Spojování zvýšených teplot a množství i ničivosti požárů považuji za (sice možná dobře myšlené), ale tendenční a málo opodstatněné. Především máme co dělat s větší pozorností, věnovanou médii (rezonuje pak celou Evropou) i s varováními meteorologů. Dále se zřejmě jedná o následek neodpovědnosti a neopatrnosti, také zvyšující se í aktivitu různého druhu v krajině, přítomnost střepů a žhářství. Každopádně, pro vysoké teploty, myslím, nestoupá nebezpečí iniciace požáru třeba na mé nebo vaší zahradě.

Od začátku století shořelo v naší zemi znepokojivé množství památkově významných budov s převahou dřevěných konstrukcí. V Čechách třeba pražský kostelík sv. Michaela archanděla na Petříně, křídlo Veletržního paláce, Petrova bouda nebo chaty Na Tokáni. Na Moravě a ve Slezsku to bylo ještě horší. Ztratili jsme tam mj. původní kostely v Hrabové a Gutech, či chatu Libušín. Pro Čechy je, žel, charakteristická větší liknavost, týkající se rekonstrukce. Rozsáhlý požár zasáhl také České Švýcarsko, vč. okolí Pravčické brány. Zde bude náprava do značné míry spontánním dílem přírody.

K nebezpečným požárům docházelo a stále dochází nejen za letních veder, ale také v zimě za silných mrazů, kdy je obtížné je hasit. Podstatné je, že ve všech zmíněných případech (a v ohromné většině všech) je na vině ohně člověk, ať již pro svou nedbalost nebo dokonce paličství.