Nový ministr životního prostředí Petr Macinka jmenoval první den v úřadu svým politickým náměstkem Jaromíra Wasserbauera, který na sociálních sítích i v mediálních výstupech opakovaně zpochybňoval, že emise oxidu uhličitého z lidské činnosti jsou příčinnou probíhajícího rozvratu klimatu. Podle Wasserbauera oxid uhličitý „nic nikomu nedělá“ a úsilí o snižování jeho emisí označil za „naprosto scestnou myšlenku“.

Wasserbauer je docentem chemie na Fakultě chemické Vysokého učení technického v Brně. Za stranu Motoristé sobě neúspěšně kandidoval do Poslanecké sněmovny v letošních volbách z druhého místa kandidátky.

„Moc nerozumím logice pana docenta a ani tomu, kde bere své informace,“ reagoval na dotaz Deníku Referendum klimatolog Miroslav Trnka z Akademie věd. Od počátku průmyslové revoluce stoupla koncentrace oxidu uhličitého jako klíčového skleníkového plynu z běžné koncentrace pro dobu meziledovou, tedy 280 molekul oxidu uhličitého na milion ostatních molekul tvořících vzduch, na současných 425, uvedl profesor Trnka a dodal, že tak vysoká koncentrace oxidu uhličitého „nebyla v atmosféře, co po planetě zemi chodí náš druh.“

Za zvyšujícím se množstvím oxidu uhličitého v atmosféře stojí podle Trnky jednoznačně aktivita člověka. Fakt, že je rozvrat klimatu způsoben lidskou činností, zejména pak emisemi skleníkových plynů z užívání a spalování fosilních paliv, je již více než třicet let prokázán měřením i vědeckým bádáním.

Nárůst koncentrace oxidu uhličitého je podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu natolik rychlý a významný, že ho nelze přičítat sopkám nebo přirozeným cyklům klimatického systému. Vysoké koncentrace nejen oxidu uhličitého, ale i dalších skleníkových plynů vypuštěných důsledkem činností člověka pak vedou k pohlcení většího objemu energie ze Slunce atmosférou, a tedy globálnímu oteplování, potvrdil redakci klimatolog Miroslav Trnka.

Souvislost emisí z fosilních paliv, oteplování klimatu a posilování extrémních projevů počasí od povodní, bouří až po sucha nebo vlny veder popisuje ve svém výzkumu Friederike Ottová, profesorka klimatologie z Imperial College v Londýně. „Emise skleníkových plynů z fosilních paliv nadále rostou, což má za následek vyšší globální teploty a posílení extrémů počasí, které způsobují nesmírné škody na všech kontinentech,“ uvedla Ottová ve shrnující analýze v loňském roce.

Zpochybňování vědy

„Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu je současné oteplování jednoznačně způsobené skleníkovými plyny z lidské průmyslové činnosti,“ okomentoval tvrzení nového náměstka ministra životního prostředí popularizátor vědy o změně klimatu Daniel Kortus z Vysoké školy chemicko-technologické.

„Pokud pan Wasserbauer stanovisko Mezivládního panelu odmítá, aniž by navrhl hypotézu, která by nasbíraná data vysvětlovala lépe, dělá tak ze sebe hlupáka,“ zhodnotil pro naši redakci výroky nového náměstka Daniel Kortus.

Právě závěry Mezivládního panelu pro změnu klimatu Wasserbauer zpochybňuje. Docent chemie z Vysokého učení technického v Brně se specializací na povrchové úpravy kovových materiálů označil na svém facebookovém profilu odborníky na klimatickou změnu z Mezivládního panelu za „sebranku politických rádoby ochránců klimatu“, kteří létají „soukromými či vládními tryskáči, vrtulníky a tak dále na konference COP a tam se utvrzují ve svých tvrzení, jak je to s tím klimatem strašné“.

