Evropský parlament schválil právní rámec pro obnovu přírody, takzvané Nature Restoration Law, o němž se mluví také jako o evropském zákonu či nařízení pro obnovu přírody. Většina hlasů poslanců Evropského parlamentu se tak vyslovila pro obnovu přírodních ekosystémů, posílení biodiverzity a odolnosti proti důsledkům klimatické krize. Zákon ale oslabila řada pozměňovacích návrhů.

Norma je součástí legislativních opatření týkajících se realizace Evropské zelené dohody. Podle Evropské komise, která návrh nařízení připravila, podporuje „revitalizaci znehodnocených, poškozených nebo zničených ekosystémů a zajišťuje návrat přírody a biologické rozmanitosti do nejrůznějších oblastí, včetně zemědělské krajiny či lesů až po mořské prostředí a města“.

Cílem Evropské komise je do roku 2030 obnovit ekosystémy na minimálně dvaceti procentech rozlohy evropské souše i moří a do roku 2050 obnovit naprostou většinu všech ekosystémů, které jsou nyní poškozené nebo zásadním způsobem zdevastované. Takovou změnu má podle komise přinést postupná obnova mokřadů, přírodě blízké zemědělství a lesnictví, výsadba zeleně ve městech a v rámci infrastrukturních staveb. Mezi klíčová opatření pak patří omezení nadměrného užívání pesticidů a dalších krajinu znečišťujících látek.

Co bude nařízení znamenat?

Právní rámec pro obnovu přírody má za sebou nejen podporu Evropské komise, ale i mezinárodní vědecké komunity. Obnova přírody totiž vychází ze závěrů Mezivládního panelu pro změnu klimatu a dalších mezinárodních vědeckých institucí, které mluví nejen o krizi klimatu, ale rovněž o krizi biodiverzity.

Podle dat Evropské komise je přitom poškozeno až jednaosmdesát procent ekosystémů v Evropské unii, přičemž alarmující je úbytek populací opylovačů jako včel nebo motýlů. Závažnost situace popisuje jak zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu, tak například i studie Světového fondu na ochranu přírody.

Podle ní poklesly populace zvířat mezi lety 1970 a 2018 průměrně o devětašedesát procent. Nejrychlejší průměrný pokles populací zvířat a rostlin zakouší region Latinské Ameriky, kde populace poklesy v průměru o čtyřiadevadesát procent jedinců.

Evropský zákon na obnovu přírody obsahuje několik ustanovení, která mají problém úbytku biodiverzity čelit. Jedním z nich je například článek o obnově přírodních řečišť a niv. Jsou to právě úpravy říčních toků, především jejich narovnávání a zesplavňování pomocí velkých infrastrukturních staveb budovaných bez ohledu na potřeby vodních organismů, které v současnosti zabraňují rozmnožování a migraci ryb, přesunu sedimentů a zmenšují schopnost krajiny zadržovat vodu.

Principiálně tak nejde již jen o ochranu přírody, ale také o obnovu již zničených nebo vážně poškozených ekosystémů: „Ochrana přírody je potřebná, ale nestačí k uchování biologické rozmanitosti. Je potřeba přistoupit k obnově narušených ekosystémů a vrátit přírodu zpět,“ tvrdí ve svém prohlášení ke schvalování právního rámce pro obnovu přírody České společnost ornitologická.

Politický souboj

Konzervativní část poslanců Evropského parlamentu vedená především parlamentní frakcí Evropské lidové strany se pokusila rámec pro obnovu přírody zamítnout. Manfred Weber, bavorský konzervativní politik a vůdčí postava Evropské lidové strany nejdříve organizoval odpor v parlamentních komisích a následně pak i před plenárním hlasováním.

Podle Webera „nedosáhneme našich klimatických cílů tím, že půjdeme proti našemu zemědělství“. Další námitky představila i česká europoslankyně za KDU-ČSL a členka frakce Evropské lidové strany Michaela Šojdrová. Podle ní by bylo přijetí návrhu rámce „katastrofou nejen pro venkovské komunity, zemědělce, rybáře, ale i veřejné orgány, které by se musely vypořádávat s jeho právními důsledky“.

Rozhodnutí nehlasovat ve prospěch rámce pro obnovu přírody pak Weber i Šojdrová obhajují tvrzením o tom, že se řídí „vědeckými poznatky, a také sociální a ekonomickou realitou“. Uvedený postoj Evropské lidové strany však vyvolal vlnu protestů občanské i vědecké sféry.