Na správě Národního parku Šumava působíte od samých počátků. V jakém stavu je šumavský národní park nyní?

To je nebezpečná otázka, protože každá pozitivní odpověď bude vypadat jako sebechvála. Ale doba se vyvíjí a s ní vše, takže naštěstí na všech úspěších nemusí mít zásluhu vedení příslušné organizace, ale někdy i příroda sama.

Především chci říct, že příroda naprosto přesvědčivě ukázala, že si umí žít sama a že její divoká podoba prospívá celému ekosystému a u návštěvníků vyvolává nadšení. Tento vliv vedl k celkovému uklidnění vášní, jak na politické, tak na lidské úrovni.

Mnoho lidí mi říká: nevěřili jsme, že se ten les sám vzpamatuje, a teď to vidíme a je to krása! I z hlediska ekonomické stability Správy NP Šumava bylo nyní dobré období, protože byly vysoké ceny dřeva, které nám umožnily vytvořit finanční stabilitu.

Státní příspěvek Národnímu parku Šumava má být tento rok oproti loňsku o 41 procent nižší. Propad financí zasáhne především Krkonoše a NP Šumava. Jak si to vysvětlujete?

Podle mě je to přirozený odraz situace navrhovaného rozpočtu vládou pro rok 2026.

Nemyslíte, že rozhodnutí ministerstva by mohlo být prostým nátlakem? Deník N nedávno publikoval text, podle něhož je ředitel NP Šumava na mušce ministra Macinky?

Já se takové věci dozvídám jen z médií, takže se k nim nemohu nijak vyjádřit. Ke mně žádné takové signály zatím nepřišly.

Jak vůbec funguje financování národního parku, tedy instituce, která je zřízena zákonem?

Správa NP Šumava je od počátku příspěvkovou organizací, takže její provoz je hrazen z příspěvku zřizovatele (tím je MŽP) a z vlastních zdrojů (v našem případě především prodejem vytěženého dřeva). V počátku národního parku tvořily tržby z prodeje dřeva více než dvě třetiny celkových výnosů, v posledních letech byl podíl tržeb pod 50 procent. V loňském roce dokonce na úrovni 37 procent.

V tomto kontextu je nutné si uvědomit, že čím déle národní park existuje, tím menší objem těžeb by měl generovat. Po dosažení dlouhodobého cíle už vlastně nemůže mít téměř žádné zdroje z těžby a přepneme se do kategorie rozpočtové organizace — takže zcela placené zřizovatelem. Tak je to například v NP Bavorský les. U nás taková situace může nastat někdy mezi roky 2040 a 2050.

Budete tedy muset propouštět, jak ostatně samo ministerstvo avizovalo? Nebo na čas zvýšíte těžby dřeva?

Výpadek v příjmu příspěvkové organizace lze eliminovat úsporami, takže dočasným zastavením některých méně významných činností. A s tím, pochopitelně, může být spojeno i zeštíhlování celé organizace. Správa NP Šumava ostatně mívala v 90. letech přes 300 zaměstnanců, dnes je to kolem 260. Pomoct si ale můžeme, byť jen částečně, hledáním jiných zdrojů — například projektů.

V těžbě dřeva perspektiva není, protože my můžeme těžit jen v limitech stanovených platnou legislativou. Takže si nemůžeme natěžit, abychom překlenuli finanční výpadek. Pokud je však u příspěvkové organizace výpadek zásadní, padá řešení této situace na bedra zřizovatele, tedy státu.

Rozhodne souhra různých faktorů

Kdo vlastně o parku rozhoduje? Za ředitelem je rada. Pak je tady ještě ministerstvo. Jste plně v gesci ministra nebo se mu můžete nějak vzepřít?

Za chod příspěvkové organizace zodpovídá statutár — tedy ředitel. Ten se zodpovídá jak ministrovi, tak ministerstvu životního prostředí coby zřizovateli organizace. Rada NP má jen poradní hlas, je nezbytné s ní dohodnout především všechny koncepční materiály týkající se péče o území. Nemá nástroje ovlivňovat ekonomiku organizace.

