Na začátku června oblohu nad Českou republikou a celou Evropou zbarvil do žluta kouř z lesních požárů v Kanadě. Kouř urazil tisíce kilometrů. Během divokých požárů shořely lesy o velikosti pětiny České republiky. Dle týmu klimatologů vedených Gretou Cazzanigazovou z francouzského Národního centra pro vědecký výzkum bylo suché a teplé počasí vytvářející ideální podmínky pro požáry „posíleno lidmi zapříčiněnou změnou klimatu“.

Byly to právě divoké požáry starých lesů v Kanadě a v Ruské federaci, které zásadním způsobem přispěly k nečekaně strmému růstu obsahu oxidu uhličitého v atmosféře. Změny klimatu zapříčiněné především emisemi skleníkových plynů ze spalování fosilních paliv tak rozvracejí ekosystémy po celé planetě.

Kouř z kanadských lesních požárů viditelný pouhým okem v České republice, vzdálené od spálenišť sedm tisíc kilometrů, je důkazem, že masivním spalováním fosilních zdrojů dáváme do pohybu domino klimatického rozvratu.

„Musíme vyvrátit mylnou představu, že klimatická hrozba je pod kontrolou. Tato obrovská rizika mohou mít katastrofální následky. Mohou narušit vazby mezi lidskými a ekologickými systémy, které tvoří základ celé naší civilizace,“ uvedla v rozhovoru pro Deník Guardian klimatoložka Genevieve Guentherová z Kolumbijské univerzity.

Emise dál rostou

Podle poslední analýzy globálních ukazatelů o změně klimatu všechno ukazuje, že rozvrat planetárního klimatu pokračuje, ba co víc, zrychluje. „Jak úroveň oteplování, tak jeho tempo jsou bezprecedentní,“ uvedl v tiskové zprávě Piers Forster, ředitel Priestleyova centra pro klimatické budoucnosti na univerzitě v Leedsu a hlavní autor analýzy, a dodal, že „pokračující rekordně vysoké emise skleníkových plynů způsobují, že nebezpečné dopady změny klimatu zažívá stále více z nás“.

Oteplování planety zrychlují rostoucí emise skleníkových plynů, jež se dostávají vysoko nad úroveň před pandemií. „Emise nevykazují žádné známky kulminace do roku 2025,“ tvrdí Forsterův tým a doplňuje, že k omezení globálního oteplování na jeden a půl stupeň Celsia oproti předindustriální éře je nutný jejich rychlý pokles.

Lidská činnost podle Forsterova týmu vedla v uplynulém desetiletí každoročně k uvolnění přibližně padesáti tří miliard tun emisí do atmosféry, a to především v důsledku rostoucích zplodin ze spalování fosilních paliv a odlesňování.

Upozorňují přitom na nebezpečný fakt, že roste spotřeba energie v souvislosti s užíváním klimatizací. Ty chladí místnosti v dobách horka a vln veder. Analýza organizace Ember to ukázala především na příkladu Číny, kde v roce 2024 s rostoucí spotřebou kvůli klimatizacím narůstá množství spáleného uhlí. Právě tyto extrémní projevy počasí jsou přitom paradoxně posíleny klimatickou změnou.

Stav klimatu v Evropě

Evropa je nejrychleji se oteplující kontinent světa. Dopady změn klimatu jsou přitom dle závěrů zprávy evropské klimatické agentury Copernicus o stavu klimatu v Evropě odlišné v západní a východní části kontinentu. „Východní oblasti byly obecně slunečné a teplé, zatímco západní oblasti byly oblačnější a vlhčí,“ uvádí zpráva a dodává, že rok 2024 byl pro Evropu teplotně rekordní. V jihovýchodní Evropě přitom zaznamenali nejdelší vlny veder v historii — trvala třináct dní v kuse.

