Lidová škola migrace

Fatima Rahimi

Fatima Rahimi přibližuje činnost projektu Lidová škola migrace. Veřejnosti nabízí debaty, setkání a projekce filmů, které tematizují nejen samotnou migraci, ale například i chudobu v evropském prostoru.

Je středa večer. Venku se už stmívá. Z polootevřených oken do prostoru kavárny Svět-Hub proudí chladní podzimní vzduch. Pomalu začíná další akce projektu Lidové školy migrace.

Co je Lidová škola migrace?

Lidová škola migrace, jak již název vypovídá, je cyklus večerních debat, diskuzí, procházek a filmových minifestivalů (například Migfilm), které se vždy určitým způsobem týkají tématu migrace. Již druhým rokem přináší tento cyklus řadu akcí.

Cílem Lidové školy migrace je totiž nabídnout široké veřejnosti odborný vhled do problematiky migrace a pomocí dialogu a diskuze je seznámit s otázkami (a možnými odpovědmi), které kolem migrace v posledních letech vznikly. Každý rok se koná zhruba osm debat o důležitých tématech.

V březnu roku 2016 Lidová škola migrace otevřela téma migrace žen. Proč ženy opouští své domovy? Utíkají samy? A z kterých částí světa migrují? Jaké jsou podmínky a nebezpečí, s nimiž se na cestách potkávají?

V letošním roce se podařilo zorganizovat další unikát, a to minifestival s názvem Migfilm. Festival, který nabízel výjimečné dokumentární i hrané filmy a následné debaty, proběhl v květnu. Kino Ponrepo, kde festival probíhal, navštívily desítky diváku.

Lidová škola migrace se snaží reagovat také na významné události (kterou byly například volby), a přinést tak podstatnou zpětnou vazbu pro veřejnost. Z toho důvodu připravila říjnovou diskuzi s názvem „Ovlivnili uprchlíci volby?“. Účastníci se snažili nahlédnout, zda a jak moc bylo uprchlické téma přítomné v debatách okolo krajských voleb. Večera se zúčastnila novinářka Deníku Referendum Saša Uhlová, novinář Lidových novin Petr Kamberský a sociolog Ondřej Císař.

Afrika, rovnost a migrace

Zpět ke středečnímu večeru. Krátce po osmnácté hodině začíná poslední letošní akce Lidové školy migrace. Nese název „Afrika, nerovnost a migrace“. Hostem této diskuze jsou Tomáš Lindner a Tomáš Tožička. V sále sedí zhruba dvacet až třicet lidi a pozorují okolní šum.

Svůj patnáctiminutový obecnější proslov začíná Tomáš Tožička, odborník na regionální rozvoj. Pod slovem „rozvoj“ si představuje mezinárodní, národní a lokální rozvoj, který je udržitelný, zajišťuje lidskou důstojnost, bere ohled na přírodu a především klade důraz na rovnost, spravedlnost a spolupráci. Tomáš Tožička zná rozvojovou pomoc z terénu a v České republice působí v organizaci s názvem „Česko proti chudobě“.

V březnu roku 2016 Lidová škola migrace otevřela téma migrace žen. Foto migraceonline.cz

Média, politici ani výzkumné ústavy mnohdy nepodávají realistický obraz situace, která se v České republice i jinde na světě odehrává. Podstatným příkladem je to, jak česká média zdůrazňují, že Česká republika si ve světovém žebříčku chudoby vede velmi dobře, podle indexu Eurostatu zde žije velmi málo lidí ohrožených chudobou.

Proč čísla vypadají takto, když každodenní realita nabízí mnoho obrazů bídy? Podle Tomáše Tožičky je to proto, že „jsme tak chudí, že nemůžeme být chudší". Česká republika je v současné době osmá nejhorší země Evropské unie s mediánovým příjmem. Mediánový příjem či mzda je střední hodnota mezd. Když seřadíme úroveň mezd všech zaměstnanců od největší po nejmenší, plat ci mzda zaměstnance, které se nacházejí přesně uprostřed, jsou právě ukazatelem mediánové mzdy.

Pro skutečné posouzení situace takový zjednodušující přehled zkrátka nestačí. Politici, aktivisté i novináři by se neměli uzavírat do mediálních bublin nafouknutých takovými průzkumy. Mávání rukou nad chudobou pak navíc vytváří napětí, kterého se rád chopí kdejaký populista. Chudoba je zkrátka problém, který bychom měli začít řešit.

Tomáš Lindner se ve svém proslovu zaměřil na kontext subsaharské Afriky a migrace v této oblasti. V západní Africe se velmi často migruje z malých měst do měst větších. Tito lidé míří převážně za prací. Ale také válečné konflikty, ekonomické nejistoty, hlad, změna podnebí a s ní spojené sucho — to vše jsou další důvody k migraci.

Vnitroafrická migrace je přitom mnohem masivnější než migrace do Evropy. V největším uprchlickým táboře mezi Mauritánií a Mali vlastně nikdo příliš netouží po cestě do Lybie nebo do Evropy.

Touto diskuzí skončil druhý rok Lidové školy migrace. V příštím roce nebudou chybět další důležitá a podnětná témata. Svého pokračování se dočká i Migfilm, který by měl být ještě větší akcí než v roce letošním.

Lidová škola migrace je projektem Multikulturního centra Praha a Friedrich-Ebert-Stiftung. Text vychází v rámci spolupráce se zastoupením Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice.