Zatímco v české kotlině byly letošní květnové teploty spíše nižší a pod dlouhodobým průměrem, na jiných místech planety už řádily vlny veder. V důsledku klimatických změn se vyskytují stále častěji, trvají déle a jsou intenzivnější a rozsáhlejší. Často vyvolávají mimořádné situace v oblasti veřejného zdraví, způsobují vyšší úmrtnost a mají řetězové socioekonomické dopady, k nimž patří pokles pracovní schopnosti a produktivity práce.

Letos se už vedra nevyhnula Spojeným státům nebo Španělsku. Do jihovýchodní Asie dorazila dříve než loni. Jihoasijské země sužují vysoké teploty již od února a v Indii a Pákistánu se na začátku dubna vyšplhaly až o osm stupňů Celsia výše, než je v tomto ročním období obvyklé. Podobná situace nastala i v Indonésii, na Filipínách, v Thajsku, Vietnamu nebo zemětřesením postiženém Myanmaru.

Prestižní lékařský časopis Lancet věnuje vedru datové analýzy pod znepokojivým názvem Countdown (Odpočet) a — navzdory tématu — podává data vysloveně mrazivá. Zpráva uvádí, že v roce 2023 postihlo extrémní sucho trvající nejméně jeden měsíc 48 procent celkové rozlohy pevniny a lidé byli — oproti scénáři bez klimatické krize — vystaveni bezprecedentním padesáti dnům s teplotami ohrožujícími zdraví navíc.

Světová zdravotnická organizace uvádí, že každoročně umírá v souvislosti s horkem přibližně 489 000 lidí, z toho 45 procent v Asii a 36 procent v Evropě. Data se ovšem vztahují k období do roku 2019 — od té doby počet lidí vystavených extrémním teplotám v důsledku klimatických změn exponenciálně roste ve všech regionech světa.

Žehlit v sauně

V nikaragujské oblasti Chichigalpa, zejména kolem vesnice příznačně označované jako Ostrov vdov, řádí tajemná nemoc. Onemocnění je příčinou dvou třetin úmrtí mladých a středně starých mužů v Nikaragui. V první řadě zabíjí dělníky z plantáží, kteří sklízejí cukrovou třtinu a jsou nadměrně vystaveni slunci a horku.

Aktuální hypotéza říká, že za nemoc může extrémní vedro, dehydratace a dlouhodobé menší ledvinové příhody, které jsou lidé zvyklí překonávat a dále pracovat. Pomoc pak vyhledají až v chronickém, neléčitelném stádiu, když potřebují dialýzu. Platnost hypotézy potvrzuje experiment, v rámci něhož měli dělníci nařízený oddych ve stínu a s přístupem k vodě — tehdy zásadně klesalo přehřátí těla.

Extrémní dopady veder jsou evidentní u zaměstnání vykonávaných v exteriéru — třeba ve stavebnictví. Například výstavba infrastruktury pro Světový pohár v Kataru si nevyžádala jen přímé oběti, na které opakovaně upozorňovaly občanské organizace z celého světa. U mnoha nepálských dělníků, kteří v Kataru stavěli stadiony a hotely, se rozvinula chronická nemoc ledvin a po zjištění nemoci je zaměstnavatelé poslali zpátky do Nepálu. I zde byla za příčinu označena práce v extrémním vedru.

V podobných podmínkách musí často pracovat doručovatelé — například americká kurýrní firma UPS je známá svými špatnými pracovními podmínkami. Její doručovatelé pracují i dvanáct hodin šest dní v týdnu, jezdí v dodávkách bez klimatizace a teplota v nich pravidelně dosahuje až padesáti stupňů Celsia. Zároveň pracují v časovém stresu: software je hlídá, aby neplýtvali časem. Pracující tak ignorují signály svého těla ve snaze naplnit stanovené cíle.

Problém se ovšem netýká jenom profesí v exteriéru, kde jsou lidé přímo vystaveni slunci. Jihovýchodní Asie, výrobní hub našeho oblečení, je každoročně sužována vlnami veder, které rok co rok trvají déle a teploty dosahují nových maxim. Výrobní cíle v oděvních továrnách jsou však nastaveny stejně jako ve dnech s nižšími teplotami. Dělnice pracují blízko u sebe, takže kromě vysoké teploty ovzduší je přehřívá i jejich vlastní fyzická práce a teplota lidí v okolí.

Tepelný stres ovšem nezažívají všichni stejně, například podle studie z Kambodže tráví dělnice v odděleních pro žehlení oděvů 46 procent svého pracovního času za takového přehřátí těla, které je nebezpečné — švadleny pak „jen“ 2,5 procenta času.

Efektivita člověka prudce klesá v teplotách nad třicet stupňů Celsia v suchých podmínkách a osmnáct stupňů ve vyšší vlhkosti ovzduší. Mentální funkce zpomalují, únava se zvyšuje. Lidé pracují v rozporu se sebou samými: tělo volá po zpomalení, ale pracovní systém tlačí na zrychlení. Narůstá chybovost i riziko zranění.

