Když končící ministr životního prostředí Petr Hladík zavítal na osmý ročník konference Odvaha ve vzdělávání — vzdělávání k odvaze, kterou pořádá renomovaná ekologická organizace Lipka, rozdali organizátoři všem účastníkům červenou a zelenou kartu a požádali je, ať zvednou zelenou kartu ti, kteří chtějí ministru Hladíkovi poděkovat za jeho působení v resortu. Zvedl se les rukou, všechny držely zelenou.

Petr Hladík těm všem teď ukázal záda. Na setkání ministrů životního prostředí v rámci Evropské rady totiž dnes ráno hlasoval proti přijetí realisticky dosažitelného, navíc nutně potřebného cíle snížení emisí. A nejen to. Hladík pomáhal dohodnout „blokační menšinu“, která prosadila oslabení cílů, ale dokonce ani pro takto osekaný, nedostatečný cíl on sám potom nehlasoval.

Přijetí průběžného cíle Evropské unie je přitom zcela zásadní pro mezinárodní vyjednávání. Za necelý týden začne klimatická konference v brazilském Belému, kde mají státy připojené k Pařížské klimatické dohodě představit své klimatické cíle. Právě jasný cíl Evropské unie by byl obrovskou vyjednávací pákou na státy, které jsou zodpovědné za enormní množství skleníkových plynů. Bez dobrého klimatického cíle unie jen stěží přesvědčíme Indii nebo Čínu, jejichž emise nadále stoupají.

Petr Hladík se zachoval jako sluha fosilní oligarchie. Tlačil na oslabení cíle ve snižování emisí automobilů, prosazoval volné emisní povolenky pro průmysl, zbrzdil evropský cíl snížení emisí o pět procent, čímž zachová o několik let déle vyšší zisky fosilních korporací.

Když v politice chybí odvaha

Když v červnu minulého roku hlasovali unijní ministři životního prostředí o klíčovém opatření na záchranu a obnovu přírodních ekosystémů, na které silně útočily velké agrární korporace, mohl Hladík z první ruky sledovat příběh politické odvahy.

Rakouská ministryně Leonora Gewesslerová ze Zelených totiž hlasovala pro nařízení i navzdory negativnímu postoji své vlády. Díky své osobní odvaze zvrátila poměr hlasů v Evropské radě ve prospěch obnovy tisíců hektarů zdevastovaných močálů, lesů, vodních toků a evropské krajiny.

Nic takového od Hladíka čekat nešlo. Za celý svůj mandát se totiž do těch největších bitev nepustil. Nenavrhl klimatický zákon, nepřipravil republiku na rozšíření systému emisních povolenek, jeho ministerstvo neoponovalo bláhovým snům o stavbě desítek jaderných reaktorů místo levnějších obnovitelných zdrojů, během loňských povodní nechal svého spolustraníka Marka Výborného šířit lži o Hnutí DUHA a o dalších ekologických organizacích.

Hladík možná byl slušným ministrem životního prostředí, ale rozhodně ne odvážným. Nakonec i vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Soutok je spíše typická „znouzectnost“: Evropská komise by totiž jinak zahájila s Českou republikou právní řízení, jelikož nedostatečně chrání evropsky významnou přírodní lokalitu. Proto tedy, a nikoliv kvůli lidovecké lásce k přírodě, přibylo v roce 2022 do programového prohlášení Fialovy vlády vyhlášení CHKO Soutok.

Není chyba v lidech, ale v elitách

Pokud budeme hledat důvody, proč česká veřejnost většinově hlasuje proti záchraně planety, na které žije, jedním z těch zásadních bude naprostá nekompetentnost, malost a bezpáteřnost našich politických elit. Ano, dokud má ekologie podobu focení se s greenfluencerkami, předávání cen nebo rozdávání peněz, neváhají ji politici jako Hladík podporovat. Když ale jde o vytrvalé argumentování ve prospěch přírody a záchrany klimatu, nemůžeme s Hladíkem a zbytkem českých politických elit počítat.

Těžko vyčítat lidem, že brání svoje právo jezdit starou škodovkou, že podléhají hysterii ohledně blackoutů, umně šířené oligarchickými médii, a že pak volí Motoristy, Andreje Babiše nebo Petra Fialu, který si v rétorice proti snižování emisí a za ničení přírody nezadá s klimaskeptiky.

Politická reprezentace má své expertní týmy, odborníky na komunikaci, a tedy i čas a kapacity na to, aby usilovala o svět se stabilním klimatem a zdravou přírodou. Aby vzdorovala moci oligarchů a přesvědčila o tom voliče. Takřka nikdo z politiků to ale nedělá. Všichni se bojí. Místo toho, aby zaklekli na fosilní barony Pavla Tykače a Daniela Křetínského, kteří vydělávají na ničení planety a nás všechny okradli během energetické krize o miliardy, donekonečna papouškují teze o „racionální“ politice proti „zelenému šílenství“.

I ty strany, které zrovna nevlastní nějaký oligarcha, nabyly dojmu, že je správné soutěžit s krajní pravicí o to, kdo dokáže víc v politice rozvratu klimatu. Petr Fiala se překřikuje s Andrejem Babišem, kdo vlastně ten „grýn dýl“ schválil.

Petr Hladík mohl sebrat odvahu aspoň nyní, když už jeho vláda končí a jemu politicky už nic nehrozí, a zvednout ruku pro ochranu planety. On si na ní ale jen ustrašeně seděl. Anebo teď chce národ přesvědčit, že má stejně velké auto jako Petr Macinka?

Hladíkův odkaz ekologickému hnutí

Petru Hladíkovi v závěru jeho úřadování na postu ministra vyjádřila podporu a poděkování řada expertních ekologických organizací, institutů, kruhů a hnutí, které věřily Hladíkově ministerstvu, spolupracovaly s ním, čerpaly od něj prostředky.

Možná to byla konformní situace: leccos se povedlo, vznikla legislativa komunitní energetiky, prosadily se pozitivní změny ohledně ochrany přírody. A to uchlácholilo ty, kteří na práci Petra Hladíka měli kriticky dohlížet.

Mnohé české ekologické organizace a klimatické hnutí rezignovaly na vlastní svébytné, ambiciózní politiky a loajálně bránily Fialovu vládu a její politiky, kteří nakonec přírodu a klima hodili přes palubu.

Demonstrace na Hradčanech a v Brně ale ukázaly novou cestu. Znovu zdůraznily, že je třeba otevřeně budovat moc zezdola, protože kamarádíčkovat se s mocnými, vést zákulisní hry, předávat ceny a vysedávat na výborech je jen past, která pomáhá udržovat status quo, tedy stav, který ničí společnost i planetu jako celek.