Poskytnout pomoc lidem na moři je mezinárodně-právní a morální povinnost
Martin RozumekCarola Rackete a další, kdo zachraňují lidské životy v moři kolem evropských břehů, zachraňují také dodržování mezinárodních i národních pravidel a tradici evropského humanismu.
Carola Rackete je jméno německé kapitánky lodi Sea Watch III., které v posledních týdnech plní stránky a vysílací čas evropských médií, a hlavně připomíná Evropě, že v otázce řízení migračních proudů do zemí Evropské unie selhává. Tisíce lidí se každoročně utopí za našimi dveřmi ve Středozemním moři, tisíce uprchlíků se hromadí v Bosně a snaží se dostat dále na Západ, Řecko se znovu stává skladištěm lidí na cestě. Legální cesty pro uprchlíky za bezpečím téměř neexistují, proto útěk lidí z Afghánistánu, Sýrie či afrických zemí vede prostředím nelegality, vykořisťování, horentních sum za převaděčství.
V případě Libye pak migraci provází nejbrutálnější porušování lidských práv včetně mučení, vražd, systematického znásilňování, natáčení krutého mučení migrantů s cílem dostat z nich nebo z jejich příbuzných v zemi původu všechny peníze, které jim zbyly. Do této situace si přidejme kolorit libyjského ozbrojeného konfliktu, kde válčící strany neváhají střílet do migrantů zavřených za mřížemi nebo, jako docela nedávno, svrhnout do takové detence bombu.
Evropa se na tuto situaci zdálky mlčky dívá, unijní záchranné operace dávno zastavila a v duchu se raduje, že lidé aktuálně přicházejí do Evropy v rekordně nízkých počtech, dokonce mnohem nižších než v „předkrizových“ letech před rokem 2014. Jediný, kdo lidem na útěku z libyjského pekla pomáhá, je UNHCR a lodě neziskových organizací, jako je právě Sea Watch III. nebo nyní loď Alan Kurdi, která právě (v době psaní tohoto článku 9. 7. 2019) zachránila 44 běženců na dřevěné bárce nedaleko libyjských břehů.
Řízená anebo neřízená akce?
V článku se píše: "Evropa (...) unijní záchranné operace dávno zastavila a v duchu se raduje, že lidé aktuálně přicházejí do Evropy v rekordně nízkých počtech, mnohem nižších než v 'předkrizových' letech před rokem 2014."
Kolik lidí utonulo v těch "krizových" letech a kolik v těch "pokrizových"? Není menší počet utonulých přece jen důvod k radosti?
Měli by být ochráněni před smrtí, mučením i jiným nelidským zacházením. Měla by být respektována jejich lidská důstojnost.
Po zjištění totožnosti a okolnostech jejich odchodu ze země původu by nastoupilo posuzování jejich nároku na udělení azylu nebo dodatečné ochrany. Pokud by návrat nepředstavoval ohrožení jejich životů, je na místě umožnit jim bezpečnou cestu.
Je to samozřejmě řízení osudu lidí. Co jiného byste si představoval?
Na řízení osudů lidí předtím, než se vydají na cestu a než po nejrůznějšách strastech nasednou do vetchých pašeráckých člunů a riskují utonutí, bohužel recept nemám, i když bych si přála, aby ho někdo nalezl.
Dále si autor stěžuje, že "Evropa se raduje", protože migranti nyní přicházejí do Evropy v rekordně nízkých počtech.
Z toho usuzuji, že autor by chtěl řízením migrace dosáhnout počtů vyšších.
Když se tedy teď vrátím ke svému prvnímu diskusnímu příspěvku - k tomu, že náš postoj k řízení migrace se odvíjí od toho, čeho chceme řízením migrace dosáhnout (což je věc rozumu a sebereflexe) - postoj autora článku se zde snad rýsuje: Cílem řízení migrace má tedy podle něj nejspíše být vyšší počet migrantů přicházejících do Evropy.
Pokud se shodneme, že tomu tak skutečně je, můžeme konečně začít debatovat o našem postoji k řízení migrace s takto stanoveným cílem.
Vaši větu "Cíleně je možné [jmenujete tři politiky] zastřelit — když máte ostřelovačský výcvik, dobrou pušku a nikdo vám nepřekáží v práci" je nejspíše možno vnímat jako opravdu silný projev vašeho "humanismu".
Jste nenávistný člověk a navíc sprostě lžete.
((diskusní příspěvek s názvem "Vedlejší oběti" Pondělí, 18.Prosince 2017, 09:08:15 http://denikreferendum.cz/clanek/26728-rozhovor-s-peterem-tkacem-rasistum-se-ma-pripominat-at-se-uci-chodit-kanaly))
Nebezpečné je propadnutí iluzi že jsem kladný hrdina, který řídí dopravu...eh... vlastně migraci. "Řízení migračních proudů do zemí Evropské unie" nyní totiž selhává, jak píše pan Rozumek.
Vnímání migrace je tedy možno redukovat na morální soud, ale je také možné hledat širší souvislosti. I tak se ovšem stále vystavujeme tomu nebezpečí, že hledání těch "širších souvislostí" bude účelové, že jeho cílem bude pouze potvrzení vlastního - z nějakého důvodu v nás již z dřívějška existujícího - přesvědčení.
Proto se domnívám, že člověk by měl zůstávat otevřený cizím argumentům, otevřený diskusi. Morální soudy o nositelích odlišného přesvědčení tuto otevřenost pro diskusi spolehlivě ničí. Omlouvám se vám, pane Macháčku, za svůj výpad. Pokud budete chtít pokračovat v diskusi, jsem připravený vyslechnout vaše argumenty.
V zastoupení Kefalína dávám v úvahu, že se jedná o uvážené usměrňování osudu lidí, kteří se ocitli v pastích, představovaných sběrnými tábory v okrajových zemích EU anebo palubami lodí, které je vylovily z vln Středozemního moře.
Autor tu formulaci dává do souvislosti se jménem německé kapitánky: "Její jméno Evropě připomíná, že v otázce řízení migračních proudů do zemí Evropské unie [Evropa] selhává."
Migrační proud do zemí EU je například migrační proud ze severoafrického pobřeží přes Středozemní moře. Německá kapitánka se se svojí lodí pohybovala ve Středozemním moři. Jestliže její jméno má Evropě připomínat, že v otázce řízení migračních proudů do EU Evropa selhává, pak jako nejpravděpodobnější se mi jeví vysvětlení, že Martin Rozumek měl na mysli právě "řízení migračního proudu ze severoafrického pobřeží přes Středozemní moře do EU".
Netroufám si posoudit, zda jde o usměrňování "uvážené" a pokud jde o ty "pasti", tak podle mě se ti migrující lidé ocitli v pastích ještě daleko dříve než až na těch palubách zachraňujících lodí a ve sběrných táborech okrajových zemí EU.