Carola Rackete je jméno německé kapitánky lodi Sea Watch III., které v posledních týdnech plní stránky a vysílací čas evropských médií, a hlavně připomíná Evropě, že v otázce řízení migračních proudů do zemí Evropské unie selhává. Tisíce lidí se každoročně utopí za našimi dveřmi ve Středozemním moři, tisíce uprchlíků se hromadí v Bosně a snaží se dostat dále na Západ, Řecko se znovu stává skladištěm lidí na cestě. Legální cesty pro uprchlíky za bezpečím téměř neexistují, proto útěk lidí z Afghánistánu, Sýrie či afrických zemí vede prostředím nelegality, vykořisťování, horentních sum za převaděčství.

V případě Libye pak migraci provází nejbrutálnější porušování lidských práv včetně mučení, vražd, systematického znásilňování, natáčení krutého mučení migrantů s cílem dostat z nich nebo z jejich příbuzných v zemi původu všechny peníze, které jim zbyly. Do této situace si přidejme kolorit libyjského ozbrojeného konfliktu, kde válčící strany neváhají střílet do migrantů zavřených za mřížemi nebo, jako docela nedávno, svrhnout do takové detence bombu.

Evropa se na tuto situaci zdálky mlčky dívá, unijní záchranné operace dávno zastavila a v duchu se raduje, že lidé aktuálně přicházejí do Evropy v rekordně nízkých počtech, dokonce mnohem nižších než v „předkrizových“ letech před rokem 2014. Jediný, kdo lidem na útěku z libyjského pekla pomáhá, je UNHCR a lodě neziskových organizací, jako je právě Sea Watch III. nebo nyní loď Alan Kurdi, která právě (v době psaní tohoto článku 9. 7. 2019) zachránila 44 běženců na dřevěné bárce nedaleko libyjských břehů.

↗

Carola Rackete byla v červnu 2019 zatčena za 

V tomto kontextu je třeba vnímat kroky Caroly Rackete nebo italského ministra vnitra Mattea Salviniho. Salvini rozhodl o uzavření italských přístavů pro imigranty, respektive pouze pro záchranářské lodě neziskových organizací. Později přidal dekret kriminalizující pomoc při nelegální migraci pod hrozbou až 20 let odnětí svobody a pokuty až 50 tisíc eur. Salvini totiž jako typický nacionalistický populista nasliboval Italům před volbami nesplnitelné ekonomické „hory doly“ a tvrdý postoj k migraci je nyní jeho hlavní mediální záchranou před rozhněvanými voliči.

V současné době čelí podle zprávy Agentury EU pro základní lidská práva (FRA) více než desítka záchranářů trestnímu stíhání v různých zemích EU. Celkem dvanáct záchranářských lodí ve Středozemí bylo nuceno zastavit své operace před 1. červnem 2019, dalších pět lodí či jejich posádky aktuálně čelí trestním řízením. Šest lodí zatím ve Středozemním moři působí, z nichž dvě — Josefa a Mo Chara — a pouze monitorují porušování lidských práv a neprovádí záchranářské operace.

Carola Rackete prostě nemohla úmrtím lidí na moři nečinně přihlížet. Podobně jako Pia Klempová, rovněž Němka a kapitánka lodi Iuventa, se rozhodla plnit mezinárodně-právní a morální povinnost vůči lidem na moři, tedy poskytnout jim v nouzi potřebnou pomoc. Toto nezpochybnitelné pravidlo mezinárodního práva zůstávalo v posledních letech čím dál častěji pouze na papíře, což vedlo například v loňském roce k tomu, že každý den přišlo na moři o život v průměru šest lidí, podle FRA celkem 2299 osob jen v roce 2018.

Návrat uprchlíků do Libye je vzhledem k zoufalé situaci v této zemi právně nemyslitelný, jednoznačně v rozporu s Ženevskou úmluvou o právním postavení uprchlíků nebo s článkem 3 Evropské úmluvy, který zakazuje návrat člověka kamkoli, kde by mu mohlo hrozit mučení či nelidské a ponižující zacházení. Tyto dvě smlouvy přitom právně zavazují všechny státy EU včetně České republiky a mají ústavní přednost před národními zákony.

Také proto nečinně nepřihlížejí této situaci ani právníci, takže trestní oznámení, respektive žaloby byly podány jak proti Salvinimu, tak proti Evropské unii jako takové. Unii skupina evropských právníků obviňuje z nepřímého zabití tisíců lidí ve Středozemním moři.

Carole Rackete, Pie Klempové a mnoha dalším je proto namístě především poděkovat. To oni zachraňují naši čest, dodržování mezinárodních i národních pravidel a tradici evropského humanismu. Je potěšující, že se za Carolu Rackete postavil německý prezident Steinmeier, ministr zahraničí Maas, francouzská vláda a mnoho dalších významných osob a nejrůznějších institucí — včetně Organizace pro pomoc uprchlíkům.

Veškerou oprávněnou kritiku by však neměl sklízet jen Matteo Salvini. Jeho právní dekrety a slovní vyjádření můžeme považovat za protiprávní, xenofobní či rasistické, podstatou problému však zůstává, že Evropská unie, a my s ní, nemá systém vyhledávání a záchrany lidí na moři, nemá společné azylové řízení s rychlým rozhodnutím o přijetí či nuceném návratu. Státy EU nejsou schopny shodnout se na reformě takzvaného Dublinského nařízení, které nespravedlivě alokuje odpovědnost za nově příchozí na první země vstupu na území EU — v praxi téměř vždy na Itálii, Španělsko či Řecko.

K takové dohodě je ovšem třeba ústupků všech členských států. A my jsme bohužel mnohokrát dokázali, že dovedeme v Evropě urputně proti něčemu či partnerům slovně vystupovat, ale navrhnout pozitivní řešení a hledat pro ně kompromis jsme se zatím nenaučili. Přesto bychom se měli, například ústy ministra zahraničí, i vzhledem k Masarykově tradici humanismu a Havlově doktríně univerzálních lidských práv alespoň ozvat a apelovat na dodržování lidských práv v Libyi či ve Středozemním moři a zkoušet navrhovat a prosazovat různá řešení pro tyto složité situace.

Za komunitu českých lidskoprávních organizací mohu Carole Rackete či Pie Klempové ze srdce poděkovat a vyjádřit jim na tomto místě naši plnou podporu.