Cílem vlády ANO, SPD a Motoristů sobě je zásadní proměna podoby státu a občanské společnosti. Ostatně úspěch vládních stran vzešel ze soustavného rozdmýchávání nenávisti jejich voličstva. Politika jako správa věcí veřejných, řešení konfliktů a rozdělování zdrojů se stala vedlejší. Vládní ekonomická politika voličstvo dlouhodobě neuspokojí a ani je uspokojit nehodlá. Má nulovou ochotu k reformám a zdroje mají nadále plynout oligarchické třídě reprezentované vládními stranami. Vyvolávání, nikoli řešení konfliktů, je pak metodou, jak tento cíl zastřít.

Zrušení zákona o státní službě, který poskytuje úřednictvu ochranu před nepřípustným politickým tlakem, a nominačního zákona, který stanoví jasná pravidla pro obsazování postů ve státních a polostátních firmách, jsou vlajkovými loděmi podřízení státu vlastním ekonomickým zájmům.

V personálních otázkách nemá napříště rozhodovat odbornost a zřetelně formulované priority vlády, ale loajalita a byznysové či rodinné vazby na vládní představitele.

Dosud nevídaná míra klientelismu probíhá pod „krycí palbou“ každodenních skandálních výroků vládních politiků a smršti nedodělaných návrhů zákonů vládních poslanců předkládaných bez připomínkového řízení, které se — opět prostřednictvím vládních poslaneckých pozměňovacích návrhů — mění v průběhu projednávání ve Sněmovně.

Cílem je odvádět pozornost, vytvářet chaos, zaměstnávat média a mást opozici i veřejnost. A současně testovat, kam až lze při demontáži právního státu a okrajování občanských práv a svobod dojít.

První přichází na řadu bitva o veřejnoprávní média, používání dezinformací v politickém boji, souboj o absolutní podřízení státního úřednictva a veřejné správy politické moci, šikana občanských organizací, kulturních a ekologických iniciativ, a rozklad základních parametrů veřejného zájmu. Do této kategorie patří například novela stavebního zákona napsaná na objednávku největších developerů, připravovaná reforma struktury soudů a státních zastupitelství a kroky k posílení policejního státu.

Nepřátelské převzetí

Polský vulgarismus známý pod zkratkou TKM popisuje mentalitu vítězů, kdy politický hegemon obsadí klíčové pozice výhradně podle klíče „my“ versus „oni“, nikoli podle věcných hledisek a odborných schopností nebo cestou transparentních výběrových řízení.

Do vedení ministerstev, státních úřadů, institucí, firem i do expertních pozic nyní putují stovky lidí spojených s vládními stranami či oligarchickými strukturami. Výsledkem je takřka všudypřítomný střet zájmů a klesající kompetence státu.

Babišův „řez motorovou pilou“ kontrastuje s postupem předchozí pětikoaliční vlády, která nebyla schopná provést slibovanou „deagrofertizaci“, dílem proto, že byla částečně sama v zajetí klientelistických vazeb. To novým ministrům a ministryním za ANO teď usnadňuje práci. Na nově obsazených úřadech se setkávají s řadou vlastních lidí, které tam dosadili už během své předchozí vlády. Dynamika „nepřátelského převzetí“ vytváří tlak na zbývající nezávislé úřednictvo a odborové organizace.

SynBiol je další Agrofert

Významné, i když veřejnosti méně viditelné zásahy proběhly ve zdravotnictví, kam plynou obrovské peníze z veřejného zdravotního pojištění. K vládním premiantům čistek patří trojnásobný ministr Adam Vojtěch, který odvolal dosavadního ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny a bez otevřeného výběrového řízení jej nahradil Ivanem Duškovem. Ten následně odvolal další vedoucí funkcionáře instituce, která rozhoduje o toku peněz k poskytovatelům zdravotní péče.