Situace je tak kritická, že na poplach volají i ekonomové. Vědci z Global Labour Studies Institute na Cornellově univerzitě zjistili, že do roku 2030 by pracující v klimaticky ohroženém Bangladéši, včetně továren na konfekční oděvy v hlavním městě Dháce, mohli kvůli horku přijít o 65 pracovních dnů ročně. Kombinace extrémního horkého počasí a povodní by bangladéšský oděvní průmysl mohla stát 27 miliard dolarů a způsobit ztrátu 255 000 pracovních míst.

Čtyři země, které jsou klíčové pro výrobu oblečení — Bangladéš, Vietnam, Kambodža a Pákistán — riskují do roku 2030 ztrátu 65 miliard dolarů z exportu a zánik až milionu pracovních míst.

Tepelná nerovnost

Tepelný stres je oficiálním termínem a uznaným rizikem pro bezpečnost práce. Proč tedy používám termín „extrémní vedro“? Protože umožňuje mluvit i o jiných než jen bezprostředních zdravotních dopadech trýznivého tepla. Důsledky extrémního tepla navíc nepociťujeme jenom v práci.

Kvůli teplu stoupají i životní náklady. Známe případy lidí, kteří se zadlužili, aby si mohli dovolit elektřinu a ochladit své domovy na teplotu, při níž mohou spát. Pracující v Dháce uvádí, že musí prodávat nebo zastavovat své domácí potřeby, aby mohli zaplatit účty za elektřinu a nechat ventilátor běžet po celou noc. A náklady na léky se v nejteplejších a nejvlhčích měsících v důsledku vedra zvyšují až desetinásobně. Chudí obyvatelé měst a venkova jsou kvůli nekvalitnímu bydlení a nedostatečnému přístupu k možnostem ochladit se přehřívání vystaveni neúměrně více.

Situaci nepomáhá nejednotné uplatňování zákonů, kdy v některých regionech mohou být v případě vln veder uzavřeny úřady nebo školy, ale továrny musí pokračovat v provozu, přestože dopad tepelného stresu je pravděpodobně nejzávažnější právě zde. Kromě přímého dopadu tepla na výrobu pak zvyšuje klimatická krize riziko požárů, jako jsme toho svědky například v Indonésii. Teplejší počasí také způsobuje častější výskyt bleskových povodní a zaplavování továren.

Pro soubor problémů, které vyplývají z dopadů extrémních teplot, se vžil pojem tepelná nerovnost. Ta je dalším kouskem skládačky globálních nerovností, které rozdělují náš svět.

Co s tím? Nic nového pod sluncem

Dopady tepelného stresu a vedra na lidi je však možné předvídat a mírnit. Kromě zajištění pitné vody, stínu a snížení výrobních cílů se nabízejí i jiné, systémovější a možná nečekaná řešení.

Studie pěti pracovních odvětví v Kambodži přichází s jasným poznatkem: Odbory a kolektivní vyjednávání hrají velmi důležitou roli při zmírňování tepelného stresu. Továrny, které na tlak odborů zavedly mechanismy nahlašování problémů a jejich nápravy, mají o 75 procent nižší riziko tepelného stresu než ty, které je nemají. Organizovat se v práci se v době klimatické krize ukazuje jako zásadní.

Legislativa je bezpochyby důležitá, nicméně komplexnost globálních dodavatelských řetězců značně limituje možnosti jednoho státu vyrovnat se s tlakem průmyslu a zároveň efektivně řešit dopady klimatické krize. Proto je stěžejní, aby i samy korporace braly v potaz tepelný stres a extrémní teplo, a to se promítlo v konkrétních standardech pro pracoviště. Praktickým příkladem může být zahrnutí monitorování, prevence a náprava dopadů tepla v rámci sociálních auditů firem.

Tepelný stres by měl být také součástí jakékoli legislativy o náležité péči (angl. due diligence), jako je například implementace směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti. Rovněž zákony o bezpečnosti a ochraně zdraví by měly být novelizovány tak, aby chránily právo pracujících odmítnout práci, pokud mají důvodné podezření, že jejich život by mohl být ohrožen v důsledku jejich pracovního prostředí a podmínek, jestliže zaměstnavatel nepřijme přiměřená opatření k odstranění skutečného nebo potenciálního nebezpečí — jako je tomu v Srbsku.

Jason Judd, vedoucí expert z Global Labor Institute na Cornellově univerzitě říká, že pravděpodobně nejdůležitější adaptivní technologií pro vlny veder jsou peníze, konkrétně mzdy. Právě peníze umožňují pracujícím rozhodovat se podle jejich vlastních potřeb a potřeb jejich rodin a umožňují jim činit rozhodnutí, která snižují nebezpečí plynoucí z vysokých teplot. Judd vzpomíná konkrétní příklad z Kambodže, kde před deseti lety průmysl bránil zvyšování mezd v obavě ze zániku sektoru. Nicméně po jejich zvýšení vzrostly objednávky i počet pracovních míst.

Potřebujeme tedy odpovídající legislativu, která zohledňuje dopady klimatických změn na pracovní prostředí, a potřebujeme úpravu pracovního prostředí tak, aby se minimalizovaly zdravotní dopady na pracující. Požadujme od firem převzetí odpovědnosti za to, za jakých podmínek vznikají jejich produkty a služby. Organizujme se a požadujme takové pracovní podmínky a mzdy, které nám umožní žít v důstojnosti i v časech klimatické krize.