Po dlouhých letech se ekologickému hnutí podařilo uspořádat politickou akci, která přilákala do ulic davy lidí. Minimálně pětitisícový dav na Hradčanském náměstí v neděli požadoval, aby se ministrem životního prostředí nestal předseda strany Motoristé sobě Petr Macinka, popírač změn klimatu a služebníček uhlobarona Pavla Tykače, ani nikdo jiný, kdo by životnímu prostředí chtěl programově škodit.

Nemá-li se však jednat jen o jednorázové vzepětí, ale o nový příznivý trend v občanské společnosti, musíme nyní nabídnout i věrohodný sociálně-ekologický program. A zároveň vložit více energie do organizování lidí.

Jednu z největších ekologických demonstrací za poslední dekády se povedlo uspořádat díky souhře několika okolností. Předně dokázala Macinkova toxická osobnost po dlouhé době spojit ekologické organizace v jeden celek a přivést všechny, od tradičních ochranářů, přes ochránce zvířat až po klimatický grassroot, k jednomu společnému cíli.

Navíc svou vyhrocenou rétorikou Macinka zvedl ze židle i většinově pasivní podporovatele ekologického hnutí, kteří dosud aktivity ekologů podporovali spíše potichu a zdálky. Odvahu k protestu jistě podpořila i páteční schůzka ekologických iniciativ s Andrejem Babišem, na které dal předseda ANO jasně najevo, že na ministerstvo životního prostředí počítá s Motoristy.

Další klíčový faktor byl ale ten, že se jednalo o první dobře organizovaný protest po volbách, kdy spousta lidí hledala ventil pro frustraci z nástupu autoritářských sil k moci, spojenou s rozladěním lidí nad hanebnostmi Filipa Turka. Není proto divu, že demonstrace oslovila také podstatnou část příznivců bývalých vládních stran, ale i lidi mobilizované protesty Milionu chvilek pro demokracii.

Je třeba poděkovat organizaci Greenpeace, která nejlépe ze všech vycítila, že je nyní správný čas znovu vyjít do ulic, a dokázala tento nápad dát do pohybu a získat pro jeho realizaci spojence napříč ekologickým hnutím. Právě díky správnému načasování se nám podařilo otevřít prostor možnosti, aby ekologické hnutí dalo ráz budoucí protibabišovské opozici, jak to pojmenoval Matěj Moravanský ve svém posledním článku.

K tomu, aby zaplněné Hradčanské náměstí nezůstalo jenom líbivou vzpomínkou, ale předělem v historii tuzemského ekologického hnutí, jsou nutné dva základní předpoklady. Pochopit, že ekologická otázka stojí v principiální opozici vůči oligarchizaci politiky, ať už je jejím nositelem Tykačův Macinka, Babiš nebo miliardáři napojení na ODS. Dále je nutné nepřecenit své síly a nezpychnout z jednoho úspěchu, ale vzít ho jako příležitost k organizování těch částí společnosti, na které politika nastupující vlády, ale i té předchozí, dopadne nejvíce.

Sociálně-ekologická politika místo kýče

„Nyní se totiž rozhoduje o tom, zda opět uvízneme v antibabišovském kýči mentálních koučů nabízejících jen donekonečna se opakující přehrávání sametové revoluce, nebo se zformuje hnutí postavené na uvěřitelném a konkrétním programu překonání problémů české demokracie,“ napsal v již zmiňovaném článku Matěj Moravanský.

Přesně v takové situaci se nyní nacházíme. Ekologické hnutí by proto mělo boj za záchranu ministerstva životního prostředí chápat jen jako první testování poměru sil mezi občanskou společností a nastupující autoritářsko-oligarchickou mocí. Ostatně i v případě, že bychom nástup Motoristů na ministerstvo odvrátili, takřka jistě nás nebude čekat zásadní posun k lepšímu. Je dobré, že riziko takového scénáře na Hradčanském náměstí zaznělo z úst koordinátorky slovenské Klimatické koalice Lucie Szabové.

