Stojaté vody korporátního pokrytectví pročísla v tomto týdnu Raiffeisenbank. Rozhodla se totiž zobrazovat svým klientům v internetovém účetnictví uhlíkovou stopu jejich nákupů. Použila tím známou strategii odvádění pozornosti od systémových příčin klimatické krize sváděním viny na jednotlivce. V případě Raiffeisenbank to navíc zavání přímo greenwashingem, jelikož tato banka spolupracuje s fosilními giganty a nadále vydělává miliardy v Rusku.

Málokdo dnes ví, jak strategie počítání individuální uhlíkové stopy vůbec vznikla. Sama historie o ní přitom vypovídá mnohé. V roce 2004 ji totiž představila jedna z největších ropných firem British Petroleum, jež kolem tohoto konceptu vedla štědře zaplacenou reklamní kampaň. Cíl byl jasný: udělat z vypouštění uhlíku problém nikoli špatně nastaveného systému zvýhodňujícího neekologické chování, ale jednotlivců a našich rozhodnutí.

Namísto toho, aby se lidé ptali, proč za dvě třetiny emisí vypuštěných od počátku průmyslové revoluce může jen devadesát firem (včetně British Petroleum) a proč nejbohatší jedno procento lidí vypouští stejně emisí jako nejchudší dvě třetiny populace, hází koncept uhlíkové stopy systémové problémy na bedra jednoho každého z nás. Začněte u sebe a my zatím budeme těžit a spalovat uhlí, ropu a plyn.

Byznys s válkou

Nejinak je tomu i v případě Raiffeisenbank, která svým novým příspěvkem ke korporátnímu greenwashingu tuzemských bank odvrací pozornost od faktu, že sama má ruce špinavé od fosilních paliv a ničení životního prostředí. Rakouská banka totiž čile spolupracuje s fosilními giganty, jako je například EPH Daniela Křetínského. Financuje také jednu z největších světových těžařských společností Rio Tinto, která je zapojená do mnoha případů kontaminace vody, zabírání půdy a lokální devastace.

Terčem občanských organizací je Raiffeisenbank dlouhodobě také kvůli tomu, že jako jedna z mála finančních institucí nadále podniká v Rusku a patří tam k největším plátcům daní v zemi. Zatímco prakticky všechny západní banky a pojišťovny z Ruska odešly krátce po zahájení invaze na Ukrajinu, Raiffeisenbank i přes tlak veřejnosti pomáhá stabilizovat tamní autoritářský režim a vydělává na tom miliardy.

Až na nátlak Evropské centrální banky a pod hrozbou sankcí přislíbila rakouská banka na konci minulého roku, že své aktivity v Rusku omezí, nicméně tamní trh neopustí úplně. Jak důležitá je pro tamní režim rakouská banka, dokládá fakt, že ruský soud kvůli obavám z případného prodeje zmrazil portfolio tamní banky a zakázal prodej jejích akcií.

Zrovna Raiffeisenbank tak nemá nejmenší právo mistrovat své klienty ve zodpovědném přístupu k životnímu prostředí a obecné slušnosti. Pokud má někdo začít u sebe, jsou to právě pokrytecké finanční instituce, které nás v zájmu svého zisku vedou do záhuby. Odvádění pozornosti od špatně fungujícího systému, který bankám umožňuje vydělávat miliardy na válce a klimatické krizi, stejně jako házení viny na nás skrze nesmyslné počítání uhlíkové stopy, musíme rázně odmítnout.