Aktuálně pak v západním Středomoří probíhá mořská vlna veder, kdy nezvykle teplá voda ničí mořské ekosystémy u pobřeží Španělska a Francie. Podle portálu ClimateMeter je tato událost zásadně posílena právě změnou klimatu.

Střední Evropa zaznamenala v minulém roce jedny z největších povodní v historii. Bouře Boris v září přinesla extrémní srážky a záplavy umocněné rozvratem klimatu i do České republiky.

Dle Českého hydrometeorologického ústavu byly zima i jaro v České republice nadprůměrně teplé a velmi skromné na srážky. Podle dat ústavu bylo jaro roku 2025 na srážky dokonce šesté nejchudší od roku 1961.

Růst průměrné globální teploty nevede přímo k teplejšímu počasí, nýbrž k jeho radikálním výkyvům. Epizody silných dešťů, jako byla bouře Boris, střídá sucho a vysoké teploty.

Zrychlující růst globální teploty tedy vypovídá spíše o množství energie, která se v klimatickém systému planety hromadí kvůli spalování fosilních paliv. Tím totiž posilujeme skleníkový efekt přispívající k tomu, že se v zemském klimatu udrží více energie ze slunce.

Právě tato přebytečná energie se musí doslova vybouřit podobně, jako když vře voda — čím teplejší je, tím nestabilnější se stává. Se stále stoupajícím množstvím spotřebovaných fosilních paliv můžeme čekat další nestabilitu projevující se v extrémních projevech počasí. To ostatně potvrzují i data americké NASA, která upozorňuje na sílící období sucha a bouřek.

Provázanost oteplování a silnějších bouří vysvětlila v tiskové zprávě týmu klimatologů vedených Piersem Forsterem expertka na oceány Karina Von Schuckmannová: „Oceán pohltí přibližně devadesát jedna procent přebytečného tepla způsobeného emisemi skleníkových plynů, což vede k jeho oteplování. Teplejší vody způsobují zvyšování hladiny moří a zesilování extrémních povětrnostních jevů a mohou mít devastující dopady na mořské ekosystémy a komunity, které jsou na nich závislé.“

Lídři budou jednat o klimatu v Amazonii

Další alarmující zprávy o stavu klimatu přicházejí v časech příprav výroční, třicáté klimatické konference Organizace spojených národů, kterou tento rok v listopadu hostí brazilské město Belém, nacházející se na okraji Amazonského deštného pralesa. Brazilský prezident Luis Inácio Lula da Silva již v únoru prohlásil, že brazilská klimatická konference bude „nejlepší v historii“.

Podle předního brazilského diplomata Andrého Aranhy Corrêy do Lago, pověřeného prezidentem Lulou da Silvou vedením konference, je hlavní překážkou úspěchu jednání nikoliv popírání vědy, ale „ekonomické popíračství“. Problémem je útok na myšlenku, že ekonomiku lze reorganizovat tak, aby bylo možné bojovat proti klimatické krizi. Sám Corrêa do Lago přitom připustil, že vzhledem k Trumpovu odmítání klimatickou krizi vůbec řešit budou jednání „těžkým bojem“.

Podle Pierse Forstera přitom zrychlování klimatické změny, častější povodně a sucha nebo rostoucí globální teplota ukazují, že „klimatické politiky a tempo klimatických opatření na to, aby se vypořádaly s neustále rostoucími dopady krize, nestačí“.

Bill Hare, klimatolog a vedoucí think tanku Climate Analytics, uvedl, že by to mělo být „jasným varovným signálem“. „Z vědeckých poznatků víme, že pokud do roku 2030 nesnížíme emise na polovinu, nebudeme schopni se limitu stanovenému v Pařížské dohodě ani přiblížit,“ řekl Hare na tiskovém setkání před přípravným setkáním diplomatů k programu klimatické konference v Belému.

Podle Harea by „překročení cíle Pařížské dohody o jeden a půl stupně Celsia oproti předindustriální éře bylo velmi vážným politickým selháním“.