Naší aspirací by nemělo být nic menšího než přispět k porážce autoritářských sil ve společnosti a napomoci k vytvoření prostředí, ve kterém se může zrodit politická síla, jež jako alternativu k upevňování moci oligarchie nabídne sociálně-ekologický program pro všechny. Nebude to nic snadného, protože to bude chtít hodně vysvětlování a trpělivosti.

Městským liberálům, kteří dosud tvořili hlavní proud občanské opozice vůči Babišovi je nutné vysvětlit, že jejich mobilizace se už dávno nedá opřít o strany typu ODS nebo TOP 09, jejichž asociální politika už dvakrát přivedla Babiše k moci, a nebýt v podstatě náhodného propadnutí milionu hlasů v předminulých volbách, zaznamenaly by tyto strany nejspíše již hattrick v prohrách s Babišem.

Liberálové zkrátka musí pochopit, že postavit opozici jen a pouze na bezobsažné obraně demokratických institucí je nejrychlejší cestou do izolace. Opět je dobré, že spousta z nich volání po sociální a protioligarchické politice slyšela v neděli na Hradčanském náměstí. Levicově smýšlející části politické opozice je zase nutné dokola opakovat, že spojenectví s nahnědlými dezinformátory zosobněné v projektu Stačilo je cestou, jak u nás levicovou a demokratickou alternativu zničit.

A ekologické hnutí musí ve své většině pochopit, že naším principiálním spojencem nejsou velké firmy v žádné podobě, ale lidé, na které v posledních letech nejvíce dopadaly vysoké ceny energií či bytová krize a kterým se kvůli levné práci dlouhodobě zhoršují životní podmínky. A kterým nepomůže ani vláda oligarchů a autoritářů. Hledat společnou programovou i organizační platformu pro tyto tři proudy je základním úkolem pro příští roky.

S odboráři a lidmi práce je nutné vést dialog, ve kterém otevřeně uznáme chyby evropské klimatické politiky, známé pod již zprofanovanou značkou Green Deal, ale zároveň budeme trvat na nutnosti provést rychlou dekarbonizaci a snížit emise skleníkových plynů na minimum. Tentokrát však lépe, spravedlivě a společně. Na takových programových základech, jejichž půdorys jsme před několika lety sepsali v dokumentu Nová dohoda, je možné organizovat lidi do hnutí, které může v České republice zvrátit nepříznivý vývoj.

Organizovat a organizovat

Pohřebiště občanské společnosti je plné iniciativ, které přecenily své síly a po úspěchu několika mobilizací začaly věřit, že se politické dění i nadále bude točit už jen kolem nich. Má-li ekologické hnutí v konfrontaci s nastupující mocí obstát, musí kromě uvěřitelného sociálně-ekologického obsahu nabídnout také platformu pro organizování lidí, kteří nechtějí tuto zemi přenechat autoritářům a oligarchům.

V každé ekologické organizaci, iniciativě či kolektivu je nyní nutné otevřít diskusi o tom, jak snížit práh pro vstup do hnutí a jak co nejjednodušeji zapojit do své činnosti lidi, kteří nyní mají chuť přiložit ruku k dílu. I kdyby jen na jednu hodinu týdně. Případně pak vyčlenit finanční i lidské kapacity pro organizátorské aktivity, díky nimž bude možné do hnutí přilákat víc lidí.

Zvážit se jistě dá i vznik nové platformy napříč občanskou společnosti s výše popsaným sociálně-ekologickým obsahem, jejímž hlavním účelem by bylo primárně zvyšovat množství aktivních lidí v hnutích a která by zároveň fungovala jako mobilizační platforma pro podobné akce. Přece jenom současný vývoj nám ukazuje, že nás proti oligarchům a autoritářům čeká dlouhý boj. Ale také, že si na jeho začátku nestojíme vůbec špatně.

Tak jako tak, ekologické hnutí o sobě dokázalo po dlouhých letech zase dát vědět, a to velmi rázným protestem. Aby však sehrálo klíčovou roli v porážce autoritářů a na ně navázaných oligarchů, musí ujít ještě velký kus cesty. Plné Hradčanské náměstí může být ideálním odrazovým můstkem.