Mnoho z nás se už někdy na vlastní kůži přesvědčilo, že číst si s odstupem vlastní emotivní zprávy psané předešlý večer zpravidla kocovinu následujícího dne nezmírní. Předsedovi Motoristů Petru Macinkovi dnešní stav navíc okořenil sám prezident Pavel, když nechal jeho „proseccovou slohovku“ přečíst veřejně. Ano, šlo o svého druhu veřejný zájem.

Petr Macinka nás od začátku roku denně provokuje na záběrech ze Sněmovny svým sebejistým, samolibým výrazem jakoby devadesátkového mafiána úřadujícího týden před zatčením v obci velikosti Uherského Hradiště. Trpělivě sleduji, kam až jeho eskapády mohou dojít.

Vydrž, říkám si, čím sebejistější ten nekňuba bude teď, tím tvrdší bude jeho politický pád — a tím spokojenější úsměv na mé tváři. Inu, kdo se směje nakonec, ten se směje nejlíp — a vím jistě, že Petr Macinka se smát jako poslední nebude. Až ho s úlevou uvidíme v médiích naposledy, bude to v rekapitulujícím sestřihu jeho politického, komunikačního a morálního patlalství.