Jako pověstný červený hadr na býka zapůsobilo na nás, české novináře, několik vět, jež pronesl Mustafa Džalíl v neděli, při deklaraci osvobozené Libye v Benghází. Předseda povstalecké Přechodné národní rady doslova řekl: „My jako muslimský národ bereme islámskou šaríu za základ legislativy. Každý zákon, který se protiví principům islámu, bude zneplatněn.“

Píšu o hadru na býka, protože tato slova provokují; zároveň je to však trochu klišé. Proč by měla mít větší váhu než ostatní, tamtéž či v bezprostředních reakcích pronesená?

Například: „Libyjský lid chce spolu s ustavením právního státu na prvním místě ujistit svět, že bude respektovat všechny Libyí podepsané dohody, a to dle platným mezinárodních norem.“ (Abdul Háfiz Ghoga, Džalílův zástupce)

Anebo: „Věříme ve svobodu tisku a v právo na sebevyjádření. Jsme přesvědčeni, že naše náboženství je s těmito právy slučitelné.“ (Šajch Alí Sallábí, čelní představitel libyjských islamistů)

Ano, i já vím, co byli islamisté v Libyi v nedávné minulosti zač: že lidé okolo Abdulhákima Belhadže měli blízko k Al-Káidě; že vytvořili jednu z nejsilnějších odbojových skupin i že se teď hlásí o svoje. Vím také, že tito povstalci, jež NATO podporovalo, prodali v první fází konfliktu zbraně z Kaddáfího skladů hamáským Kassámovým brigádám a možná i někomu horším.

Ale přesto: Zatím jsou to jen slova. Ta o šaríe i ta ostatní. Byla míněna se vší vážností, či jako dílčí ústupek? Nebo snad pouze symbolicky? Nevíme.

Islámské principy se mohou promítnout do legislativy různým způsobem. Jinak je tomu v Saúdské Arábii, kde jde o pilíř oprese, jinak v Kataru, kde se jedná o obecný korektiv, a jinak v Egyptě, kde jde o zásadu čistě formální. Jak tomu bude v Libyi, uvidíme. Džalíl sám uvedl dva jenom konkrétní případy chystané „islamizace“: zákaz nemravně vysokého úročení půjček a povolení mnohoženství. To je k prognóze málo.

Nemá dnes myslím význam pouštět se do úvah, zda budou povstalci zlodějům sekat ruce, jak činí například Hospodářské noviny. Nemá to smysl, když není známo, kdo a jak ve státě povládne. Zástupci Rady slíbili, že do měsíce představí regulérní vládu. Její složení hodně napoví. Volby do ústavodárného shromáždění se mají konat v červnu; volby do parlamentu a čela země pak do roka.

A ještě více než obsazení úřadů bude záhodno sledovat další věci: otázku vyšetření povstaleckých zločinů (HRW v pondělí upozornila na nález 53 popravených v syrtském hotelu), odzbrojení či integraci milici do pravidelné armády (podle přispěvatele IPS Simby Russeaua působí nyní v zemi přes 40 ozbrojených skupin), přepisování ropných kontraktů či k budování standardních politických institucí (Kaddáfího džamahíríja jich měla minimum).

Právě tyto skutečnosti odhalí, jak to s povahou libyjského systému bude. Že ani přijetí ústavy západního střihu, ani deklarace věrnosti západním hodnotám nezaručují demokracii či liberální řád, to dobře víme už z Afghánistánu nebo Iráku. Co se namísto Kaddáfího politického patvaru v Libyi zrodí, ukážou teprve příští měsíce.