Před ruskou invazí šlo o řeč třetiny Ukrajinců, o dominantní jazyk velkého byznysu i komerční kultury. Nyní je ale budoucnost ruštiny na Ukrajině nejasná. Kyjevské vlády se již v minulých letech snažily prosazovat co nejdůslednější používání ukrajinštiny, což teď po invazi zřejmě ještě zesílí. Dle řady reportáží ovšem přestává používat ruštinu i mnoho rusofonních Ukrajinců spontánně, a to v reakci právě na současnou ruskou agresi.

„Po této invazi, po ostřelování a bombardování začala naprostá většina zdejších odmítat vše ruské — i přes vzájemnou blízkost a rodinné vazby v sousední zemi (…) I ti, kteří celou dobu nechtěli vyměnit svou ruštinu za ukrajinštinu, to v prvních týdnech války udělali,“ cituje web Euronews univerzitního profesora z Charkova, Konstantina Zadorožného.

„Neumím Ukrajinsky, i když zpravidla rozumím, o čem se mluví. Ale naučím se (…) Je to věc národní cti,“ uvádí zase v reportáži NPR Světlana Panová, která uprchla z donbaského Kramatorsku do haličského Lvova.

Jazyk je na Ukrajině velké politické téma už od tzv. oranžové revoluce v roce 2004. Nejen ukrajinští nacionalisté dlouhodobě argumentují, že pro definitivní vyvázání se z ruské vlivové sféry je opuštění ruštiny zásadní a ukrajinský stát o něj musí aktivně usilovat — v rámci přežívajícího ruského imperiálního myšlení jsou totiž všichni ruskojazyční obyvatelé postsovětského prostoru stále skupinou, za niž má moskevský režim sklon mluvit.

Po celých osm let, jež uplynuly od další (tzv. euromajdanské) revoluce, obviňoval moskevský režim ten kyjevský, že právě systematickým prosazováním ukrajinštiny ruskojazyčné obyvatelstvo utlačuje. Ve vlastním Rusku byl přitom loni publikován esej samotného prezidenta Putina s titulem „O jednotě Rusů a Ukrajinců“, ve kterém hlava Ruské federace označuje ukrajinštinu za ruský dialekt.

Krátce před válkou — v prosinci 2021 — Putin Ukrajince obvinil, že „vytlačují Rusy a ruskojazyčnou populaci z jejího historického území.“ Dnes ruská armáda odstraňuje na obsazených ukrajinských územích ukrajinské nápisy a v úředním styku nutí místní používat výhradně ruštinu.

„Jazyk je pevnou součástí naší identity, identity našeho národa (…) Je tím, co nás spojuje a zároveň jako celek odděluje od ostatních,“ shrnul pro Washington Post Andrij Šimanovskyj, známý propagátor ukrajinštiny na sociálních sítích.

Jazykové zákony

Vedle přímého vměšování moskevského režimu komplikují přirozené užívání ruštiny na Ukrajině ještě dva další faktory: působení ruskojazyčných médií, která buď aktivně šířila, nebo měla alespoň sklon šířit ruskou státní propagandu, a faktor trhu. Trh rusky mluvících zemí je totiž podstatně větší než vnitřní ukrajinský. Například drtivá většina nakladatelství tak měla v minulých letech tendenci vydávat knihy v ruštině. Podobné to bylo dlouho i s filmy nebo s novinami.