Ministerstvo zdravotnictví nastavuje úhradová pravidla a VZP drží rozhodující vliv na smluvní politiku. Ve zdravotnictví podnikají firmy Andreje Babiše. Stát pod vedením premiéra získává kontrolu nad institucemi a pravidly, z nichž mohou těžit i podniky napojené na jeho holdingové struktury.

Přes SynBiol jsou s tímto systémem spojeny i společnosti, které v roce 2024 získaly z veřejného zdravotního pojištění 2,8 miliardy korun. SynBiol je ve zdravotnictví tím, čím je Agrofert v zemědělství: „klientem“, jemuž veřejná moc napomáhá soukromému zisku.

Ve srovnání s tím působí návrat na výsluní Dity Protopopové v roli vládní zmocněnkyně pro duševní zdraví spíše jako anekdota. I její osoba však ilustruje způsob, jakým s veřejnými funkcemi zachází Andrej Babiš. Protopopová pro něj v minulosti mj. vypracovala posudek na jeho syna, podle něhož nebyl způsobilý vypovídat v kauze Čapí hnízdo. Její manžel odvezl Andreje Babiše mladšího na Krym, mimo dosah českých médií a vyšetřovacích orgánů.

Fosilní lobby, kam se podívaš

Andrej Babiš dohlíží i nad personální výměnou v klíčových státních firmách a institucích určujících státní energetickou politiku. Do vedení ČEPS (Česká elektroenergetická přenosová soustava) se vrací Jan Kalina, donedávna člen představenstva ČEZ a bývalý předseda představenstva ČEPS.

V ČEPS byl kritizován za to, že přehlížel menší energetické firmy a udržoval nadstandardní vztahy s velkými energetickými skupinami polostátního ČEZ a skupiny EP Group (EPH) oligarchů Daniela Křetínského a Patrika Tkáče.

ČEPS hraje nyní klíčovou roli při ukončování výroby elektřiny a tepla z uhlí a při posilování přenosových soustav — v obou případech jde o zájmy v řádu desítek miliard korun. Dozor nad touto strategickou firmou má navíc nově i Babišova dlouholetá poradkyně a manažerka hnutí ANO Michaela Pobořilová.

A na ministerstvu průmyslu mezitím usedá na klíčový post pro energetiku Marcel Dlask, bývalý poslanec SPD a někdejší provozní ředitel Elektrárny Chvaletice ze skupiny Sev.en Pavla Tykače.

Dlask zodpovídal za jeden z nejšpinavějších českých uhelných provozů, který dlouhá léta porušoval předpisy a vypouštěl nadlimitní množství chemikálií včetně smrtelně nebezpečných prvků — rtuti a arsenu, a to díky kontroverzním výjimkám udělovaným Ministerstvem životního prostředí za předchozí Babišovy vlády. Nyní bude spolurozhodovat o pravidlech, která ovlivní i budoucnost uhelných provozů, jako jsou právě Chvaletice.

Ani zde nejde jen o výměnu několika lidí, ale o posilování politické kontroly nad institucemi, které budou rozhodovat o pravidlech výhodných pro velké energetické fosilní hráče.

Hospodářská politika pro korporace

Hospodářská politika nové vlády se stále zřetelněji mění v politiku pro velké korporace a spřízněné zájmové skupiny. Od ledna 2026 lidé a firmy neplatí podporu obnovitelných zdrojů v cenách energií, ale nově ji hradí stát ze svých příjmů, tedy na úkor rozpočtu a za cenu dalšího prohlubování schodku, který se tím zvyšuje asi o sedm miliard korun.

Vláda současně zrušila dosavadní podporu populárního a účinného programu Nová zelená úsporám, který pomáhal domácnostem se zateplováním, úsporami energií a přechodem na ekologičtější a levnější vytápění. Přímou podporu nahrazuje model zvýhodněných úvěrů, takže program nebude už podporovat primárně domácnosti, ale bankovní sektor.

