Pokrytecké snahy betonové lobby bránit účasti spolků, které zastupují veřejný zájem na ochraně životního prostředí, ve správních řízeních o plánovaných stavbách, mají různé podoby. Někteří betonáři například tvrdí, že se spolky mohou povolovacích řízení pro stavební záměry bez obav účastnit a zasílat své návrhy, připomínky či námitky. Ale pokud by chtěly poslat odvolání či správní žalobu, poněvadž mají za to, že řízení nepostupovalo dle platných zákonů, tak už by prý měly tento krok pečlivě zvážit.

Další část betonářské lobby jde ale ještě dále, neboť její snahou je zabránit už samé účasti veřejnosti v řízeních. Známým příkladem je opatření platné od 1. ledna 2018 spočívající ve vyloučení spolků z územních a ze stavebních řízení pro záměry s nižším vlivem na životní prostředí, to znamená bez nutnosti vydat závazné stanovisko o hodnocení vlivů na životní prostředí. Argumentace je nasnadě: spolky by prý získání příslušného rozhodnutí jen protahovaly.

Další trik pro odmítání účasti spolků v řízeních se týká staveb, které sice získaly souhlasné stanovisko EIA, ale změnou zákonů či ukončením platnosti tohoto stanoviska údajně vznikl nový stav, jehož součástí je fakt, že spolky již účastníky takovýchto řízení nejsou.

Příkladem první skupiny takových staveb je Obchodní centrum Masarykovo nádraží, u níž se spolek Arnika zatím marně domáhá účasti v územním řízení. Nejvyšší správní soud letos na jaře naštěstí svými dvěma rozsudky rozhodl, že vyloučení Arniky bylo nezákonné.

Dalším příkladem je dálnice D8 přes České středohoří, kde se obdobně spolek Děti Země domáhá účasti v řízení o dodatečném povolení několika objektů. I v tomto případě pak byl Nejvyšší správní soud letos na jaře na straně ochránců přírody.

Prioritní dálnice prý zákony respektovat nemusejí

Speciálním případem odmítání účasti spolků v řízeních jsou takzvané prioritní dálnice, u nichž byla platnost závazného stanoviska EIA omezena jen na pět let, takže skončila kolem roku 2021. Pokud tedy stát nebyl do té doby pro tyto dálnice schopen získat potřebná rozhodnutí, spolky prý nemohou být účastníky zbývajících řízení.

S názorem, který občanské zástupce veřejného zájmu na ochraně přírody trestá za liknavost státních úřadů, se naštěstí zatím soudy — aspoň ten Městský v Praze a Nejvyšší správní — nespokojily. Důkazem je jeho pražský rozsudek z dubna 2024, který ve prospěch Dětí Země uznal jejich účast v řízení o povolení dvou objektů na dálnici D1106 z Hradce Králové do Smiřic.

Spor sice Děti Země nad ministrem Martinem Kupkou vyhrály, ale ten podal kasační stížnost, takže případ nyní řeší Nejvyšší správní soud. Stavební řízení tedy prozatím probíhá bez jejich účasti.

Děti Země obdobně uspěly u Městského soudu v Praze v prosinci 2024, když rozhodl ve prospěch jejich účasti v řízení o povolení jedenácti objektů na dálnici D49 z Hulína do Fryštáku. Ministr Martin Kupka opět podal kasační stížnost. Za tři měsíce se uvidí, jak se s ní Nejvyšší správní soud vypořádá.

Dálnice D49 má problém

Dálnice D49 sice v listopadu 2021 od ministra Karla Havlíčka získala stavební povolení pro dvaašedesát objektů i s účastí spolků, které Nejvyšší správní soud letos v květnu svým rozsudkem zrušil. Nové bylo vydáno v listopadu 2024, nicméně ještě chybělo povolit zbývajících téměř třicet objektů.

Státní úřady pod vlivem Ředitelství silnic a dálnic proto po skončení platnosti stanoviska EIA v listopadu 2021 začaly svévolně účast spolků v chybějících stavebních řízeních odmítat. Státní investor si podal čtyři žádosti o vydání stavebních povolení. K nim vždy přiložil vyjádření Krajského úřadu ve Zlíně, podle nichž po skončení platnosti stanoviska EIA zbývajících několik objektů nezpůsobuje významný vliv na životní prostředí, takže se pro ně nové stanovisko EIA vydávat nemusí. Stavební úřady spolky z řízení na základě toho skutečně vylučovaly.

Situace je nyní ovšem taková, že Dětem Země se proti vyloučení z posledního stavebního řízení na dálnici D49 podařilo zaslat včasnou správní žalobu a získat vítězný rozsudek. Spolek Egeria proti svému vyloučení ze dvou stavebních řízení zaslal dvě žaloby a na výsledek zatím čeká.

Podstatné ovšem je, že Městský soud v Praze se neztotožnil s tvrzením Ministerstva dopravy, podle něhož spolky po skončení platnosti stanoviska EIA nemohou být účastníky stavebního řízení, neboť povolované objekty jsou součástí dálnice D49, takže bez nich ji nelze úspěšně provozovat, a mají vliv na životní prostředí. Navíc podle Aarhuské úmluvy, kterou Česká republika ratifikovala, je nutné účast ekologických spolků ve správních řízeních s možným vlivem na životní prostředí podporovat.

Soud současně zdůraznil, že jiný výklad ani není možný, neboť by investoři mohly účelově vyčkat na ukončení platnosti stanoviska EIA, aby pak mohli žádat o vydání potřebných rozhodnutí i bez účasti spolků. „To by však vedlo k absurdním důsledkům, že by pochybení správních orgánů nebo stavebníka, kvůli nimž nebyla včas vydána všechna navazující rozhodnutí, šlo k tíži dotčené veřejnosti a v konečném důsledku i životního prostředí,“ píše se ve vyjádření soudu.

Správní soudy jsou tedy ve sporech o účast spolků v řízeních pro různé stavby, které získaly stanovisko EIA, na straně práva. Současně ovšem nelze podceňovat kreativitu betonové lobby, která i pětatřicet pět po změně režimu často vzhlíží ke „starým dobrým časům“, kdy se veřejnost rozhodování státu o stavbách účastnit nemohla.

Za pozornost také stojí, jak bude ministr Martin Kupka vysvětlovat, že loni před Vánocemi byla část dálnice D49 konečně zprovozněna, ale ve stejný den ztratilo několik objektů na ní pravomocné stavební povolení. A navíc se do stavebního řízení dostaly dva spolky. Pokud jeho ministerstvo zachvátila panika, jak by napovídala agresivní tón kasační stížnosti, tak je patrně oprávněná.

Autor je předsedou Dětí Země.