Vláda Petra Fialy sehrála pozitivní roli schválení Nařízení o obnově přírody na evropské úrovni a odstartovala přípravu Národního plánu obnovy přírody. Ministerstvu životního prostředí se podařilo prosadit vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Soutok, což je bezesporu významný krok v ochraně přírody a krajiny.

Naopak vyhlášení Národního parku Křivoklátsko je sice připravené ministerstvem životního prostředí a schválené vládou, avšak jeho prosazení brání poslanci ANO a SPD. Tím pravděpodobně spadnou pod stůl i další pozitivní změny, které návrh novely zákona o ochraně přírody obsahuje. Jde zejména o zlepšení ochrany a podmínek pro stromy a zeleň ve městech či zavedení obecné ochrany opylovačů.

S ozdravením lesů se nepočítá

Vláda v programovém prohlášení slíbila, že podpoří obnovu lesů po kůrovcové kalamitě přírodě blízkými postupy s přirozenou druhovou skladbou a cílené, nikoli plošné, kácení. Novela zákona o lesích, připravená ministerstvem zemědělství, však tento závazek nenaplnila. Prodloužila sice lhůtu k zalesnění, aby se využilo přirozeného zmlazení, ale nedostatečně, pouze na pět let. Bylo přitom potřeba lhůty k zalesnění zcela zrušit a dát v tom volnost vlastníkům.

Novela v příkrém rozporu s programovým prohlášením vlády také zrušila povinnost soukromých vlastníků a obcí použít při obnově lesa alespoň minimální podíl listnáčů a jedlí. S výjimkou lužních lesů novela neobsahuje ani zmenšení maximální povolené velikosti úmyslné holoseče, což je nyní jeden hektar, a nenaplňuje tak závazek cíleného, nikoliv plošného kácení.

Ministr zemědělství také svým stanoviskem potopil pozměňovací návrh pirátské poslankyně Kláry Kocmanové k novele lesního zákona. Návrh měl zajistit, aby hospodaření v lesích ve státním vlastnictví sledovalo především „zajištění veřejně prospěšných funkcí lesů, zejména zadržení vody v krajině, ochranu půdy, stabilizaci klimatu, zvyšování biologické rozmanitosti, obrany státu a výchovy a vzdělávání“, což by umožnilo naplnit vládní slib, že Lesy ČR nebudou továrnou na dřevo.

Naopak závazek, že „budoucí zisky ze státních lesů nepůjdou do státního rozpočtu, namísto toho budou přispívat k obnově lesních ekosystémů a ochraně vody“ byl přijat formou pozměňovacího návrhu k novele zákona o lesích, byť opomíjí zvýšené náklady na péči o lesy v chráněných územích.

Ministerstvo zemědělství připravilo také kvalitní novelu zákona o myslivosti, ale do Poslanecké sněmovny ji poslalo relativně pozdě, vzhledem k očekávanému odporu poslanců zlobbovaných Českomoravskou mysliveckou jednotou. Následně ministr nechal novelu čekat na první čtení v Poslanecké sněmovně téměř půl roku. Projednání a schválení novely pak zabránily obstrukce ANO a SPD a odpor části poslanců STAN.

Slabší pokrok v ochraně půdy, než vláda slibovala

V oblasti zemědělství měla vláda velké ambice a konkrétní cíle. Pozitivním počinem bylo odstranění některých bariér pro tvorbu mezí, remízků a dalších krajinných prvků. Díky novele zákona o ochraně zemědělského půdního fondu již není potřeba při tvorbě krajinných prvků tuto půdu převádět mimo zemědělský půdní fond. Krajinné prvky na okrajích polí byly také částečně zahrnuty do systému dotací ze Společné zemědělské politiky.

Vláda na počátku také pozitivně změnila plán Společné zemědělské politiky, když podpořila menší farmy přerozdělením části dotací a zavedla dobrovolná opatření v podobě ochranných pásů okolo vodních toků, agrolesnictví či prémiové ekoplatby motivující k zakládání květnatých pásů.

Vláda rovněž podpořila ekologické zemědělství, neboť zavedla povinný desetiprocentní podíl biopotravin v rámci projektů Ovoce a zelenina do škol a Mléko do škol, stejně jako povinný dvouprocentní, od roku 2028 pětiprocentní, podíl biopotravin ve školním stravování pro větší školní jídelny.

Na druhou stranu Česká republika pod tlakem velkoagrární lobby aktivně podporovala oslabování ekologických ambicí Společné zemědělské politiky, a to zejména v otázce podmínek vyčleňování ploch pro přírodu, jako jsou krajinné prvky nebo úhory. Ty pak vláda zásadně oslabila ještě i na národní úrovni a selhala tak ve svém cíli zajistit deset procent zemědělských ploch pro podporu biodiverzity.

