Po dlouhých letech se ekologickému hnutí podařilo uspořádat politickou akci, která přilákala do ulic davy lidí. Minimálně pětitisícový dav na Hradčanském náměstí v neděli požadoval, aby se ministrem životního prostředí nestal předseda strany Motoristé sobě Petr Macinka, popírač změn klimatu a služebníček uhlobarona Pavla Tykače, ani nikdo jiný, kdo by životnímu prostředí chtěl programově škodit.

Nemá-li se však jednat jen o jednorázové vzepětí, ale o nový příznivý trend v občanské společnosti, musíme nyní nabídnout i věrohodný sociálně-ekologický program. A zároveň vložit více energie do organizování lidí.

Jednu z největších ekologických demonstrací za poslední dekády se povedlo uspořádat díky souhře několika okolností. Předně dokázala Macinkova toxická osobnost po dlouhé době spojit ekologické organizace v jeden celek a přivést všechny, od tradičních ochranářů, přes ochránce zvířat až po klimatický grassroot, k jednomu společnému cíli.

Navíc svou vyhrocenou rétorikou Macinka zvedl ze židle i většinově pasivní podporovatele ekologického hnutí, kteří dosud aktivity ekologů podporovali spíše potichu a zdálky. Odvahu k protestu jistě podpořila i páteční schůzka ekologických iniciativ s Andrejem Babišem, na které dal předseda ANO jasně najevo, že na ministerstvo životního prostředí počítá s Motoristy.

Další klíčový faktor byl ale ten, že se jednalo o první dobře organizovaný protest po volbách, kdy spousta lidí hledala ventil pro frustraci z nástupu autoritářských sil k moci, spojenou s rozladěním lidí nad hanebnostmi Filipa Turka. Není proto divu, že demonstrace oslovila také podstatnou část příznivců bývalých vládních stran, ale i lidi mobilizované protesty Milionu chvilek pro demokracii.