Britové, Francouzi, Němci i Američané, Turci a zaměstnanci Červeného kříže — tito i občané dalších států vyslyšeli výzvy svých vlád a v minulých týdnech opustili Libyi. Buďto tak učinili ještě v první polovině července sami, nebo později v rámci řízené evakuace loděmi či leteckými speciály.

„Evropanů zůstalo v Libyi málo, pokud vůbec nějací. Prchají ale i místní lidé a občané okolních států, zvláště pak egyptští dělníci (...) Ne každému se útěk podaří. V tripoliské oblasti funguje už jenom jedno malé letiště, kde se na koupi jakékoliv letenky čeká až 12 hodin. Tunisko zase proud uprchlíků přísně reguluje tak, že střídavě uzavírá a otevírá hraniční přechody,“ hlásil ve středu zpravodaj Al-Džazíry.

Libyi paralyzují už více než měsíc boje, jež jsou dle pozorovatelů nejhorší od svržení Muammara Kaddáfího před třemi lety. Vázne chod státních institucí i těžba ropy, země se propadá do čím dál většího chaosu.

Jak přitom upozornila nedávno Nabila Ramdániová v Guardianu, v projevech prezidentů Hollanda nebo Obamy z posledních týdnů se slovo „Libye“ vůbec nevyskytuje.

Kontext situace

Boje v současné Libyi nemají zatím podobu celostátní války. Jde spíše o potyčky, resp. soustavné dobývání nebo hájení několika konkrétních míst.

Počet obětí navíc není tak velký jako v Iráku nebo Palestině — od prvního vyhrocení na konci června je odhadován na 200 až 600. Zprávy ze země se tak dostávají na hlavní stránky jen zřídka kdy.

Mezinárodní společenství působí rovněž bezradně. Hlavní i regionální mocnosti všechny své diplomaty stáhly, v Tripolisu už je jen zvláštní vyjednávací tým OSN. Nový libyjský parlament, jehož autoritu ovšem část rozhodujících sil v zemi neuznává, požádal ve středu oficiálně o zahraniční intervenci. Všechny dostupné informace však naznačují, že ani OSN, ani některá z mocností se k příslušnému kroku zatím nechystá.

„Nikomu se do toho nechce. A ti, kdo by mohli, se dnes dívají jinam,“ řekl zdroj z francouzské diplomacie zpravodaji AFP.

Podle všech pozorovatelů je přitom situace vážná. Dělostřelecké granáty a rakety dopadají i na obytné domy a farmy, nemocnice se plní zraněnými. Ve velkých městech a zvláště v Tripolisu vázne zásobování, ceny potravin rostou, obchody se vyprazdňují. Výpadky elektřiny trvají nezřídka i jedenáct hodin denně. Na benzín a naftu se u čerpacích stanic čeká až tři dny.

V dnešní Libyi obecně navíc nemá zásadní slovo státní moc, která po svržení Kaddáfího velice zeslábla. Rozhodující je vůle 1700 nejrůznějších bojůvek, milic a jejich aliancí. Každá z nich je trochu jinak orientovaná, přičemž se střídá regionální, kmenové, nábožensko-ideologické či čistě mocenské zakotvení. Každá z nich také disponuje vlastním zbrojním arzenálem a každá má mezi ostatními nesmiřitelné nepřátele.

Dohoda se tak hledá jen velmi obtížně.

Tripolis a Benghází

Nemnohým zprávám agentur z Libye v posledních týdnech dominují boje o hlavní tripoliské letiště. To kontrolují už od Kaddáfího svržení milice z města Zintán, nyní posílené o antiislamistické skupiny Káká a Sawaík a o několik oddílů staré Kaddáfího armády. Milice z Misuráty a z hlavního města, které kontrolují jih a západ Tripolisu, posílené o milice muslimskobratrské Strany spravedlnosti a výstavby, se naopak pokoušejí leliště dobývat.

Zintánská skupina se přitom zaštiťuje slogany o boji s islamistickými teroristy, misurátská zase potřebou likvidovat zbytky Kaddáfího dědictví.