Jak se zkrácení státního příspěvku projeví na ochraně přírody a jak na komfortu návštěvníků?

Na rok 2026 se musíme dívat jako na pravděpodobnostní veličinu: celkový výsledek totiž neovlivňuje jen snížení příspěvku zřizovatele, ale také objem prodaného dřeva a jeho cena. A také úspory, jaké se v organizaci nastaví. Když se špatné veličiny sejdou (nízký příspěvek, málo dřeva, nízká cena) může být propad velmi významný. Dokud jej lze sanovat rezervním fondem, není to katastrofa, ale signál, že následný rok bude nutné řešit jinak. Budou-li veličiny dobré, vůbec nemusí dojít k viditelnému výpadku činností.

A nejjednodušší a nejpřímější odpověď na vaši otázku zní: Při špatném vývoji bude logickou reakcí odsouvání činností na další rok nebo roky. A to se může projevit jak v péči o přírodu, tak o turistickou infrastrukturu.

Nemůže rozhodnutí MŽP ohrozit nějaké běžící projekty, třeba i přeshraniční? Ovlivní výpadek peněz také CHKO Šumava, které má Správa také v gesci?

Ano, ovlivnit může oboje, projekty i péči.

Bezzásahovost už konfliktní není

V sousedním Bavorském lese, který byl založen v roce 1970, se vystřídali čtyři ředitelé. Vy jste od roku 1991 už desátým, a přitom nejdéle sloužícím. Je to příznačné. Co se to u nás děje? V kom dnes vidíte zastání, a s kým naopak společnou řeč stále hledáte?

Jak jsem řekl už v úvodu: vše má svůj vývoj. I postoje lidí. Právě v lidech vlastně dneska vidím to největší zastání.

Můžeme celému dění rozumět tak, že pro současnou politickou reprezentaci jsou národní parky překážkou? V programovém prohlášení vlády ostatně stojí, že „dojde k omezení bezzásahovosti tam, kde ohrožuje ekonomickou udržitelnost“.

Já tomu rozumím tak, že se to týká míst, která jsou primárně určena k produkci dřeva, a někdo v nich usiluje o bezzásahovost. To skutečně může leckomu vadit, hlavně vlastníkům takových oblastí. V případě národních parků je ale bezzásahovost jedním z hlavních pilířů a cílů. Lesy v národních parcích nejsou produkční, ale zvláštního určení. Nevidím proto konflikt.

Jak se daří „šumavským obcím“? Na území parku jich je dvacet dva. Jaký teď mají vztah k parku?

V roce 2025 jsme uspořádali dvě ankety, jednu mezi starosty a druhou mezi obyvateli. Vyšlo z ní, že mezi obyvateli má park podporu 62 procent, starostové vnímali národní park jako plnící svou roli z 50 procent. Ale 64 procent starostů vnímá park s nějakými problémy. Každý z těch starostů ale coby problematickou akcentuje trochu jinou oblast spolupráce. Nejhorší skóre má zřejmě přístup k lesu, s ním se špatně vyrovnává 32 procent starostů.

Otázka na závěr: Jak byste si představoval vývoj parku, pokud byste v úřadu zůstal třeba další dekádu a měl adekvátní finanční prostředky, tedy nejen ty, které slovy ministra Macinky zajistí „základní provoz“?

Předně: to není závislé na mé osobě. Můžeme se ale podívat na trendy posledních třiceti let. Z nich vyplývá, že veřejnost bude národní park přijímat stále pozitivněji, bude pro milióny lidí zcela novou a jedinečnou atraktivitou a místem pro zklidnění, odpočinek, meditaci.

Po tom, co různé polomy a kůrovec způsobily omlazení smrkových porostů, je možné očekávat, že les bude působit ještě pozitivněji, než tomu bylo v posledních dvaceti letech. To se projeví i na druhové rozmanitosti, která poroste. Zároveň se nejspíše stabilizuje i ekonomika oblasti, která bude většinově postavena na službách v cestovním ruchu a na péči o infrastrukturu území.

MICHAL HOŘEJŠÍ