Několik dekád poté, co Sovětský svaz prohrál svůj ideologický boj o „srdce“ Afričanů, se na kontinent vrací ruský vliv jak v podobě nechvalně proslulých vagnerovců, tak skrze přímé ruské aktivity, zaštítěné prvním společným rusko-africkým summitem, který se konal v roce 2019.

Současná válka na Ukrajině a snaha izolovat Rusko od všech mezinárodních aktivit bude jistě tématem summitu plánovaného na podzim 2022. Ovšem zdaleka ne tak významným, jak západní svět doufá.

Sovětská stopa v Africe

Ve chvíli, kdy v Africe proběhl proces dekolonizace, se formálně nezávislé státy staly kolbištěm zástupných konfliktů studené války. Podle mnohých odborníků právě možnost ventilovat napětí v nepříliš exponovaném regionu umožnila oběma supervelmocem nevstoupit do přímé vojenské konfrontace na globální úrovni.

Ačkoliv jak USA, tak SSSR patřily k principiálním odpůrcům kolonialismu, byl ze strany nově nezávislých afrických států mnohem pozitivněji vnímán Sovětský svaz, který mohl vedle antiimperialismu argumentovat také antikapitalismem. Právě kapitalismus byl chápán řadou afrických států jako symbol koloniální nadvlády, čehož Sovětský svaz společně se svými satelity včetně komunistického Československa umně využíval.

Mimochodem v 50. letech 20. století to bylo právě Československo, které hrálo prim v africké politice celého východního bloku, protože v daný čas disponovalo lepšími materiálními a lidskými kapacitami než sám Sovětský svaz. Působení východního bloku v Africe bylo sice oficiálně motivováno ideologickou snahou šířit myšlenky socialismu, nicméně v praxi bylo čistě pragmatické a reflektovalo potřebu mít na své straně co největší počet spolehlivých spojenců.

Klasickým příkladem může být příklon Sovětů na stranu Etiopie ve válce se Somálskem v druhé polovině 70. let. Ačkoliv oba režimy byly politicky spřátelené, ve válce o pohraniční Ogaden si SSSR vybral etiopskou stranu z ryze praktických důvodů a režim somálského prezidenta Barrého hodil přes palubu.

Ten situaci využil ve svůj prospěch a obrátil se s žádostí o pomoc na USA, které mu ochotně vyhověly. Výsledkem bylo, že se SSSR po zbytek své existence orientoval již jen na Etiopii (zahrnující v té době i Eritreu a její přístavy na pobřeží Rudého moře) a Barré si prostřednictvím finanční podpory od USA koupil klid na celá 80. léta.

Sovětský svaz využíval pro své působení v Africe sítě vazeb členských států RVHP, které poté, co ze svých zdrojů obnovily po válce rozloženou sovětskou ekonomiku, soustředily svou pozornost na podporu afrických režimů budujících socialismus. Limitované sovětské kapacity tak vedly k tomu, že jeho zájmy zprostředkovávaly vedle již zmiňovaného Československa také NDR či Kuba.

Ruská africká ofenzíva

Rozpad Sovětského svazu následovaný hlubokou ekonomickou krizí Ruské federace znamenaly na více než dekádu útlum afrického angažmá, včetně uzavření několika ambasád a konzulátů. „Návrat“ Ruska do Afriky přichází až s formálním nástupem Medveděva do čela země a s jeho tour po čtyřech státech v roce 2009 s poselstvím, že Rusko stojí o obnovení dřívějších vazeb a kontaktů.