Nikdo asi dnes nemá přehnaně idealistické mínění o politické reprezentaci České republiky jako o expertstvu, které by vědělo, jak dobře vládnout a v mezích právního státu prosazovat svůj politický program. Přesto, a právě proto je důležité si znovu a znovu připomínat, co právní stát vůbec znamená a proč by jeho principy neměly být považovány za samozřejmost. Právní stát totiž není pouze teoretický koncept z učebnic politologie, ale představuje pojistky, konkrétní pravidla a role institucí, které chrání jednotlivce před svévolí moci.

Pro základní orientaci není nutné nic vymýšlet. Timothy Snyder ve svých textech považuje právní stát za základní a z podstaty nepolitický systém zákonů, institucí a norem, které zajišťují distribuci odpovědností, spravedlivé zákony, otevřenou vládu a dostupnou spravedlnost, která působí jako základní pojistka vůči autoritářství.

Tato křehká rovnováha se však stále častěji stává obětí politických ambicí, které se navenek tváří jako „efektivní vládnutí“ nebo „vůle lidu“.

Užitečným vodítkem pro orientaci, co je právní stát, může být i každoroční Zpráva Evropské komise o stavu právního státu, která vymezuje klíčové pilíře, jako je nezávislost justice, boj proti korupci, svobodu a pluralitu médií nebo roli občanské společnosti a institucionálních brzd moci. Tyto pilíře nejsou oddělitelné. Oslabení jednoho každého má totiž přímý dopad na stabilitu celku.

A právě každoroční Zpráva o stavu právních států byla podkladem pro meziparlamentní jednání s výborem LIBE Evropského parlamentu, které předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) nejen zrušil, ale dokonce označil za „blbost“.

Programové prohlášení vlády a proč je třeba mít se na pozoru

I proto si prizmatem výše zmíněných pilířů právního státu zaslouží být čteno programové prohlášení nové vlády. Ne proto, že by v něm byla explicitně popřena demokracie. Ale proto, že v některých pasážích naznačuje posun v chápání role státu, institucí i veřejného zájmu.

Začněme justicí. Ta je v českém kontextu zatím považována za relativně stabilní a nezávislou. Podle výzkumů STEM vnímá většina obyvatel českou justici jako méně politicky ovlivnitelnou. Nicméně už jen u našich blízkých sousedů jako je Maďarsko či Polsko byla nezávislost justice za vlády krajně pravicových a populistických vlád systematicky oslabována a stala se předmětem dlouhodobé kritiky ze strany Evropské unie.

Shodou okolností v tomto týdnu Soudní dvůr EU rozhodl, že polský ústavní soud nesplňuje požadavky nezávislosti a nestrannosti. To znamená, že s nadcházející krajně pravicovou vládou nemusíme být mimo nebezpečí ani my. Musíme proto být ostražití — zvlášť pokud dojde k oslabení dalších kontrolních mechanismů.

Pokračujme bojem proti korupci. Ten totiž nelze redukovat pouze na otázku úplatkářství. Jde o mnohem hlubší problém systematického propojování politické moci se soukromými zájmy, o vytváření struktur a vazeb mezi byznysem a politikou, o fungování volebního systému a financování kampaní, které předurčuje, kdo má reálný vliv na rozhodování a v čí prospěch jsou následně nastavována pravidla.

A právě zde lze v programovém prohlášení vlády nalézt znepokojivé signály, například v oblasti životního prostředí nebo energetiky, průmyslu a dopravy, kde je veřejný zájem systematicky podřazován zájmům obchodním a developerským.

Na tento bod navazuje třetí oblast: nezávislost médií. Média formují veřejnou debatu a mají zásadní vliv na to, jak společnost vnímá politická rozhodnutí. V českém prostředí je problém vlastnické struktury médií obzvlášť palčivý — významná část mainstreamových médií totiž patří oligarchům.

