Bulharsko prošlo od 90. let celou řadou obrovských změn. Po klidném ukončení komunistické vlády se bývalý sovětský satelit vydal pomalu na Západ. Spolu s dalšími sedmi státy v roce 2004 vstoupil do Severoatlantické aliance a o tři roky později spolu s Rumunskem také do Evropské unie.

Přes zjevný trend se ale země, které se za dob Sovětského svazu občas přezdívalo „šestnáctá svazová republika“, nedokázala dlouho odloučit od své vazby na Rusko. Podle výzkumu Pew Research z roku 2019 mělo k Rusku kladný vztah až 73 procent Bulharů. Podle GLOBSEC vnímalo ještě loni na 70 procent bulharské populace pozitivně i samotného Vladimira Putina.

Rusko mělo vždy na fungování Bulharska nemalý vliv, který se snažilo v nejprorusštějším členském státě EU udržovat všemožnými způsoby. Uplatňovalo jej přitom především skrze místní oligarchy a mafii, sympatizující či zkorumpované politiky nebo jednoduše přes dodávky plynu a ropy, na kterých je Bulharsko silně závislé.

Překvapivé reakce na válku

Stejně jako všude jinde v EU, i v Bulharsku se po otevřené invazi Ukrajiny změnil názor na Putina a jeho režim k horšímu. Zatímco v České republice invazi hned první den odsoudilo přes 90 procent občanů, v Bulharsku ji skoro měsíc od vypuknutí i nadále podporuje 16 procent obyvatel. Pozitivní pohled na Vladimira Putina sice vzal u většiny za své, stále se k němu však přiznává třetina Bulharů.

Přesto na začátku invaze překvapila reakce ze strany ministra obrany Stefana Janeva. Dnes už odvolaný politik opakovaně odmítal tažení ruské armády na Ukrajině nazývat válkou, používal putinovský termín „speciální operace“ a vyzýval k tomu, aby si Bulharsko — člen NATO a EU — zvolilo: buď proruskou pozici, nebo proevropskou či proamerickou. Podobně překvapivé bylo pak zjištění, že bývalý bulharský generál byl od roku 2016 ruským špionem.