Současná situace je pro zemědělské podniky, ale i pro klasické sedláky z mnoha hledisek komplikovaná. Procházíme velkými cenovými skoky u komodit, výraznými nárůsty cen takřka všeho včetně energií a obor také trpí nedostatkem odborně způsobilých zaměstnanců a řadou dalších strukturních potíží.

To vše je umocněno nepříliš optimistickým výhledem do nejbližší budoucnosti. Více než kdy jindy je proto nyní potřeba zaměřit se na skutečně systémová řešení, která pomohou zemědělství dlouhodobě nasměrovat do bezpečnějších vod. Spadnout opět do spirály nic neřešících „zachraňujících“ dotací si dnes již jednoduše nemůžeme dovolit.

Ačkoli je docela možné, že některé podniky současnou situaci nepřežijí a jako už tradičně je zřejmě skoupí nějaký oligarcha, jen aby opět zvětšil svůj dotacemi vyfutrovaný megaholding, nelze říct, že by dnes probíhala nějaká fatální katastrofa, která by snad nebyla sektorem zvládnutelná. Nezbývá než do rozhodování o tom, kterou cestou se vydat, a jaké změny udělat, kam se nasměrovat, kam investovat, či naopak, co odříznout a prostě ukončit, zapojit osobní cit. Je to zkrátka podnikání, tedy nejen zisky, ale i rizika.

Dnešní doba klade na zemědělce velké požadavky i z hlediska psychické zátěže. Kdo ale v minulosti nepřecenil své možnosti a příliš se třeba nezadlužil, není určitě v situaci přímého ohrožení. Ač se tedy v tuto chvíli lze všude dočíst jen to, jaká hrůza na nás na trzích a se zdražováním ještě čeká, jde o sektor pořád poměrně stabilní, který má určitě potenciál situaci slušně ustát.

Systémová nespravedlnost

Důležitou okolností je, že naše problémy a jejich příčiny jsou nyní spíše nadregionálního, v podstatě světového charakteru, a běžný sedlák či zemědělec na ně nemá žádný vliv, neboť účinně může ovlivňovat podmínky zejména ve svém bezprostředním okolí.

I proto je načase vydat se namísto jednorázových a často nespravedlivě rozdělovaných finančních kompenzací úplně jinou cestou. Snahou vlády by zkrátka mělo být zaměřit se na to, na co může mít skutečný vliv. Měla by proto zajistit, aby sedláci měli takové podmínky, které jim zaručí co nejlepší východiska pro uplatnění vlastní produkce bez zbytečných administrativních překážek a co nejblíže místu, kde vzniká, a tudíž prodávat s co nejvyšší přidanou hodnotou.

Výhody to má nejen pro zákazníka i celou společnost, ale i pro životní prostředí. Je třeba mít odolný sektor bez přílišné závislosti na dotacích, jak tomu je v důsledku dlouholeté vyloženě špatné zemědělské politiky. Odolný sektor můžeme ale mít pouze tehdy, bude-li pestrý, což nyní v ČR rozhodně není.

Vsadilo se tu totiž jen na politiku podpory velkopodniků a produkce několika málo komodit. Silně se rezignovalo na lokální úroveň, na běžnou rodinnou farmu, na přidanou hodnotu, na vyšší úroveň práce s produkcí ze zemědělské prvovýroby či na diverzifikaci zemědělských i nezemědělských činností. Krátce řečeno, v ČR převážil tlak na zvětšování, projektový způsob podnikání a na kvantitu. A to nyní může být náš největší kámen úrazu.

Podporu, nikoli dotace

Asociace soukromého zemědělství ČR proto nežádá zastropování cen energií, jednorázovou finanční pomoc, ale jasně a kategoricky požaduje hlubší změny v českém zemědělství. Volá po větší systémové a legislativní podpoře drobného a malého podnikání s co největším plošným pokrytím zemědělských subjektů vedoucím k lokálně dostupným základním potravinám.

Naše podněty vedoucí k naplnění těchto cílů se již objevily v návrzích úprav Strategického plánu ČR, který se nedávno projednával za velkého odporu Agrární komory a Zemědělského svazu. Své návrhy dále doplňujeme o nutnost zjednodušení podnikatelského prostředí, protože současná omezení svobody podnikání jsou již pro mnohé sedláky těžko únosná. Příkladů, co zjednodušit, jsme vydali celou řadu — pro podrobnosti lze odkázat třeba na naše webové stránky.

Pakliže má pomoc ve formě některých stávajících dotačních titulů pokračovat, je třeba ji zcela zásadně modifikovat tak, aby se dotkla co největšího množství zemědělců. Třeba v podobě budování skladovacích kapacit nebo zpracovatelských provozů na faremní nebo místní či regionální úrovni. Není už přípustné, aby jako doposud sloužila na plnění megalomanských představ úzkého počtu vyvolených zemědělských velkopodnikatelů.

Úprava zákona

Je zkrátka třeba postupovat tak, aby se zemědělství proti takovým výkyvům, jaké zažíváme dnes, stalo odolnějším. Proto opakuji, že bez širší základny zemědělců, kteří přirozeně působí v jednotlivých lokalitách, to prostě nepůjde. A proto také po vzoru jiných evropských států navrhujeme vznik zákona o rodinných farmách, který by systémově a bez větších nároků na státní rozpočet, dokázal udržet, podpořit a rozšířit klasické hospodaření na vesnicích.

Tento zákon s doprovodnými efekty bude současně potřebnou odpovědí na řešení nejen aktuálních válečných dopadů, ale především dlouhodobě negativních trendů, které ohrožují budoucnost zemědělského podnikání. Pakliže tedy tuto budoucnost nechceme jako společnost vidět v pár dotacemi udržovaných firmách, vlastněných úzkou skupinou lidí či investičních korporací.

Je vidět, že tato vláda ve svém programovém prohlášení a prostřednictvím některých svých počátečních kroků již zcela jasně nastoupila cestu těchto změn, jsou však jen velmi pomalé a málo důrazné. I proto se snažíme být ministrovi zemědělství a potažmo vládě nápomocni. Ve změnách, které české zemědělství po třiceti letech takřka programového pěstování „postsocialismu“ nevyhnutelně čekají, nebojácně a intenzivně pokračovat.