Jednou za pět let vydává Evropská agentura pro životní prostředí rozsáhlou zprávu o stavu prostředí, v němž žije půlmiliarda Evropanů a Evropanek. Nejnovější zpráva Europer’s Environment vyšla v pondělí 29.září a bohužel to není optimistické čtení. I přesto ale přináší i velkou naději.

Hlavním závěrem zprávy je, že evropská příroda nadále ztrácí pestrost, a tedy i odolnost a životaschopnost. Zároveň se náš kontinent vinou změny klimatu otepluje nejrychleji na světě.

Důsledkem toho je ohrožení životní úrovně obyvatel a obyvatelek Evropy a spolu s ním i konkurenceschopnosti evropské ekonomiky. Škody způsobené změnou klimatu — ať už se jedná o povodně, sucha, vlny veder, či další extrémy — dosáhly v letech 2020 až 2023 výše čtyř bilionů korun. To je ročně dvaapůlkrát více škod, než byl průměr za předchozí dekádu v letech 2010 až 2019.

Šedesát až sedmdesát procent půdy je poškozeno a vyžaduje změny hospodaření. V ohrožení jsou i zdroje vody. Čtyřiatřicet procent obyvatel čelí problémům s jejím nedostatkem, znečištěním anebo se častěji potýkají s povodněmi.

Úbytek suchozemských, sladkovodních i mořských druhů v Evropě pokračuje, zejména kvůli nešetrnému zemědělství, rybolovu či lesnictví, a ohrožuje produkci potravin a potřebných surovin. Většina surovin se navíc dostane na skládky či do spaloven, místo aby byla znovu využita.

Spotřeba surovin v EU navíc není udržitelná a je mnohem vyšší než ve většině zbytku světa. V České republice se například objem odpadů stále zvyšuje. V Evropě se sice mírně zvýšil podíl surovin, které obíhají v ekonomice z 10,7 procent v roce 2010 na 11,8 procent v roce 2023, ale tempo je stále velice pomalé.

Střípky naděje do budoucna

I když to nemusí být na první pohled vidět, prostředí, ve kterém v Evropě žijeme, je nadměrně vyčerpáváno a jeho kvalita upadá. To neohrožuje jen ekonomiku, ale také naše zdraví a kvalitu života. Nabízí se tedy otázka, zda existuje nějaká naděje.

První dobrou zprávou je, že existuje. A nejen teoreticky, ale máme i praktické příklady. Po složitých jednáních byl v Evropské unii loni přijat evropský zákon o obnově přírody a do 1. září 2026 mají všechny státy předložit svůj Národní plán na obnovu přírody.

Klíčové však bude, aby státy udělaly skutečné změny v hospodaření v krajině. Nebude to jednoduché, ale možné to je. Příklad postupného snižování závislosti na fosilní palivech ukazuje, že negativní trendy je možné zastavit, i když zejména u nás je tempo obratu stále pomalé.

Díky modernizaci energetiky, lokálního vytápění i dopravy klesla spotřeba fosilních paliv. Evropa dosáhla již téměř pětadvacetiprocentního podílu čistých obnovitelných zdrojů na pokrytí celkové spotřeby energie. I České republice se v posledních letech v tomto směru daří — devatenáct procent spotřeby pokrývají obnovitelné zdroje energie, ale trend stále není dost rychlý k dosažení třiceti procent, které si Česká republika sama stanovila.

Také plýtvání energií se díky zateplování budov a dalším úsporám v České republice i EU daří pomalu snižovat. Už i toto relativně malé zlepšení v tuzemsku přineslo od roku 2005 snížení předčasných úmrtí způsobených znečištěním ovzduší z třinácti tisíc na necelých sedm tisíc. To představuje významné zlepšení životního prostředí v této oblasti.

Nejde jen o ovzduší

Chce-li Evropa dosáhnout podobného obratu i u ostatních složek životního prostředí, nejen u kvality ovzduší, musí k nim přistoupit se stejným důrazem. Opět je to hlavně na jednotlivých státech. Česká republika by měla zvolit přírodě bližší způsob hospodaření v lesích, chránit divokou přírodu i mimo národní parky, vrátit zeleň do zemědělských lánů a omezit používání umělých hnojiv a pesticidů. Je také potřebné odbourat bariéry rozvoje větrných elektráren a zavádět opakované využívání surovin.

Zároveň je nutné myslet na nízkopříjmové domácnosti a speciálně jim pomáhat se snižováním spotřeby energií či dostupností dopravy a zdravých potravin. Nyní je — přes všechny chvályhodné dílčí programy — environmentální politika EU (a tím spíše České republiky) nedostatečně sociálně ohleduplná a nedostatečně zacílená na zlepšování životní úrovně lidí, kteří dopady drahých fosilních paliv, průmyslového zemědělství a změny klimatu trpí nejvíce.

Mohou je ohrozit i nevhodně provedené změny, byť vedené správným cílem. Jen opravdu spravedlivá environmentální politika může být úspěšná. A jak už konstatuje Europe’s Environment 2025, na tomto úspěchu je závislý celkový úspěch a budoucnost Evropy v rozbouřeném světě.