Symbolickým momentem se stal obchod uzavřený právě kolem výročí 17. listopadu, kdy Pavel Tykač získal polovinu mediálního domu Mafra. Tato koncentrace mediální moci není neutrální. Mainstreamová média v České republice dlouhodobě aktivně vytvářejí averzi vůči jakékoli ekologické transformaci, která by mohla ohrozit zájmy jejich vlastníků.

Do této mozaiky zapadá i debata o zrušení koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní média. Ano, lze legitimně diskutovat o kvalitě a vyváženosti jejich zpravodajství. Zpochybňování samotného nezávislého financování veřejnoprávních médií prostřednictvím koncesionářských poplatků a jejich přesun do daní však může představovat tlak na jejich nezávislost.

Dalším důležitým pilířem právního státu je pak občanská společnost. A ta se v textu programového prohlášení a rétorice politické reprezentaci nově vzniklé koalice stává přímo terčem systematické delegitimizace. Programové prohlášení vlády se do organizací občanské společnosti opakovaně naváží, vytváří z nich „nepřítele“, a odvádí tak pozornost od jiných problémů — od koncentrace moci a ekonomických zájmů, které demokracii skutečně ohrožují.

Zrušená cesta na jednání výboru LIBE Evropského parlamentu

Rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury zrušit bez náhrady delegaci na meziparlamentní jednání s výborem LIBE (Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci) Evropského parlamentu na téma stavu právních států v EU proto čtěme v tomto kontextu.

Zrušení delegace bylo původně součástí širšího omezení zahraničních cest do institucí EU a NATO, prezentovaného jako úsporné opatření. Pod tlakem koaličních partnerů však byly některé cesty následně obnoveny — například na jednání národních parlamentů COSAC v rámci dánského předsednictví v Radě EU či na zasedání parlamentního shromáždění NATO. Delegace na jednání s výborem LIBE však zůstala zrušena.

Původně jsem se měla v rámci oficiální delegace jednání zúčastnit já s poslankyní Adrianou Chochelovou (STAN). Přesto, že delegace byla zrušena, obě jsme se rozhodly do Bruselu odcestovat. Okamurovi navzdory.

Systematické oslabování principů právního státu

Je potřeba zdůraznit, že tato epizoda není izolovaným incidentem, ale příznakem širšího problému. Ukazuje, jak část české politické reprezentace nahlíží na právní stát, evropskou spolupráci a demokratické instituce — nikoli jako na hodnoty, které je třeba chránit, ale jako na překážky.

Intervence politické frakce Greens/EFA (Zelení / Evropská svobodná aliance) v Evropském parlamentu u předsedkyně Evropského parlamentu Roberty Metsolyové vedly k tomu, že zrušení delegace ze stran Poslanecké sněmovny ČR upoutalo silnou pozornost.

Ani Orbán ani slovenský Fico nikdy nesáhli k takovým prostředkům, že by bránili opozici v účasti na delegaci. A to ani v případě, kdy se téma jednání týkalo přímo způsobu jejich vládnutí. Kvůli tomu, že jsme s kolegyní nebyly součástí oficiální delegace, jsme totiž na jednání nemohly vystoupit. Náš hlas ale zazněl. Nizozemská europoslankyně za Zelené Kim van Sparrentaková ve své řeči hovořila o naší situaci, a nakonec položila otázku: Neporušuje tato překážka meziparlamentní spolupráce ze strany nové většiny v Poslanecké sněmovně České republiky zásady právního státu?

Programové prohlášení vlády, útoky na občanskou společnost, oslabování mediální nezávislosti i bagatelizace meziparlamentního dialogu dohromady vytvářejí obraz země, kde se právní stát nehroutí naráz, ale je systematicky oslabován normalizací pohrdání jeho principy.

A právě to je moment, kdy je třeba se o právní stát začít znovu aktivně zajímat. Ne až ve chvíli, kdy bude pozdě.