Poučení z katastrofy v Derně
Petr JedličkaPříběh zkázy východolibyjského města o velikosti Olomouce mimo jiné ukazuje, jak je dilema mezi tlumením klimatických změn a adaptací na ně falešné.
Nestává se moc často, aby měl servis BBC po pět dní na titulku jedinou zprávu, tento týden to ale bylo přesně tak. Týkala důsledků bouře Daniel, nejničivější letošní cyklony ve Středomoří. A důvodem, proč se držela mezi hlavními zprávami tak dlouho, byl fakt, že ve východní Libyi zničila valnou část stotisícového města Derna.
Jako město byla Derna založena Řeky během jejich starověké kolonizace. Jednalo se o důležitý přístav a správní centrum přilehlé oblasti rozložené kolem vádí stejnojmenné řeky. Tou vždycky na jaře stéká voda z masivu Džabal Achdar, Zelených hor, do Středozemního moře.
V posledních letech měla Derna něco nad 90 tisíc obyvatel, tedy přibližně tolik co České Budějovice nebo Olomouc. Bouře a následná povodeň jich usmrtila určitě přes 12 tisíc, možná ale i dvakrát tolik. Nejméně pětina města byla úplně zničena. Vzhledem k tomu, že v Libyi je zvykem mít multigenerační domácnosti a lidé před bouří dostali pokyn zůstat doma, zmizely často kompletně celé rodiny — naráz příslušníci všech generací.
Vzato konkrétně bouře způsobila, že v zasažené oblasti spadlo 406 mm srážek za čytřiadvacet hodin. V našich podmínkách by šlo o dvě třetiny průměru za celý rok, v libyjských o více než celoroční průměr.