První zasedání nové vlády Andreje Babiše (ANO) bylo pozoruhodné. A to hned z několika důvodů. Tím prvním byla snaha vytvořit zdání neodkladné nutnosti řešit údajná selhání vlády Petra Fialy (ODS). Vláda proto neúnavně zasedala celý den. Zasedání s nádechem údernictví bylo v podstatě pokračováním populistického představení z volební kampaně o „spálené zemi“, kterou je třeba zachránit.

Publikem byli voliči ANO, SPD a Motoristů sobě, protože naprostá většina těch ostatních ví, že Česká republika v ekonomické krizi není a ani nepotřebuje dělat spektakulární gesta vůči „neodpovědné“ Evropské unii. Tomu, že vláda na poslední chvíli zatáhla za záchranou brzdu, když oznámila, že Česká republika odmítá systém emisních povolenek ETS2 a Pakt o migraci a azylu Evropské unie, mohli uvěřit snad jen výše zmínění voliči.

O stejné voliče šlo, když vláda potvrdila, že musí znovu vypracovat státní rozpočet, protože ten, který předložila Fialova vláda, je prý zcela nepoužitelný. Rozpočet Fialovy vlády sice vskutku měl řadu nedostatků. Ty se však — při respektování zákona o rozpočtové odpovědnosti — týkaly především jeho struktury.

Babišova vláda mohla se schodkem 286 miliard korun, navrženým minulou vládou, klidně pracovat a svým prioritám dostát pomocí přesunů mezi rozpočtovými kapitolami. Jenže do takového rozpočtu by se všechny předvolební sliby populistických stran nové koalice jednoduše nevešly.

Česká veřejnost se tedy musí připravit na divadlo, v němž ministerstvo financí a premiér budou v příštích měsících vysvětlovat, že neodpovědné počínání Fialovy vlády nutí tu novou, aby schodek zvýšila nad to, co by jí zákon o rozpočtové odpovědnosti teoreticky dovoloval.

Pokrevní bratrství

V symbolické rovině se odsouhlasení tří hlavních bodů dalšího vládního postupu jevilo jako rituál uzavření pokrevního bratrství: SPD a Motoristé umožní hnutí ANO čarovat s rozpočtem, ačkoliv zejména Motoristé šli do voleb s programem rozpočtové odpovědnosti. ANO dává SPD dárek v podobě odmítnutí Paktu o migraci a azylu, ačkoliv Babiš by možná preferoval méně provokativní řešení. A Motoristé dostanou jako dar spektakulární odmítnutí ETS2, jakkoliv by i v tomto případě Babiš možná preferoval vyjednávání.

O tom, že hnutí ANO by možná chtělo spíše o migračním paktu i ETS jednat než hned provokovat EU prostřednictvím siláckých gest, svědčí i jazyk vládního usnesení. To totiž poněkud ambivalentně mluví o „odmítnutí“ migračního paktu a ETS2, zároveň však hovoří o potřebě dalších jednání.

„Odmítnutí“ obou evropských dohod je přitom nesmyslné, protože systém ETS2 vstoupí v platnost až v roce 2028, zatímco migrační pakt začne platit až v červnu příštího roku. Česká republika má navíc kvůli velkému počtu ukrajinských uprchlíků na svém území roční výjimku ze solidárního systému, v jehož rámci mají členské země EU od zemí nejvíce zasažených migrací buď solidárně přijímat migranty k řízení o azylu, anebo, odmítnou-li migranty přijímat, přispívat finančně do společného fondu.

Na vyjednávání a hledání spojenců pro případné změny je tedy dost času. Jenže Babišova vláda je poskládána tak, že ji nezbývá než bojovně bouchat do stolu. Nejenom proto, že všechny tři vládní strany stojí mimo hlavní proud evropské politiky, a strany hlavního proudu se s nimi nebaví, ale i proto, že voliči zejména SPD a Motoristů oceňují — bez porozumění kontextu — především silná gesta.

