Tisíce lidí v posledních týdnech sledovaly putování losa Emila osídlenou kulturní krajinou. Osamocený poutník překračující pole, lesy, řeky, rybníky, silnice, železniční tratě i státní hranice cestuje už od června napříč střední Evropou: od česko-polské hranice přes Slovensko až do Rakouska, kde překročil Dunaj.

Zdálo se, že překážky přírodní i lidského původu mu v cestě nezabrání, ač při jejich překonávání často riskoval. Nakonec jeho putování ukončil až nepodařený pokus překročit dálnici, tedy uměle vytvořenou dopravní tepnu protínající lidský i zvířecí životní prostor. Jeho pohyb v krajině poukázal na její fragmentaci, tedy na slabá místa, na něž bychom se měli zaměřit při záchraně biodiverzity.

Příběh Emila přitom není jen ojedinělou, byť mediálně vděčnou epizodou. Ukazuje, jak fatální mohou být bariéry, které člověk v krajině buduje. Řešení však existuje. Pokud bychom tato slabá místa, ať jsou to dálniční či železniční tahy, vybavovali ekodukty systematicky, Emil by třeba doputoval na Šumavu prastarou migrační trasou, nikoli po silnici v policejním přepravníku. V lesích okolo Lipna totiž žije zhruba 15 až 20 dalších losů. Jde o jejich nejjižnější stabilní výskyt v Evropě.

A právě tato jihočeská oblast nabízí další srovnání.

Šumava pod vědeckým dohledem

V letech 2005 až 2014 probíhala v prostoru Šumavy rozsáhlá studie zdejší losí a jelení populace. Výzkumnému týmu Pavla Šustra se v jejím rámci přes veškerou snahu nepodařilo nasadit telemetrický GPS obojek jedinému losovi, aby tak získal konkrétní informace o jejich zvyklostech. Úspěšný však byl v případě stovky jelenů a dvou stovek srnců.