Poté co Andrej Babiš prohlásil, že se „vzdá“ Agrofertu, jeví se jako reálné, že prezident republiky tuto velmi kontroverzní osobu znovu postaví do čela české vlády. Ministrem zemědělství v této vládě má být Martin Šebestyán, bývalý dlouholetý člen ČSSD a nynější nominant za SPD.

Stane se tak po svobodných volbách, v nichž majitel hnutí ANO, které je politickou divizí jeho koncernu, jasně uspěl. Podstatnou vinu v tom má předchozí kabinet, který jen nevalně plnil řadu slibů právě ve vztahu k venkovu a zemědělství.

Nemalý vliv ovšem měly i mistrné manipulace s voliči, kteří opět uvěřili, že jim bude líp, když si zvolí svého oligarchu, byť právě ten jim způsobil množství hlubokých problémů, jež dnes prorůstají celou společností.

Stalo se tak konečně i na základě ryzí obchodní dohody o rozdělení moci s jinými obchodníky, kteří stojí za projekty dalších stran, tvořících současnou většinu ve sněmovně.

Tisíce sedláků sdružených v Asociaci soukromého zemědělství ČR, kteří velmi dobře znají dlouhodobé poměry v našem zemědělství, však dobře vědí, že Andrej Babiš vyrostl se svým zemědělským holdingem nejen díky svým vazbám z předrevolučních dob a následnému bezskrupulóznímu působení v sektoru, ale hlavně proto, že politici polistopadové éry neprovedli nezbytné ozdravné — restituční, transformační a restrukturalizační — kroky, které české zemědělství potřebuje jako sůl.

Čeští politici hájí zájmy průmyslového zemědělství

Udržitelný úspěch zemědělství je nutné budovat zdola, od těch nejmenších subjektů, podporou těch, kteří mají upřímný zájem hospodařit na vlastní půdě a ve svém domácím venkovském prostoru. Místo toho se u nás v devadesátých letech všemožně zdržovalo a komplikovalo navracení zemědělských majetků původním vlastníkům. Po vstupu do Evropské unie se již za evropské peníze přešlo vyloženě na konzervaci toho, co se za socialismu „vydobylo“ na základě násilné kolektivizace venkova. Spolu s tím nastal masivní rozvoj průmyslového zemědělství v obrovských podnicích.

Jedním z důsledků toho všeho je, že zde dlouhodobě — a stále naléhavěji — schází generace skutečných sedláků, kteří pořád jen nekňučí a vědí, co je potřeba dělat. A také tu velmi schází sedláci, kteří by — podobně jako za první republiky — byli ochotní jít do vyšších pater politiky, než je ta komunální.

Tím vznikl prostor pro lidi, kteří o praktickém zemědělství buď nevědí vůbec nic, anebo o něm vědí hlavně z oken svých úředních kanceláří. To bude zřejmě i případ Martina Šebestyána, kterého si Babiš zcela logicky vybral na pozici ministra zemědělství. Věřím, že mu tuto jeho volbu s radostí přikryla SPD, o které je známo, že ve skutečnosti nemá žádné odborníky vůbec na nic.

V čele Státního zemědělského intervenčního fondu

S Martinem Šebestyánem, kterého považuji za schopného a vzdělaného člověka, jsem se několik let setkával coby zástupce menších a rodinných farem, když byl ředitelem Státního zemědělského intervenčního fondu.

Během těchto korektních a věcných jednání jsme jej s našimi zástupci mimo jiné opakovaně upozorňovali na to, že dotace, které jsou nasměrovány do extrémně velkých a v podstatě i majetkově neprůhledných holdingů, jednou přinesou neřešitelný problém, a že brutálně složitý systém, který kvůli tomu Státní zemědělský intervenční fond uplatňuje vůči všem, dopadá na sedláky jako jedna velká byrokracie.

Navíc kvůli tomu platební agentura ztratila schopnost plnit roli, kterou má v jiných členských zemích EU, tedy být hlavně servisní organizací a možná i trochu poradním místem pro sedláky.

Současně jsme také upozorňovali na to, že speciálně u Agrofertu hrozí vracení miliardových dotací, pokud jeho majitel a současně premiér Babiš bude setrvale v tomto obřím střetu zájmů, který byl již zcela evidentní. Martin Šebestyán tehdy argumentoval, že Státní zemědělský intervenční fond nespadá přímo pod paragraf, který by jej zavazoval respektovat pochybnosti o regulérnosti vyplácení dotací Agrofertu.

Po několika letech se i na základě soudních rozsudků, které ve své nenasytnosti inicioval skutečný majitel holdingu Andrej Babiš, ukázalo, že opravdu šlo o střet zájmů, a tudíž o neoprávněně vyplacené miliardy korun dotací. Místo do Agrofertu mohly tyto peníze směřovat všem zemědělským podnikatelům z řad sedláků, družstev, akciových společností i ostatních podniků.

Lobbista agrobaronů

Netuším, s jakou vehemencí nyní Martin Šebestyán coby ministr přistoupí k procesu jejich vymáhání. A nechápu ani paradox, že několika občanským organizacím, které si kladou za cíl hájit zájmy zemědělců, tahle obří finanční ztráta nevadí a přidávají se k Iniciativě největších zemědělských podniků, jejíž předsedou je přímo Šebestyán.