Wasserbauer v rozhovoru na Vox TV s Filipem Turkem také nařkli vědce zabývající se změnami klimatu z manipulování veřejnosti. „Když řekneš, že chceš dělat dlouhý vědecký projekt o tom, že dekarbonizace je blbost a jak nám Green Deal škodí, tak na to grant nedostaneš,“ konstatoval Turek a Wasserbauer mu přitakal. Tím údajně doložili „korupci“ současné vědy, která podle nich ignoruje „skutečná“ fakta.

Podle profesora Vladimíra Kočího z Vysoké školy chemicko-technologické taková tvrzení svědčí o nepochopení fungování vědy jako takové. Kočí se dlouhodobě zabývá dopady lidské činnosti na životní prostředí a z jeho zkušenosti věda možná není zcela bezchybná a imunní vůči společenským tlakům, ale samotné fungování vědy je podstatně složitější, než jak jej Wasserbauer prezentuje. „Klimatická věda není jeden ústav, jedna instituce ani jedna ‚centrála‘, která by vydávala jednotné politické zadání,“ vysvětluje Kočí pro Deník Referendum.

Vědu podle Kočího utvářejí tisíce pracovišť po celém světě a „myšlenka, že by všechny tyto subjekty dlouhodobě a koordinovaně šířily stejnou manipulaci, by sama o sobě vyžadovala konspiraci v měřítku, které je v praxi neudržitelné,“ uvedl Kočí pro naši redakci.

„Přijde mi zvláštní, pokud vědec z jiného oboru kritizuje práci jiných jako ovlivněnou a dezinformační,“ komentuje výpady docenta Wasserbauera klimatolog Miroslav Trnka. Pokud Wasserbauer informace o manipulaci má, měl by je podle Trnky konkretizovat.

Trnka samozřejmě připouští, že se věda může mýlit. „V principu ale věda opravuje sama sebe v rámci recenzních řízení, a pokud by se klimatická věda fatálně mýlila, dávno bychom o tom věděli,“ uvedl Trnka pro Deník Referendum a dodal, že klimatická věda se snaží nepřetržitě interpretovat naměřená data za posledních pětadvacet let. „V zásadních parametrech, které klimatologové opakovaně reportují, se nic nezměnilo… Bohužel,“ vysvětlil profesor Trnka redakci.

Zjednodušit a lhát

Wasserbauer na sociálních sítích opakovaně komentoval demonstrace proti nástupu Motoristů na ministerstvo životního prostředí a odmítl tvrzení, že Motoristé chtějí životní prostředí ničit. „Všichni by si měli uvědomit, že ochrana životního prostředí znamená čištění vody, vzduchu, ekologické likvidace odpadu a péče o krajinu tak, aby se nám nevysušovala a neznehodnocovala půda a lesy,“ uvedl nový politický náměstek na svém Facebooku. Především však Wasserbauer zdůraznil, že „ochrana klimatu se nerovná ochrana životního prostředí“.

Podle něj nemůžou mít snahy České republiky o snižování produkce oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů jakýkoliv vliv na globální klima. „Pouze to vede k deindustrializaci České republiky, snížení konkurenceschopnosti, snížení životní úrovně, a nakonec k snížení kvality ochrany životního prostředí!“ uvedl Wasserbauer.

„Argument, že naše snahy o snižování emisí oxidu uhličitého nemají žádný efekt na globální klima, je ukázkou zaměňování fyzikální reality s politickou interpretací,“ okomentoval pro Deník Referendum Wasserbauerovy výroky profesor Vladimír Kočí z Vysoké školy chemicko-technologické.

Podle dat portálu Our World in Data, který čerpá z nejnovějších údajů o vývoji emisí, byla Česká republika v roce 2024 zodpovědná za 0,2 procent globálních emisí, sedmadvacet států Evropské unie pak za 6,3 procenta emisí. Skleníkový efekt ale způsobují nikoliv roční emise, nýbrž souhrn všech emisí oxidu uhličitého, které byly vypuštěny od začátku průmyslové revoluce. Podíl České republiky na „historických“ emisích je 0,67 procenta, Evropská unie je s šestnácti procenty druhá za Spojenými státy.