Stejně aktivně se náš stát stavěl proti snahám o omezení pesticidů. V rámci přípravy účinnějších pravidel v ochraně půdy před vodní erozí vláda podmínky několikrát odložila a na poslední chvíli změnila výrazně celý koncept ochrany. Ochrana půdy tak bude záležet hlavně na monitorování erozních událostí, které je ale zatím slabé.

Vláda dala šanci modernizaci energetiky

V energetice musel kabinet Petra Fialy od začátku jednat razantně. Nejprve čelit prudkému růstu cen elektřiny na podzim 2021 a poté znovu po ruském vpádu na Ukrajinu. Vláda se s těmito krizemi vypořádala v zásadě dobře. Následně prosadila sérii zákonů pro modernizaci energetiky, označované jako Lex OZE I až III, Lex plyn a zákon o zrychleném zavádění obnovitelných zdrojů.

Výsledkem bylo zlepšení podmínek pro rozvoj obnovitelných zdrojů, zejména střešní fotovoltaiky a větrných elektráren, a také pro sdílení a ukládání elektřiny. Tento posun byl samozřejmě vynucen energetickou krizí a evropskou legislativou, ale umožnila ho dohoda vlády s opozicí, především s hnutím ANO, na příslušných zákonech.

Vedle zákonů vláda schválila investice do energetických úspor a obnovitelných zdrojů energie a zpřístupnila dotační programy na zateplování domů i části nízkopříjmových domácností.

Na pomoc s úsporami však stále nedosáhne ta nejzranitelnější skupina — nízkopříjmoví nájemníci. Přes počáteční sliby se vládě nepodařilo přijmout novou Státní energetickou koncepci ČR. Zablokovala ji totiž ODS, pro kterou byla příliš moderní.

Vláda potvrdila konec spalování uhlí nejpozději k roku 2033. Nový cíl České republiky pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie do roku 2030 však zaostává za reálnými možnostmi i férovým podílem na celkovém cíli EU.

Naopak plány pro jadernou energetiku jsou přehnaně optimistické. Vláda odmítla rozšířit systém emisních povolenek (ETS 2), které by zpoplatnily emise z lokálního vytápění, stejně jako jsou zpoplatněny emise z tepláren. Koalice také slíbila omezit vydávání emisních výjimek pro znečišťovatele, což splnila, když uhelná elektrárna Ledvice dostal jen roční výjimku a uhelná elektrárna Počerady dostala výjimku s přísným emisním stropem a závazným ukončením provozu po jeho vyčerpání.

Zálohování obalů: neproměněná příležitost

Ministerstvo životního prostředí připravilo významnou změnu v podobě zálohování nápojových obalů, které funguje nebo se zavádí ve všech sousedních zemích, ale naráželo na odpor již ve vládní koalici. V Poslanecké sněmovně se projednávání zaseklo, a novela tak schválena nebude.

Vládě se proto nepodařilo redukovat množství odpadů. Na poslední chvíli přijala Plán odpadového hospodářství do roku 2035, kde plánuje výrazné omezení skládkování a předpokládá významný růst třídění odpadů. Neplánuje ale splnit evropské cíle na snížení produkce směsných komunálních odpadů ani závazné cíle pro ČR, které by měly snížit produkci obalů.

Výsledkem zanedbané prevence je plán utratit bezmála 35 miliard za nová zařízení na spalování odpadků a za dalších skoro 10 miliard rekonstruovat stávající spalovny.

Životní prostředí pod tlakem ministerstva zemědělství

Vláda Petra Fialy v oblasti ochrany životního prostředí přijala celou řadu pozitivních rozhodnutí, která zemi v této oblasti posunula dopředu. Příkladem je nastavení podmínek pro rozvoj obnovitelných zdrojů, které táhl hlavně ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela a ještě více jeho nástupce Lukáš Vlček.

Zároveň však vláda nedokázala proměnit šance na některé zásadní změny, jako bylo vyhlášení nového národního parku či ochranu lesů. Hlavním důvodem přitom nebyl odpor opozice, ale zejména neshody uvnitř koalice a nedostatek síly naplnit sliby. Od splnění některých ekologických cílů odklonila vládu premiérova ODS.

Ministerstvo životního prostředí v čele s Petrem Hladíkem usilovalo o celkovou nápravu problémů české krajiny. Bohužel ale narazilo na odpor ministerstva zemědělství, byť to bylo v rukou téže strany — KDU-ČSL. Příznačný byl i přístup ministra zemědělství Marka Výborného k zářijovým povodním 2024, kdy neoprávněně označil Hnutí DUHA za viníka škod s tvrzením, že blokovalo výstavbu přehrady Nové Heřminovy. Ve skutečnosti důvodem zdržení nebyl odpor občanských organizací organizace, ale dlouhodobá neschopnost státu projekt efektivně realizovat.