Ukrajinský filmový režisér Sergej Loznica přednesl na slavnostním předávání cen France Culture na filmovém festivalu v Cannes programový projev o ruském jazyce a kultuře. Výzvy k jejímu bojkotu se začaly ozývat po zahájení ruské invaze na Ukrajinu. Podle režiséra jsou nejen v rozporu s evropskými hodnotami, ale jednoduše postrádají logiku a smysl.

Již dříve byl sám režisér napaden některými ukrajinskými veřejnými činiteli: 19. března byl kvůli svým protestům proti bojkotu ruské kinematografie a za účast na festivalu ruského filmu v Nantes vyloučen z Národní filmové akademie. Tento krok filmové akademie označil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v jednom z rozhovorů za chybu. Meduza cituje celý text Loznicova projevu, který zveřejnilo Rádio Svoboda. -jk

Vážené dámy a pánové!

Je mi velkou ctí, že jsem toto ocenění získal. Rád bych poděkoval paní Sandrine Trenierové a jejím kolegům z France Culture za ocenění mé práce v oblasti kinematografie, za podporu mých názorů a mého postoje.

Kultura je pro nás všechny způsobem života. Dnes jsme se všichni ocitli na frontové linii. Na jedné straně stojí ti, kteří požadují zákaz ruské kinematografie, a dokonce „zrušení“ ruské kultury. Na druhé straně jsou ti, kteří totální bojkot kultury odmítají.

Bezprostředně po zahájení ruské agrese na Ukrajině jsem se vyslovil proti úplnému zákazu ruské kinematografie a proti bojkotu ruské kultury. Někteří mí krajané reagovali požadavkem bojkotovat i mé filmy — zejména filmy o současné i minulé válce Donbas, Majdan, Babí Jar: Kontext.

Je zarážející, že filmy Donbas a Majdan už byly před několika lety zakázány. Stalo se tak v totalitním Rusku na příkaz FSB. Dnes ukrajinští „aktivisté“ požadují zákaz promítání těchto filmů v demokratické Evropské unii. Je politováníhodné, že v některých otázkách se jejich postoj shodují s postojem ruské FSB.

Bohužel se dnes na frontové linii ocitl i filmový festival v Cannes. Pokud je mi známo, pouze jednou v pětasedmdesátileté historii festivalu v Cannes obdrželi jeho organizátoři dopis od šéfa státního fondu kinematografie s požadavkem, aby byl z programu festivalu stažen film občana jeho státu. Stalo se to v roce 1969 s filmem Andreje Tarkovského Andrej Rublev.