Hodnotit fungování ministerstva životního prostředí během funkčního období kabinetu Petra Fialy (ODS) by mohlo být vlastně jednoduché. Ministři i jedna ministryně za KDU-ČSL byli v mnohém lepší než jejich bezprostřední předchůdce a byli i lepší než standard porevoluční éry.

Především proto, že rozhodně nepůsobili jako někdo, jehož hlavní rolí je gesci vlastního resortu blokovat, ne-li přímo rozkládat. Sám dokonce věřím tomu, že stále úřadující ministr Petr Hladík má životní prostředí upřímně rád a byl by i rád, kdyby se zlepšovalo. Problémem však je, že to je zatraceně málo.

Už dlouho totiž nežijeme v době, která by dovolovala přistupovat k agendě životního prostředí optikou ochranářských aktivit, ba optikou, podle níž můžeme ekologickou politiku provozovat jako komplement politik takzvaně silových. Agendu „zeleného“ ministerstva bylo potřeba radikálně přeformulovat, pokud ne už dávno, tak rozhodně teď.