průmyslovou infrastrukturu na řadě míst Ukrajiny. Nevybíravé bombardování měst vede nejen k bezprostřednímu velkému utrpení civilistů, ale ničí a hrubě znečišťuje také životní prostředí ve městech, což všeobecné strádání způsobené válkou prodluží a prohloubí.

Trvají obavy z jaderné havárie — i toxických záplav

O tom, jak velká ekologická rizika válka na Ukrajině obnáší, od samého počátku nebylo pochyb. Vstup ruských vojsk do uzavřené zóny v Černobylu — místa jaderné katastrofy z roku 1986 — zákonitě vyvolal obavy.

10. března pak letecký útok přerušil dodávky elektřiny do střediska jaderného výzkumu v Charkově. Palba ruských tanků poškodila reaktory v Záporožské jaderné elektrárně, vyřadila je z provozu a odpojila od elektrické sítě.

Ačkoli Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) později uvedla, že úroveň radiace ve všech provozovaných reaktorech na Ukrajině je v normě, neexistuje žádný přímý způsob, jak tuto informaci potvrdit. A bezpečnost jaderných zařízení v bezprostřední blízkosti bojů nadále zůstává jedním z největších rizik konfliktu.

Z jaderné havárie mají lidé hluboce zakořeněné obavy. Podobně znepokojivá je ale i možnost katastrofy v důsledku poškození odkališť skladujících odpady chemického a těžebního průmyslu.

Odkaliště z dálky vypadají jako jezera se stojatou hladinou, avšak za jejich hrázemi se skladují toxické kaly, tekutiny a zbytky rudy z těžby. Jsou-li odkaliště ponechána bez dozoru, mohou se snadno poškodit a může z nich začít unikat kontaminovaná odpadní voda, která nakonec pronikne i do vod podzemních a povrchových.