Symbolické uzavření pomyslného „pokrevního bratrství“ formou zohlednění čelných priorit SPD a Motoristů je pro Babiše důležité zejména proto, že bude obě strany potřebovat k tomu, aby mu pomohly odhlasovat jeho nevydání k trestnímu stíhání v kauze Čapí hnízdo. Bude proto zajímavé sledovat, jak to bude s Babišovým respektem vůči prioritám SPD a Motoristů, ba vůbec s dalším pokračováním koalice vypadat poté, co mu menší vládní strany případně pomohou na čtyři roky zajistit imunitu.

Jisté je, že vládní usnesení, které obsahuje slova o „odmítnutí“ platných evropských dohod, může Evropskou komisi vyprovokovat k zahájení řízení s Českou republikou. To může skončit až žalobou EK u Evropského soudního dvora, který může na Českou republiku uvalit vysoké pokuty.

Vezmeme-li v úvahu, že EK se bude muset zabývat také Babišovým střetem zájmů s tím, že jím navrhované řešení (pokud ho Babiš vůbec naplní) nemusí považovat za uspokojivé, nová česká vláda vstupuje na evropskou scénu hned s několika výraznými handicapy.

Populistické hrátky

Na svém prvním zasedání vláda také schválila návrh nového stavebního zákona a zrušila vyšší odvody živnostníků, které zavedla vláda předchozí. Dále pak rozhodla o zmrazení platů politiků a o přesunech peněz mezi zdravotními pojišťovnami.

I tato opatření mají populistický nádech. To, že nová koalice chce rychle schválit nový stavební zákon, je jistě záslužné. Otázkou ovšem je, jak přesně takový zákon bude vypadat po všech peripetiích, které se s ním nevyhnutelně pojí. Nabídnout ale veřejnosti co nejrychlejší přijetí stavebního zákona je efektní politické gesto.

Zrušení vyšších odvodů pro živnostníky je čiré populistické gesto, které v sobě navíc má jen minimum ekonomické a sociální racionality. Dá se spekulovat, že vláda se pro takový krok rozhodla proto, že si dobře uvědomuje, že právě mezi živnostníky nemají strany vládní koalice silnou podporu.

Dalším nesystémovým, populistickým krokem je zmrazení platů. Vláda by mohla nastavit automat, ale v očích „anti-elitářských“ voličů ANO, SPD a Motoristů je mrazení platů správným krokem, ač i toto rozhodnutí postrádá skutečnou ekonomickou a politickou racionalitu.

A konečně přesun peněz mezi pojišťovnami může pomoci těm, které se na rozdíl od VZP potýkají s deficity. Problémem však je, že pojišťovny nejsou státní podniky, a tento krok vlády je tudíž z právního hlediska sporný. Nebylo by divu, kdyby toto opatření skončilo u ústavního soudu.

Nástup nové vlády v lecčems připomíná nástup Donalda Trumpa do Bílého domu. I on hned první den oznámil smršť z velké části nesmyslných opatření, jejichž cílem bylo pro jeho voličskou základnu vytvořit zdání, že bude od prvního dne nejen tvrdě pracovat, ale že zlepší život Američanů po údajně katastrofální vládě Joea Bidena okamžitě. Jak takový „hurá“ postup dopadá, můžeme vidět už po pouhém roce chaotického vládnutí.

Trump se snaží kritiky poukazující na zhoršující se životní úroveň Američanů překřičet, nebo rovnou šikanovat. A také se neustále pokouší stvořit cosi jako fiktivní realitu.

Předseda Motoristů Petr Macinka se Trumpovou velkohubostí zjevně inspiroval, když při přebírání dočasného řízení ministerstva životního prostředí prohlásil, že „dnešním dnem v České republice skončila klimatická krize“. Za takové prohlášení, které se skrze slova snaží ideologicky konstruovat „novou“ realitu, by se nemuseli stydět ani staří komunisté se svým „poručíme větru dešti“.