Personální čistky pokračují i ve státních firmách a institucích, které se podílejí na hospodářské politice státu. Skončili šéf státního ropného podniku MERO i generální ředitel České pošty, zatímco šéfem Balíkovny se stal Martin Kment, muž s minulostí v ruských firmách AvtoVAZ, Kamaz a Logio. Mění se vedení pardubického výrobce trhavin Explosia a agentury CzechTrade, která má být nově spojena s CzechInvestem.

Na ministerstvu financí se náměstky Aleny Schillerové stali někdejší europoslanec za Svobodné a poradce bývalého prezidenta Václava Klause Petr Mach (nominován SPD), a nestraník Tomáš Krabec, expert s kontroverzní pověstí v oblasti oceňování podniků a vytěsňování menšinových akcionářů. Soudy opakovaně popisovaly, že při znaleckých posudcích konal zaujatě.

Ministerstvo financí připravilo a prosadilo rozpočet na rok 2026, který překračuje zákonné limity dluhové brzdy. Financuje z něj například vyšší platy šesti set tisíc lidí ve státní a veřejné správě — mimo jiné úředníkům, školníkům, kuchařkám či zaměstnancům příspěvkových organizací či zdravotním sestrám.

To je správné, ovšem deficitním financováním vyšších platů ve veřejné sféře bez odpovídajících, zejména daňových příjmů, si vláda kupuje sociální smír na dluh, vůči dalším generacím.

Řada změn probíhá i na Ministerstvu dopravy nominanta SPD Ivana Bednárika, které získá více peněz na výstavbu dálnic. Bezpečnostním ředitelem úřadu se stal Jiří Komárek, někdejší ostravský elitní detektiv z ÚOOZ a exkolega Roberta Šlachty, kterému pomáhal budovat hnutí Přísaha — aby později odešel na Ministerstvo financí do „daňové kobry“ a angažoval se ve zpochybňování vyšetřování kauzy Čapí hnízdo.

Výrazné změny probíhají ve společnosti České dráhy, ČD Cargo i Správě železnic. Nejde o jednotlivé zásahy, ale o soustavné přebírání kontroly nad institucemi, které rozhodují o veřejných penězích, infrastruktuře a pravidlech trhu — ve prospěch mocenského bloku propojujícího stát, velký byznys a politickou loajalitu.

Teče i zelená krev

Škrtalo se naopak na resortu životního prostředí. Rozpočet ministerstva pro rok 2026 klesl o třetinu a byly sloučeny důležité sekce ochrany klimatu a životního prostředí. Systematické oslabování státu míří právě tam, kde má stát chránit veřejný zájem před znečištěním, suchem, povodněmi a klimatickým rozvratem.

Pozice náměstků obsadili lidé jako Martin Weiss za SPD, bývalý manažer Českého plynárenského svazu, nebo Pavel Vlček za Motoristy, který dříve pracoval pro ruský Rosatom. Další nominant Motoristů Jaromír Wasserbauer veřejně tvrdí, že „oxid uhličitý nikomu nic nedělá“ a že „snižování emisí je naprosto scestná myšlenka“. Dnes je osobou s přímým vlivem na technickou ochranu životního prostředí.

Náměstkem za hnutí ANO je někdejší personální šéf Babišovy Lovochemie Vladislav Smrž, který byl až do února jednatelem společnosti Tasked, která poskytuje poradenství a služby v oblasti životního prostředí nejen obcím, ale i lobbistickým asociacím, jako je Svaz chemického průmyslu.

Přes kritiku odborné veřejnosti skončil respektovaný ředitel Krkonošského národního parku Robin Böhnisch a hovoří se o konci dalších špičkových představitelů ochrany přírody. Škrty dopadají i na Český hydrometeorologický úřad, který má propustit desítky lidí, přestože zajišťuje mimo jiné výstrahy před povodněmi a dalšími nebezpečnými přírodními jevy.

