V západokanadské provincii Britská Kolumbie hoří statisíce čtverečních kilometrů lesa. Situace eskalovala kolem 20. srpna, kdy se plameny přiblížily k stopadesátitisícovému městu Kelowna, asi tři sta kilometrů od Vancouveru.

Tisíce lidí byly evakuovány, kanadské úřady povolaly na pomoc armádu. Celá provincie si prochází sezónou nebývale intenzivních lesních požárů, které zasáhly již 140 tisíc čtverečních kilometrů, což je více než rozloha celého bývalého Československa.

Podle dostupných studií zvýšila klimatická krize pravděpodobnost podobných požárů až dvojnásobně. Ze závěrů řady studií vyplývá, že s dalším oteplováním planety budou hrozit stále ničivější lesní požáry.

Extrémní požáry

„Čelíme nejhorší sezóně lesních požárů v historii,“ řekl premiér provincie Britská Kolumbie David Eby, když oznamoval, že jeho vláda vyhlásila v celé provincii nouzový stav. Na oficiálních stránkách vláda provincie uvádí, že „požár zuřící v okolí města Kelowna se nadále rozšiřuje a nedaří se ho dostat pod kontrolu“.

Úřady také informují, že hasiči se zaměřují především na ochranu majetku a kritické infrastruktury. Předseda kanadské vlády Justin Trudeau vydal pokyn, aby v požárech zasažené provincii pomohla armáda.

Kromě okolí města Kelowna hoří i na dalších místech po celé Britské Kolumbii. Od počátku letní sezóny je evidováno již několik stovek divokých lesních požárů, a to nejen v Britské Kolumbii, ale i v sousední provincii Alberta a také v Québecu na východě.

Podle Marka Parringtona, vědce z evropské agentury Copernicus, se rozsáhlé požáry šíří Kanadou již sedmnáctým týdnem. Už v květnu zasáhly požáry provincii Alberta. Spolu s požáry v Québecu zahalily do žluté, těžko dýchatelné kouřové mlhy velkou část severoamerického východního pobřeží, včetně New Yorku.

Právě agentura Copernicus ve své zprávě uvedla, že celkové emise uvolněné požáry kanadských lesů letos několikanásobně překročily průměrné hodnoty z období mezi lety 2003 a 2022. Jen mezi lednem a srpnem 2023 uniklo do atmosféry již 355 megatun uhlíkových emisí, přičemž — pro srovnání — roční objem emisí nejvýkonnější tuzemské elektrárny Počerady se odhaduje na 5,5 megatuny.

Na vině je člověk

Podle poslední takzvané atribuční studie zkoumající vliv lidských aktivit na intenzitu kanadských požárů se důsledkem klimatických změn zvýšila pravděpodobnost extrémních požárů dvojnásobně. Kolektiv vědců z Imperial College v Londýně uvádí, že podmínky pro šíření požárů podobných těm letošním v Kanadě mohou za současného klimatického stavu nastat jednou za dvacet až pětadvacet let, přičemž se ale jejich četnost a intenzita bude dále zvyšovat, pokud se globální teplota zvýší nad hranici dvou stupňů Celsia oproti předindustriálnímu období.

Zhoršující se vývoj nicméně lze očekávat i proto, že dnes pozorované jevy se vymykají doposud užívaným modelům, jež jsou v zájmu udržení vědeckého konsenzu formulovány spíše konzervativně. Situace je tedy horší, než se očekávalo.

Podle studie způsobují požáry zásadní zhoršení kvality vzduchu ve velkých částech Severní Ameriky a postiženy jsou zvláště komunity původních obyvatel, jimž se doslova před očima zásadním způsobem mění okolní krajina a životní prostředí. Stupňující se intenzita a zvyšující se množství požárů si rovněž vyžádá vysoké investice do preventivních opatření, hašení a vypořádání se s jejich následky.

Merritt Turetskyová, klimatoložka z Univerzity v Coloradu specializující se na uhlíkový cyklus v atmosféře, navíc upozorňuje na nebezpečnou zpětnou vazbu. Globálním oteplováním vysušená půda a lesy zvyšují spolu se silnějšími větry ničivost požárů, což má za následek, že se do atmosféry uvolňuje násobné větší objem emisí. Emise uvolňované požáry pak „stoupají do atmosféry a přispívají k dalšímu oteplování.“

Zprávy o požárech v Kanadě přicházejí v době, kdy padají globální teplotní rekordy a mnoho míst na Zemi je zasaženo extrémními jevy počasí: dodávky potravin v Číně jsou ohroženy v důsledku extrémních veder, vysoké teploty mořské vody na australském pobřeží ohrožují podmořské ekosystémy a zprávy o ničivých požárech nepřicházejí zdaleka jen z Kanady, ale například z Řecka nebo havajského ostrova Maui.

Jak říká Merritt Turetskyová v souladu s prakticky celým oborem klimatilogie, jedinou cestou, jak podobné jevy omezit, je okamžitě a zásadně snížit množství vypouštěných emisí uhlíku.