Carola Rackete je jméno německé kapitánky lodi Sea Watch III., které v posledních týdnech plní stránky a vysílací čas evropských médií, a hlavně připomíná Evropě, že v otázce řízení migračních proudů do zemí Evropské unie selhává. Tisíce lidí se každoročně utopí za našimi dveřmi ve Středozemním moři, tisíce uprchlíků se hromadí v Bosně a snaží se dostat dále na Západ, Řecko se znovu stává skladištěm lidí na cestě. Legální cesty pro uprchlíky za bezpečím téměř neexistují, proto útěk lidí z Afghánistánu, Sýrie či afrických zemí vede prostředím nelegality, vykořisťování, horentních sum za převaděčství.

V případě Libye pak migraci provází nejbrutálnější porušování lidských práv včetně mučení, vražd, systematického znásilňování, natáčení krutého mučení migrantů s cílem dostat z nich nebo z jejich příbuzných v zemi původu všechny peníze, které jim zbyly. Do této situace si přidejme kolorit libyjského ozbrojeného konfliktu, kde válčící strany neváhají střílet do migrantů zavřených za mřížemi nebo, jako docela nedávno, svrhnout do takové detence bombu.

Evropa se na tuto situaci zdálky mlčky dívá, unijní záchranné operace dávno zastavila a v duchu se raduje, že lidé aktuálně přicházejí do Evropy v rekordně nízkých počtech, dokonce mnohem nižších než v „předkrizových“ letech před rokem 2014. Jediný, kdo lidem na útěku z libyjského pekla pomáhá, je UNHCR a lodě neziskových organizací, jako je právě Sea Watch III. nebo nyní loď Alan Kurdi, která právě (v době psaní tohoto článku 9. 7. 2019) zachránila 44 běženců na dřevěné bárce nedaleko libyjských břehů.