Ministerstvo životního prostředí může padnout do rukou člověka, který slibuje prolévání zelené krve a vyšetřování klimatického hnutí jako teroristů. Petr Macinka však není žádným nezávislým rebelem, ale podobně jako i ostatní Motoristé sluhou tuzemské oligarchie. Ve skutečnosti chce, aby místo zelené krve tekly veřejné peníze na konta uhlobaronů. Zastavit jeho nástup do funkce může prezident Pavel.

Nejdůležitějším rysem předsedy Motoristů není, co říká nebo dělá, ale fakt, že roky pracoval v Institutu Václava Klause financovaném fosilním oligarchou Pavlem Tykačem. Svou činnost v Institutu ukončil až po volbách. Macinka tak v podstatě ani nemohl nepopírat současné vědecké poznatky o klimatu, když výše jeho mzdy vždy závisela na schopnosti nevidět výsledky desítek let vědeckého výzkumu v této oblasti.

Povahu motoristického projektu nejlépe vystihuje blamáž představitelů této strany, kteří se rozhodli svou moc a nezávislost na oligarchii symbolicky ukázat tím, že na Hrad dorazili šestimetrovým pick-upem půjčeným od moravského hazardního milionáře Pavla Buráně s historií trestního stíhání.

Touhle příhodou jako kdyby Macinka s Turkem chtěli sami ukázat, že za maskou chlapáckých sebevědomých rebelů se skrývá parta podržtašků tuzemské oligarchie s vizáží devadesátkových veksláků, která se bez pomoci bohatých nedokáže ani přepravit na politické jednání.

Poslušný Macinka

Klausova pomsta na sebe naoko bere podobu samozvaných expertů na energetiku a společnost. Místo nich ale sledujeme partu dezinformátorů, kteří podobně jako Trumpovci v Americe, Farageovci ve Spojeném království či neofašisti z německé AFD šíří za peníze fosilního byznysu pavědecké lži o stavu klimatu, které jsou snad náhodou také v souladu s ruskou propagandou.

A právě touž roli sluhy fosilního průmyslu by předseda motoristů hrál i na ministerstvu životního prostředí. Jako první se tak dá očekávat, že motoristické ministerstvo umožní Tykačovi ušetřit půl miliardy z rekultivací, které oligarcha nechce dát severočeským obcím trpícím následky těžby uhlí. Už jenom tímto jedním rozhodnutím by se Tykačovi podpora Institutu Václava Klause vrchovatě vyplatila.

Dále bude jistě na pořadu dne odklánění evropských fondů do kapes majitelů fosilních firem a pokus o paralýzu klíčových institucí ministerstva, které mají chránit zdraví nás všech před následky špinavého průmyslu. A když bude Macinka hodně poslušný, možná se mu i podaří prosadit dotace pro spalování uhlí, o které Tykač dlouhodobě usiluje.

Obyčejný člověk pak z řádění Motoristů nebude mít nic, protože ekonomicky je tato parta ze stejného vrhu jako neoliberálové ze Spolu. Motoristé jen budou škrtat veřejné výdaje ve jménu vyrovnaného rozpočtu a přihrávat peníze oligarchům o mnoho otevřeněji.

Šance z České republiky zastavit nebo změnit podobu nových emisní povolenek je — nutno říct, že bohužel — slabá. Tolik potřebné prosazení toho, aby se klimatická politika v Evropě vykonávala sociálně spravedlivě, se však od Motoristů rozhodně očekávat nedá. Lidem, kteří je volili s touto vyhlídkou, tak nakonec v ústech zůstane pachuť velkého zklamání.

Pavel jako Čaputová?

Pokud se však Babiš skutečně nakonec rozhodne Macinkovi dát ministerstvo životního prostředí, může poměr sil ještě zvrátit prezident Petr Pavel. Tuto ústavně velmi spornou praxi nejmenování ministrů u nás svou činností etabloval Pavlův předchůdce Zeman, který takto v minulosti odmítl jmenovat například tehdejšího pirátského nominanta na post ministra zahraničí Jana Lipavského (ODS).

Oporu pro své rozhodnutí může však prezident Pavel hledat i na Slovensku, kde po posledních volbách podobně odmítla bývalá prezidentka Zuzana Čaputová jmenovat tehdejšího nominanta SNS Rudolfa Huliaka. Shodou okolností též do funkce ministra životního prostředí. Hlavním argumentem byl fakt, že Huliak je popíračem vědeckých faktů o klimatu a dezinformátorem, který podobně jako Macinka vulgárně vyhrožoval tamnímu ekologickému hnutí.

Pokud v sobě ovšem prezident Pavel dostatek odvahy nenajde, nezbude nám než se připravit na válku s ministerstvem, jehož hlavním účelem kdysi bylo chránit životní prostředí. Naše vyhlídky nemusí být zas až tak marné. Motoristé přece jen svým chaotickým počínáním zatím neprokázali ani kompetenci řídit trakař, natož tak složitý mechanismus, jakým je ministerstvo. A nakonec tak možná místo zelené krve poteče jen motorový olej.