Jako pověstný červený hadr na býka zapůsobilo na nás, české novináře, několik vět, jež pronesl Mustafa Džalíl v neděli, při deklaraci osvobozené Libye v Benghází. Předseda povstalecké Přechodné národní rady doslova řekl: „My jako muslimský národ bereme islámskou šaríu za základ legislativy. Každý zákon, který se protiví principům islámu, bude zneplatněn.“

Píšu o hadru na býka, protože tato slova provokují; zároveň je to však trochu klišé. Proč by měla mít větší váhu než ostatní, tamtéž či v bezprostředních reakcích pronesená?

Například: „Libyjský lid chce spolu s ustavením právního státu na prvním místě ujistit svět, že bude respektovat všechny Libyí podepsané dohody, a to dle platným mezinárodních norem.“ (Abdul Háfiz Ghoga, Džalílův zástupce)

Anebo: „Věříme ve svobodu tisku a v právo na sebevyjádření. Jsme přesvědčeni, že naše náboženství je s těmito právy slučitelné.“ (Šajch Alí Sallábí, čelní představitel libyjských islamistů)

Ano, i já vím, co byli islamisté v Libyi v nedávné minulosti zač: že lidé okolo Abdulhákima Belhadže měli blízko k Al-Káidě; že vytvořili jednu z nejsilnějších odbojových skupin i že se teď hlásí o svoje. Vím také, že tito povstalci, jež NATO podporovalo, prodali v první fází konfliktu zbraně z Kaddáfího skladů hamáským Kassámovým brigádám a možná i někomu horším.

Ale přesto: Zatím jsou to jen slova. Ta o šaríe i ta ostatní. Byla míněna se vší vážností, či jako dílčí ústupek? Nebo snad pouze symbolicky? Nevíme.