Opět nejde jen o personální rošády, ale oslabování odborných kapacit státu a dosazování lidí, kteří mají vést resort v rozporu s jeho zákonným posláním — lidí spojených s fosilním byznysem, chemickou výrobou a světem účelového popírání vědeckého poznání a nutných opatření pro ochranu před klimatickým rozvratem.

Agrobyznys dostane přidáno

Do čela Ministerstva zemědělství si Andrej Babiš vybral Martina Šebestyána, formálně nominovaného SPD. Někdejší šéf Státního zemědělského intervenčního fondu odmítal vymáhat dotace neoprávněně vyplacené holdingu Agrofert kvůli Babišovu střetu zájmů.

Šebestyán donedávna působil jako předseda Iniciativy zemědělských a potravinářských podniků, tedy lobby největších agrárních a potravinářských holdingů.

Ihned po nástupu provedl bleskové personální zásahy v podniku Lesy ČR. Do vedení státního podniku se vrátil Josef Vojáček, který jej řídil už za předchozí Babišovy vlády. Lesy ČR rozhodují o zakázkách, prodeji dřeva i přístupu k významné části státního majetku, tedy o miliardových tocích, z nichž v minulosti — zejména za Vojáčkova vedení — významně profitovaly i firmy Agrofertu.

Resortu zemědělství byl výrazně navýšen rozpočet, právě ve chvíli, kdy jej přebírá reprezentant velkoagrárních zájmů. Podpora bude směřovat do nadprodukce nebo přímo do lobbingu největších českých zemědělských organizací v Bruselu. Chystá se omezení ochrany půdy před erozí, snížení podpory menším farmářům a ústupky myslivecké lobby — omezení ochrany zvlášť chráněných vlčích populací.

Místní nerozvoj a nepodpora

Ministerstvo pro místní rozvoj vede Zuzana Mrázová, která nechvalně proslula už jako starostka Bíliny bojem proti údajnému přílivu „sociálně nepřizpůsobivých“. Vytrvale odmítala ubytovat romské rodiny, které uprchly před válkou z Ukrajiny. Dnes stojí v čele resortu, který má řešit bydlení, regionální rozvoj a sociální soudržnost.

Krátce po svém nástupu se začala zbavovat zkušených expertů a expertek a nyní chystá faktickou likvidaci stočlenného odboru Agentury pro sociální začleňování, respektovaného týmu, který pomáhá obcím předcházet sociálním konfliktům a vyloučení, tomu, co sama Mrázová ve funkci starostky absolutně nezvládla.

Nezávislé odborníky nahrazují ve vedení lidé jako náměstkyně Olga Nebeská, která v minulosti jménem státu kryla Babišův střet zájmů, nebo podnikatel Filip Endal, bývalý většinový vlastník firmy Cemex Construction Services, která skončila v insolvenci a nechala za sebou dluhy 230 milionů korun.

Ministerstvo pro místní rozvoj rozebírá i jeden z těžce vydobytých kompromisů předchozího volebního období — zákon o podpoře bydlení. Místo aby se od letošního léta rozběhl systém kontaktních míst, evidence bytů, pověřování poskytovatelů a příspěvky na podpůrná opatření, zákon se novelizuje, podpůrné mechanismy se pozastavují a zásadně se zužuje okruh lidí ohrožených bytovou nouzí, kteří dosáhnou na podporu od státu a obcí.

Místo odolnosti represe

Vláda Andreje Babiše rozebírá instituce, které měly posilovat odolnost státu vůči krizím, dezinformacím a nepřátelskému vlivu. Ministr zahraničí Petr Macinka reorganizací zrušil odbor pro sankce, kybernetický prostor a odolnost proti hybridním hrozbám.

Úřad vlády zase zrušil odbor strategické komunikace státu a ministerstvo vnitra ruší Krizový informační tým, který koordinoval komunikaci státu při povodních i dalších mimořádných situacích. Strategická a krizová komunikace vlády chybí i v těchto dnech, kdy probíhá vyšetřování žhářského útoku ve zbrojním areálu v Pardubicích a veřejným prostorem se šíří dezinformace.