Na letišti byla zničena již téměř všechna letadla a poškozena řídící budova. Před dvěma týdny pak zasáhla jedna ze střel také přilehlý zásobník s téměř sedmi miliony litrů paliva, který stále hoří.

Dříve v médiích zhusta zmiňované nebezpečí výbuchu zkapalnělého plynu uskladněného v blízkém okolí bylo, zdá se, zažehnáno. Podle zpráv přímo z místa však halí přiléhající městskou část hustý černý dým a vzduch je jen těžko k dýchání. Boje i přesto pokračují.

Druhým ohniskem střetů bylo až donedávna Benghází na východě země, kde místní koalice islamistických a různých ex-povstaleckých skupin dobývala základnu zvláštních jednotek. Objekt byl chráněn libyjskými vojáky a bojovníky Chalífy Haftára, který se v květnu pokusil o armádní převrat a nastolení režimu egyptského typu. Puč se nakonec nepodařil a na Haftára byl vydán zatykač, generál s věrnými ovšem opustil město a začal bojovat na vlastní pěst proti všem islamistickým ozbrojencům.

Ani teď v Benghází se mu však podle posledních zpráv nedaří. Vládní i jeho vojáci základnu vyklidili a v minulém týdnu se stáhli do obranných pozic.

Zintánské, misurátské i bengházské skupiny přitom disponují i těžkou technikou včetně raketometů, dělostřelectva a tanků. Kromě bojů o důležité objekty ji využívají také k zabírání ropných terminálů, které znemožňuje normální obchod s největším bohatstvím země — s natěženou ropou.

Existuje řešení?

Někteří pozorovatelé si slibovali konec chaosu od červnových voleb a vzniku nového parlamentu — předchozí zákonodárný sbor byl totiž ovládán islamistickými skupiny a kvůli neustálým útokům, únosům poslanců či střelbě na zasedáních normálně nepracoval.

Ani nová sněmovna ale nemá zjevně autoritu. Část zvláště islamistických skupin neuznává ani ji, ani legitimitu proběhnuvších voleb. Poslanci sice vyzývají k národní jednotě a k jednání u kulatého stolu moderovanému OSN, sami však musejí schůzovat v izolaci ve městě Tobrúku.

Některé části země boje doposud nezasáhly, zvláště jižní regiony si ovšem žijí dlouhodobě zcela pro sebe. Ve dalších městech či částech měst, kde se nebojuje, probíhají soustavné demonstrace pro islamizaci režimu i proti ní, pro nový parlament či proti němu.

Pozorovatelé se shodují, že jednou ze základních příčin stávajícího chaosu byl nezájem mocností podporujících v roce 2011 povstalce o vytvoření nové politicko-institucionální struktury, reformované armády a také neschopnost, resp. nedostatečný tlak na poválečné odzbrojení všech bojujících sil.

Původní spor o podobu nového režimu se zvrhl v obhajobu a rozšiřování stovek dílčích zón vlivu, následně ve výhrůžky a posléze v série loupeží, únosů a vražd, ke kterým docházelo během letošního jara už každý den. A dokud nebude v Libyi vláda schopná zajistit tak nebo onak pořádek, je dle pozorovatelské shody jedinou možnou mírovou konstelací složitě vyjednané příměří mezi nejsilnějšími skupinami — které bude však přirozeně jen dalším provizorním řešením.

Další informace:

AFP Libya lawmakers call for foreign intervention

Al-Džazíra Tripoli residents caught in violent clashes

Al-Džazíra Is Libya a failed state?

Al-Džazíra New Libyan parliament urges unity

Al-Džazíra Libya: Who will win the power struggle?

Al-Džazíra A bleak future for Libya?

BBC News Libya militias seize Benghazi special forces base

BBC News France evacuates French and British expats from Libya

BBC News Guide to key Libyan militias

BBC News Will Libya's militias defeat democracy?

The Guardian Libya: western countries urge citizens to leave as civil war intensifies

The Guardian Gaddafi has gone but Libya is more dangerous than ever, thanks to the west

CommonDreams.org US Evacuates Embassy in Libya