↗

Nic neilustruje úspěchy lobby agrochemického průmyslu a průmyslového zemědělství jako spor o ukončení nadužívání rizikového pesticidu glyfosátu. Foto FB Ministerstvo zemědělství České republiky

V roce 2017 evropští ministři zemědělství včetně lidoveckého Mariana Jurečky rozhodli prodloužit používání sporného glyfosátu o pět let, loni došlo k dočasnému prodloužení o další rok a nyní se vede boj o další desetileté prodloužení soužití s touto chemickou látkou. Tento boj je také konfliktem o to, zdali se evropské zemědělství vydá cestou udržitelných postupů s důrazem na kvalitu a spotřebitele, nebo bude dále lpět na zastaralém výrobně orientovaném průmyslovém modelu s negativními dopady na veřejné zdraví a krajinu.

Prokázaná zdravotní rizika

Intenzivně používaný glyfosát, veřejnosti známý pod značkou Roundup, s vysokou pravděpodobností způsobuje rakovinu, závažná onemocnění jater, může narušovat fungování hormonální soustavy a poškozovat vývoj plodu v průběhu těhotenství, je jedovatý pro vodní organismy a jeho nadužívání zásadně snižuje druhovou rozmanitost.

Podle rozhodnutí amerického federálního soudu může látka vážně ublížit lidskému zdraví. V roce 2017 podepsal více než milion občanů evropskou občanskou iniciativu „Zakažte glyfosát“. Evropský úřad pro bezpečnost potravin nicméně obavy z glyfosátu dosud nepotvrdil — přitom tuto látku má ve svém těle šest z deseti lidí na českém území.

Účinnou látku glyphosate vyvinula americká firma Monsanto (dnes Bayer) v roce 1964 za účelem plošné likvidace plevele. Se zavedením geneticky modifikovaných odrůd plodin, takzvaných Roundup Ready GMO, a především s koncem patentové ochrany prostředku v roce 2012 se jeho spotřeba skokově zvýšila. Roundup radikálně zlevnil a začalo jeho nadužívání.

Tradiční agronomické postupy s častým střídáním plodin, pestrými osevními postupy, menšími půdními bloky, meziplodinami a pracným zpracováním půdy šly stranou, protože pole stačilo jednoduše přejet postřikovačem. Dodatečné výnosy plynoucí z nové technologie šly do kapes agrochemických korporací, zatímco ztráty v podobě znečištění vody a omezení druhové rozmanitosti zůstaly v krajině.

V posledních letech účinnost pesticidu vůči rezistentním plevelům klesá, zemědělci vnímají poptávku veřejnosti po modernějších zemědělských metodách s menší chemizací krajiny a ti progresivnější začínají kombinovat tradiční metody regulace plevelů a škůdců s moderními postupy precizního a regenerativního zemědělství.

Vláda proti vlastnímu programu

Evropská unie se v rámci Zelené dohody pro Evropu zavázala snížit používání pesticidů do roku 2030 o polovinu, přičemž jedním z nejpoužívanějších pesticidů je právě glyfosát. Právě proto vzbudil překvapení a odpor vědců, ekologických iniciativ i veřejnosti návrh Evropské komise na prodloužení jeho povolení na dalších deset let. Pro nesouhlas zástupců osmi členských států — Chorvatska, Rakouska, Lucemburska, Německa, Belgie, Francie, Slovinska a Malty — nebyl kvalifikovanou většinou přijat a vrací se komisi k přepracování.

Přestože se vládní pětikoalice ve vlastním programovém prohlášení zavázala „snížit užívání umělých hnojiv a pesticidů“, nyní přešla na druhou stranu barikády a hájí zájmy agrární lobby. Ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL) i europoslanci Alexandr Vondra (ODS) a Stanislav Polčák (STAN) hovoří o tom, že je navrhovaný cíl příliš radikální a vhodnější je „snižovat spotřebu pesticidů dobrovolně“.

Norma má přitom zpřísnit i standardy na plodiny dovážené do Evropské unie z jiných zemí a zajistit, aby se nevyhovující zboží na trh vůbec nedostávalo, čímž by chránila jak evropské spotřebitele, tak produkční zemědělce. Pokud se tedy česká vládní rebelie zdaří, bude poslední významnou redukcí pesticidů zákaz předchozího vládního kabinetu z roku 2018 umrtvovat herbicidy dozrávající plodiny — od té doby spotřeba zemědělské chemie stagnuje. Je tedy s podivem, že vláda vedená agrochemickým oligarchou redukovala spotřebu pesticidů víc než stávající Fialův kabinet.

Součástí zemědělských dotací vyplácených na plochu měla být původně i intervence takzvaného prémiového ekoschématu precizní zemědělství. Jejím smyslem bylo finančně podpořit ty farmáře, kteří s pomocí moderních technologií cíleně aplikují pesticidy a hnojiva na konkrétní místa na svých polích, a tím snižují celkovou chemizaci krajiny. Přípravy dotačního schématu se však zvrhly v čistě byrokratický a nefunkční mechanismus, který bývalý ministr zemědělství Zdeněk Nekula raději odpískal a rozhodl se ze zemědělského rozpočtu dále dotovat nákupy předražené zemědělské techniky.

Slibovaná digitalizace a administrativní zjednodušení se v novém období zemědělské politiky zvrhla v pravý opak, takže dnes zemědělci čelí následující volbě: buď sedět v kanceláři a vyplňovat kontrolní hlášení pro různé úřady o tom, že hospodaří správně, anebo se raději věnovat péči o pole a zvířata a riskovat sankce za neodeslané formuláře. Tato zátěž nejvíc dopadá na malé a ekologické zemědělce, nikoli na velké agrokoncerny.

Nezbytná změna paradigmatu

Fialova vláda se chytila do vlastní pasti. Své programové prohlášení totiž formulovala z hlediska provozu potravinářsko-agrárního komplexu, který nahlíží na zemědělství z hlediska producentů, nikoli z pohledu hlediska spotřebitelů a celé společnosti. Proto zabředla do tvorby nesrozumitelných, nefunkčních a neustále se upravujících dotačních schémat, místo systémových změn řešila zdanění tichého vína, cenu cukru či ministerskou propagací slevových akcí supermarketů, a postupně tak prohospodařila veškerou důvěru farmářů i spotřebitelů.

Výsledek? Drobní a ekologičtí farmáři jsou na tom dnes hůře než před několika lety, běžní lidé denně řeší, jak sehnat nezávadné potraviny za jakž takž slušnou cenu, zatímco zisky oligopolních potravinářů, agrobaronů i chemiček raketově rostou.

Chceme-li skutečnou změnu, musíme usilovat především o potraviny zdravé, vypěstované s ohledem na přírodu a klima a za dobrou cenu. Musíme usilovat o zlepšení kvality stravování ve školách, školkách a závodních kantýnách. Musíme podporovat skutečnou péči o půdu, kvalitu potravin a lidské zdraví. Je třeba pomoci zemědělcům zbavit je závislosti na lobbistech a dotacích, náladách globálních komoditních trhů s obilím a zemědělskou chemií, a podpořit faremní zpracování a distribuci jejich produktů přímo k zákazníkům.

Jen takové kroky totiž povedou k udržitelnému zemědělství bez zbytečné chemie.