Stát pod touto vládou neoslabuje bezpečnostní aparát jako takový, ale právě jeho preventivní, vysvětlující a demokratickou složku. V programovém prohlášení naopak zdůrazňuje více policistů v ulicích, silnější zásahy v „problémových“ lokalitách a tvrdší postihy v oblasti veřejného pořádku. Z vládního programového prohlášení plyne, že bezpečnost znamená pro vládu hlavně represi — posílení práv držitelů zbraní, větší množství policistů v ulicích a kriminalizaci bezdomovectví.

Kabinet zřídil pozici zmocněnkyně pro svobodu slova pro Natálii Vachatovou, která donedávna působila jako analytička ve Společnosti pro obranu svobody projevu, organizaci, která se v České republice podílí na šíření dezinformací ruské provenience. Její dřívější působení provázejí pochybnosti kvůli obhajobě ruské agrese proti Ukrajině a rodinným vazbám na byznys v Rusku: její bratr Fedor Vachata tam řídí inkasní firmy s obratem v řádech milionů rublů.

Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc hodlá omezit tresty za nenávistné projevy či šíření poplašných zpráv v médiích i na sociálních médiích a plánuje osekat Evropské nařízení o digitálních službách (DSA), které přikazuje velkým technologickým platformám mazat ze sociálních sítí podvodný a jinak nezákonný obsah.

Tejc pracuje i na oslabení čerstvě zavedeného paragrafu o neoprávněné činnosti pro cizí moc, chystá rozsáhlé slučování okresních soudů a státních zastupitelství a na jeho resort se vrací někdejší poslanec ČSSD Zdeněk Koudelka, mimo jiné autor kontroverzní amnestie prezidenta Václava Klause z roku 2013, která vedla k ukončení řady závažných hospodářských kauz, jako je H-System, Union banka či ProMoPro, která mimo jiné připravila oběti hospodářské kriminality o možnost domoci se náhrady škody v rámci trestního řízení.

Šéfem kabinetu ministra vnitra Lubomíra Metnara se stal někdejší sociální demokrat a loňský kandidát do sněmovny za hnutí Stačilo Kamil Neuwirth, někdejší předseda představenstva Energie Holding, kterou většinově ovládá Daniel Křetínský.

Na vnitru skončila řada vysoce postavených úředníků včetně nejvyššího státního tajemníka Jindřicha Fryče, jehož úkolem bylo garantovat profesionální výkon státní služby a ochranu úřednictva před neoprávněným tlakem politiků, například k tomu, aby vydávali rozhodnutí ve prospěch partikulárních zájmů, nikoli zájmů státu.

Ministr obrany za SPD a generál ve výslužbě Jaromír Zůna byl pravděpodobně povolán, aby ve vládě hájil zájmy zbrojařů. Před svým vstupem do politiky pracoval jako poradce zbrojařské skupiny MPI Group podnikatele Michala Smrže. Do té patří i muniční firma ZVI, v níž nedávno získala většinu CSG.

Spekuluje se, že Zůna má za úkol smiřovat zájmy Andreje Babiše se zájmy největšího českého zbrojaře Michala Strnada, zatímco stát stojí před rozhodováním o dalších miliardových armádních zakázkách. Stát rezignuje na odolnost a prevenci, zato posiluje represi a vliv mocenských oligarchických skupin.

Ani menší rybky ale nepřijdou zkrátka. Na Ministerstvu práce a sociálních věcí pod vedením Aleše Juchelky zanikl odbor rodinné politiky a ochrany dětí, který v minulosti prosadil třeba redefinici znásilnění.

