Jednání „velké evropské čtyřky“ z minulých dnů zapadá do současných debat hledajících řešení migračních pohybů směřujících z Afriky do Evropy. Záměrně je použito slovo „pohyb“ nahrazující zprofanované slovo „krize“, neboť hovořit o krizi a priory determinuje náš přístup k nazírání dané situace a omezuje naše možnosti nahlédnout situaci z jiné nežli krizové perspektivy.

Pařížského mini-summitu se vedle Macrona, Merkelové, Gentiloniho a Rajoye účastnili nejvyšší představitelé Čadu, Nigeru a Libye, což jsou země vnímané v současné době z hlediska pohybu nelegální migrace jako nejvíce problematické.

Zatímco Libye je zemí tranzitní, vydělávající na nelegálním obchodu s lidskými bytostmi, Čad a Niger jsou významnými zdrojovými zeměmi, z nichž odchází mladí lidé pryč, čímž ponechávají své rodné země napospas svému osudu. Nový evropský návrh počítá s tím, že na hranicích mezi Libyí a Čadem, respektive Nigerem bude vytvořeno místo, na kterém bude možné zahájit azylový proces se zvláště zranitelnými jedinci, jež touto procedurou začnou procházet dříve, nežli se dostanou do Evropy.

Autoři plánu argumentují tím, že by zřízení migračního hotspotu výrazně ztížilo možnosti nelegálních pašeráků převádět přes hranice ženy a děti, čímž by se mimo jiné snížil počet utonulých ve Středozemním moři a převaděči by přišli o významný zdroj peněz. Podobný plán jistě vzbudí u české veřejnosti — i pod vlivem nedávného vyjádření premiéra Sobotky — určité pozdvižení, neboť viděno pohledem Středoevropana žijícího v české kotlině bez přístupu k moři půjde o plýtvání prostředky.

Kam investovat?