Kdo se směje naposled… Macinkova proseccová slohovka

Petr Bittner

Noční SMS zprávy Petra Macinky prezidentu Pavlovi umožnily prožít kocovinu předsedy strany Motoristé sobě a ministra zahraničních věci jako kolektivní zážitek. Vystřízlivění by měl doprovázet Macinkův politický pád.

Ještě včera přitom mohla Macinkova sebejistota pohánět generátory na bombardované Ukrajině. FB Motoristé sobě

Mnoho z nás se už někdy na vlastní kůži přesvědčilo, že číst si s odstupem vlastní emotivní zprávy psané předešlý večer zpravidla kocovinu následujícího dne nezmírní. Předsedovi Motoristů Petru Macinkovi dnešní stav navíc okořenil sám prezident Pavel, když nechal jeho „proseccovou slohovku“ přečíst veřejně. Ano, šlo o svého druhu veřejný zájem.

Petr Macinka nás od začátku roku denně provokuje na záběrech ze Sněmovny svým sebejistým, samolibým výrazem jakoby devadesátkového mafiána úřadujícího týden před zatčením v obci velikosti Uherského Hradiště. Trpělivě sleduji, kam až jeho eskapády mohou dojít.

Vydrž, říkám si, čím sebejistější ten nekňuba bude teď, tím tvrdší bude jeho politický pád — a tím spokojenější úsměv na mé tváři. Inu, kdo se směje nakonec, ten se směje nejlíp — a vím jistě, že Petr Macinka se smát jako poslední nebude. Až ho s úlevou uvidíme v médiích naposledy, bude to v rekapitulujícím sestřihu jeho politického, komunikačního a morálního patlalství.

Ještě včera přitom mohla Macinkova sebejistota pohánět generátory na bombardované Ukrajině. Z pozice šéfa diplomacie se s viditelným uspokojením a úsměvem křivým jako maloměřický komín chlubil „vyjednanými“ deseti miliony korun pro Ukrajinu — ve stejný týden, kdy čeští občané vybrali bez tiskových konferencí víc než desetinásobek.

Jenže včera v noci nezdravě vyhnanou sebejistotu podpořila lidská verze toho, čím je pro psa vysoký plot — přes něj si i malý ratlík dovolí na pitbula. V případě Klausova poslušného „ratlíka“ sedícího na ministerstvu zahraničí měl takový plot hned několik vrstev: mezi Macinkou a prezidentem Pavlem stál prostředník Kolář, mezi Macinkou a prostředníkem Kolářem displej — a mezi Macinkou a displejem přibližně litr prosecca.

Jelikož všechny výmluvy na opilecké zprávy už Macinkovi úspěšně vyčerpal jeho chráněnec Turek, čeká nás sarkastický sestřih Macinkova politického vzestupu a pádu — prchavý jako pád velryby ve Stopařově průvodci po Galaxii. Politika je o kompromisech, jak, Petře Macinko, sám říkáte — a bude už načase, abychom se smáli my.