Ministrovým šéfporadcem se stal Jan Gregor z ultrakonzervativní Aliance pro rodinu, která dlouhodobě vystupuje proti rovnosti žen a mužů, reprodukčním právům, právům LGBT+ lidí, sexuální výchově ve školách, zákazu fyzického trestání dětí a modernizaci rodinné politiky.

Poradkyní ministra je Alexandra Semancová, která dohlíží na pravidla pro rozdělování dotací ve výši desítek miliard korun, zatímco její firma Siptrade inkasuje statisícové provize za zajištění stamilionových dotací pro žadatele z Národního fondu obnovy. Řízení firmy přitom převedla na svou devatenáctiletou dceru.

Ani tady tedy nejde jen o personální výměny, ale o spojení ideologického tažení s dalším rozvolňováním hranice mezi veřejnou funkcí a soukromým ziskem.

Zaplavit prostor sajrajtem

Babišova vláda se zjevně řídí bannonovskou strategií „flood the zone with s*it“: zahltit veřejný prostor takovým množstvím výroků, návrhů a provokací, aby se média i opozice topily v reakcích a zanikaly podstatné věci.

Očividné je to na tažení proti občanským organizacím i veřejnoprávním médiím. Vládní poslanci nejprve přišli s návrhem, který by organizacím se zahraničními vazbami ukládal povinnost hlásit státu zaměstnance, spolupracovníky i veškeré kontakty a finanční vztahy se zahraničím, pod hrozbou likvidačních pokut až 15 milionů korun.

Po protestech premiér nejprve couvl a ministr spravedlnosti mluvil jen o registru veřejných dotací, jenže během několika hodin Babiš otočil a znovu začal tlačit na registr „zahraničních politických neziskovek“.

Podobně koalice začala i útok na veřejnoprávní média: osvědčenou populistickou cestou navrhla zrušit část televizních a rozhlasových poplatků pro seniory, firmy a další skupiny, což by ovšem výnos z poplatků vrátilo na úroveň roku 2024. Tomio Okamura tento postup rovnou označil za první fázi před úplným zrušením poplatků.

Babišova vláda zaplavuje veřejný prostor zástupnými konflikty, kdy nejprve přijde extrémní návrh, pak částečné couvnutí, vzápětí další otočka a nová vlna pozornosti. Výsledkem není jen chaos, ale i postupné posouvání hranic toho, co je ještě považováno za přijatelné.

Jak porazit trolící oligarchii

Účinná obrana proti trolící oligarchii nemůže spočívat jen v reaktivním odporu ke každé další provokaci. Vyžaduje jiný typ politické práce: spolupráci napříč demokratickými stranami, věcnou a kompetentní kritiku opřenou o nezávislé odborníky i o lidi, kterých se vládní zásahy přímo dotýkají.

Babišova vláda totiž nebude narážet jen na odpor opozice, ale postupně i na zklamání vlastních voličů. Už dnes se ukazuje, že část klíčových slibů naráží na realitu: z nákupu stíhaček F-35 vláda necouvne, zastropování věku odchodu do důchodu na 65 let se odkládá a slibované nižší daně pro firmy nejspíš skončí jen u rychlejších odpisů.

Právě tady se otevírá prostor pro skutečnou alternativu — politiku, která dokáže systematicky pojmenovávat vládní selhání a zároveň nabídnout důvěryhodná řešení životních problémů dnešních vládních i zklamaných opozičních voličů.

To předpokládá progresivní, odborně založenou a hodnotově ukotvenou politiku systémových reforem: od zdanění extrémního bohatství přes řešení sociálních nerovností až po překonání vyčerpaného ekonomického modelu založeného na levné práci a exportní montovně.

V příštích měsících tak nepůjde jen o obranu liberální demokracie před demontáží, ale i o zápas o její hlubokou proměnu směrem k větší sociální spravedlnosti, rovnosti šancí a ekologické udržitelnosti. Právě odpor proti oligarchii se může stát katalyzátorem nové sebevědomé ekologické politické síly, která začne uzdravovat český politický i hospodářský systém.