Na konci června 2011 stála Libye na jednom ze svých pomyslných rozcestí. Tehdy několikaměsíční válka vyrostlá z arabského jara byla už v podstatě rozhodnutá. Bojovalo se jen pozičně. Povstalecké armády postoupily za pomoci letectva NATO na osmdesát kilometrů od Tripolisu a budovaly zázemí pro závěrečný útok. Muammar Kaddáfí nabízel okamžitý mír, svobodné volby pod mezinárodním dohledem a vlastní odchod z politiky, pokud volby prohraje. Pro povstalce a jejich patrony, zvláště pro Francii, USA a Británii, nebylo toto již přijatelné — na Kaddáfího byl ostatně vydán mezinárodní zatykač. Byly tu ale jiné možnosti: Kaddáfí se mohl sám vydat; dalo se jednat s armádou; státy NATO mohly tlačit na předání moci a poté zprostředkovat state building. Nakonec se nestalo nic. V srpnu 2011 byla pak ofenzíva obnovena a v říjnu Kaddáfí proslule zlynčován.

Dnes má Libye za sebou necelých devět let postkaddáfíovského vývoje, z nichž sedm posledních se v zemi soustavně bojuje. V první fázi šlo o střety různých mocenských skupin opírajících se o milice různých klanů a měst. Následně v roce 2014 přišel střet mezi vládou a vedením pochybně zvoleného parlamentu. V květnu 2014 se pokusil o puč maršál Haftar vystupující jako velitel nové celolibyjské armády, v letech 2015 a 2016 bojovali všichni se všemi a k tomu ještě s Islámským státem a od dubna 2019 opět blok tripolské vlády s blokem maršála Haftara.

Na konci loňského roku a začátku letošního se už už zdálo, že Haftarovy síly zvítězí — maršálovy oddíly vycvičené s pomocí egyptských poradců, vyzbrojené za peníze Spojených arabských emirátů a posílené žoldnéři z Ruska měly pod kontrolou takřka celou zemi. Ovládaly už i část Tripolisu. Pak se však na stranu vládního bloku postavilo otevřeně a se vší vahou Turecko. Do Libye dorazily nové zbraně i jednotky ze Sýrie. Haftarova ofenzíva byla zastavena a následoval protiútok. Od minulého měsíce se maršálovy jednotky už jen stahují.

Poslední událostí libyjské války je několik dnů staré vystoupení egyptského prezidenta-diktátora Sísího: Egypt začíná oficiálně cvičit a vyzbrojovat kmenové milice stavící se na Haftarovu stranu a pokud vládní jednotky postoupí za současnou linii fronty u Syrty, vstoupí do Libye přímo egyptská armáda. 

Haftar jako menší zlo?

Podobně jako svého času v Sýrii není ani dnes Libyi snadné říci, kdo je větší padouch a jestli někdo hrdina. Tripolská vláda se v roce 2014 postavila proti novému parlamentu vzešlému z voleb, ty byly ale krajně problematické a proběhly pouze s osmnáctiprocentní účastí. Haftar se tentýž rok pokusil o puč a navzdory neúspěchu získal na svou stranu parlament — přesunul jej pak na východ do své bašty Tobruku a nechal zvolit protivládu.

V roce 2016 se začínalo zdát, že tím nejmenším zlem bude pro rozvrácenou zemi vláda právě Chalífy Haftara. Maršálovy jednotky se zdály nejdisciplinovanější. Byl schopen porážet džihádisty a jednalo se i o společném boji proti pašerákům migrantů. V dubnu 2019 však, krátce před již připravenou mírovou konferencí a těsně po zvládnutých místních volbách, porušil Haftar klid zbraní a začal v rozporu s dřívějšími sliby opět útočit.

Ještě do jara letošního roku mnozí Haftara hájili, byť spíš jen už jako nejpravděpodobnější záruku alespoň nějaké stability, ne jako dobrého partnera. S tureckým vstupem do konfliktu a kolapsem Haftarovy ofenzívy se ale vše zase změnilo. Ke klidu zbraní a jednáním o míru vyzývají teď Haftarovi patroni a vládní strana neodpovídá. Maršálovi zůstala věrná milice v Zintánu a strážci rafinerií v Syrtském zálivu. Na jihu přešli však do útoku Tuaregové a vláda uplatila i další dříve džihádistické milice.

Hlavní fronta je aktuálně na linii Syrta — Ubari. S výjimkou Zintánu ovládá vládní blok už celý severozápad.