Kočí přiznává, že „Česká republika sama klima nezachrání, stejně jako jedna čistírna sama nevyčistí celé povodí“. Přesto podle Kočího nikdo soudný netvrdí, že nemá smysl čistit odpadní vody, protože znečištění přichází i odjinud. „Odmítat vlastní roli s odkazem na malý podíl je pohodlné, ale i analyticky prázdné a slabošské,“ uvedl Kočí.

Podle klimatologa Miroslava Trnky z Akademie věd existuje hned několik východisek, proč bychom měli ke snižování emisí přispět i my v České republice. Je to podle něj etické vůči mladším generacím a rovněž ekonomicky výhodné.

„Česká republika dostávala za dosavadní snižování emisí dobře zaplaceno, a současně pokud přijmeme změnu klimatu a potřebu snižovat emise jako východisko úvah o budoucnosti dává nám to šanci budovat a podporovat perspektivní průmyslová odvětví,“ vysvětlil Trnka pro Deník Referendum. Zároveň je podle něj zcela namístě vést debatu o ekonomické proveditelnosti jednotlivých opatření a o tom, co je pro Českou republiku nejvhodnější.

Podle Trnky i Kočího je proto neudržitelné Wasserbauerovo tvrzení o tom, že ochrana životního prostředí nezahrnuje i ochranu klimatu. Kočí nezpochybňuje význam průmyslového čištění, ale jde podle něj o řešení následků, a nikoliv příčin problému.

„Pokud neřešíme, proč vzniká tolik emisí, znečištění a odpadu, odsuzujeme se k nekonečnému dočišťování světa, které má své technické, ekonomické i environmentální limity,“ vysvětlil Kočí pro naši redakci a dodal, že podobným zjednodušováním přicházíme o schopnost vidět celek. Bez toho se podle Kočího „žádná smysluplná ochrana prostředí ani státotvorná politika dělat nedá“.

Rozvrat ministerstva v zájmu uhlobarona

Nové vedení ministerstva včetně Jaromíra Wasserbauera nyní provádí „reorganizaci“ resortu. V rámci ní podle vyjádření nového ministra Petra Macinky zanikne sekce ochrany klimatu. Pro Hospodářské noviny však Wasserbauer vyloučil, že by reorganizace měla jakoukoliv souvislost s vědou nebo politikou. Kroky vysvětluje snahou ušetřit.

Podle nové zprávy organizace Re-set souvisí převzetí ministerstva životního prostředí přímo s naplňováním zájmů jednoho z největších podporovatelů Motoristů, uhlobarona Pavla Tykače. Tykač totiž provozuje ztrátové uhelné elektrárny a důl. Jakýkoliv pokrok v ochraně klimatu tak ohrožuje zisky z jeho podnikání. Právě Tykač financuje fungování Institutu Václava Klause, ve kterém nynější ministr životního prostředí Petr Macinka dlouhodobě působil. O vlivu Pavla Tykače svědčí i program Motoristů. V něm slíbili zavedení státní podpory pro uhelné elektrárny.

„Dopady fosilního lobbingu mají různé podoby. Od obhroublého popíračství Petra Macinky, přes šíření narativů fosilního byznysu až po prosazování řešení, která jsou pro fosilní byznys vhodná. Proč si stále necháváme radit od fosilních lobbistů, kteří roky popírají vědecká fakta o klimatu a brání spravedlivé budoucnosti?“ uvedla spoluautorka výzkumu organizace Re-set Klára Bělíčková při zveřejnění zprávy.

Jaromír Wasserbauer se na žádost Deníku Referendum ke svým tvrzením, v nichž popírá vědecké poznání o změně klimatu, odmítl vyjádřit. Rovněž odmítl jakkoli komentovat vazby Motoristů sobě k uhlobaronovi Pavlu Tykačovi. „Po nedávných zkušenostech s Českou televizí a Hospodářskými novinami a konzultaci s kolegou od médií jsem se rozhodl Vám neodpovídat touto formou a už vůbec ne telefonicky,“ napsal Wasserbauer redakci.