Ještě loni se dalo tvrdit, že banky od roku 2021 sice pomalu, avšak setrvale snižují množství peněz poskytnutých fosilním firmám formou půjček a dluhopisů. Nyní však lze pozorovat změnu trendu, kdy banky naopak financování fosilních firem výrazně navyšují. Ukazuje to každoroční zpráva Banking on Climate Chaos, kterou tradičně zpracovává organizace BankTrack s podporou dalších desítek skupin.

Výzkumníci spočítali, že oproti roku 2023 banky loni zvýšily své fosilní portfolio o 170 miliard — ze sedmi set miliard dolarů na osm set sedmdesát. Patrná je tak změna trendu spočívající v tom, že pětašedesát největších světových bank začíná ve stále větší míře pohánět rozvoj fosilních paliv. Celkově od podepsání Pařížské dohody již největší banky podpořily fosilní průmysl necelými osmi biliony dolarů, což je částka, která by celkem pohodlně stačila k uskutečnění energetické transformace takřka na celém světě.

Příčiny nového trendu

Největší mírou se na nárůstu podílejí americké banky JPMorgan Chase, Citigroup a Bank of America, které také patří ke třem největším podporovatelům fosilního průmyslu jak v loňském roce, tak i v období od podpisu Pařížské dohody. Výraznou měrou se však na nárůstu podílela i britská banka Barclays, kanadská Royal bank of Canada či japonská Mitsubishi UFJ Financials.

Množství financí poskytnutých fosilnímu průmyslu narostlo i u čínských bank a také dalších významných evropských institucí, jako jsou například francouzské BNP Paribas a Société Générale (u nás známá jako Komerční banka), španělský Santander či Commerzbank (u nás Mbank). Změnu trendu tak nelze přisoudit pouze americkým bankám, ačkoliv nástup Donalda Trumpa je klíčovým faktorem opětovné touhy bank začít podporovat ropu a plyn, v menší míře také uhlí.

Navyšování podpory fosilního průmyslu komerčními bankami lze zkrátka pozorovat po celém světě, přičemž stejně jako v předchozích letech platí, že při financování nových projektů poskytují banky půjčky a upisování dluhopisů výhradně novým plynovým a ropným projektům, vyjma čínských, které stále utápějí peníze v uhlí. Z dat lze ale také vyčíst, že jen šest procent z peněz poskytovaných fosilním firmám je vázáno na konkrétní projekt, většina jde na obecné korporátní financování energetických koncernů.

Kapitál nás nezachrání

Přímo v datech tak vidíme změnu, o které jsem psal už na začátku roku, kdy se k moci dostal Donald Trump. Korporátní svět přestává předstírat, že by mu záleželo na čemkoliv jiném než na zisku a strategie některých klimatických i sociálních hnutí založená na spolupráci se soukromým kapitálem tak dostává trhliny založené na faktických důkazech.

Ukazuje se tedy naprosto jasně, že bez toho, aby energetickou transformaci na svá bedra vzal veřejný sektor a státy, se dále nepohneme. V zajetí fosilních oligarchů jsou však i ty. Nezbývá nám tudíž než přijmout fakt, že žádná zkratka skrze spolupráci s mocí neexistuje, a je tedy nutné volit delší, avšak v konečném součtu účinnější cestu organizování lidí kolem jejich kolektivních zájmů — v odborech, solidárních ekonomikách či komunitních projektech.

Cílem musí být vytrhnout státy z moci velkých ekonomických hráčů a nastartování transformace celé společnosti směrem k sociální i ekologické spravedlnosti. Korporace zkrátka není kámoš, ukazují nejnovější data.