Ministr zahraničí Petr Macinka chce po devadesáti letech zrušit vysílání Českého rozhlasu do zahraničí. Když v otázkách Václava Moravce začátkem března řekl, že neví „jestli někdo poslouchá tento rozhlas na nějakých krátkých nebo dlouhých nebo středních vlnách“, prozradil svou až neuvěřitelnou neznalost věcí.

Od doby, kdy vysílání do zahraničí definitivně opustilo krátké, dlouhé a střední vlny, totiž uplynulo více než patnáct let. A nejen to. Bez nadsázky se dá říct, že Radio Praha — dnes Radio Prague International — bylo světovým průkopníkem v uplatnění digitálních technologií.

V roce 1994 se stalo jednou z prvních rozhlasových nebo televizních stanic vůbec — a to v celoevropském měřítku — s vlastní internetovou doménou. Ještě o rok dříve začalo experimentovat s každodenním rozesíláním souhrnu zpráv prostřednictvím emailu. Bylo to v době, kdy většina z nás teprve začala tušit, že internet vůbec existuje.

Už tehdy, před více než třiceti lety, bylo jasné, že éra krátkých vln pomalu končí, a Radio Praha velmi rychle rozšířilo svou internetovou nabídku. Dnes jde o moderní multimediální stanici. Na řadě digitálních platforem a přes sociální média nabízí text, audio a video v sedmi jazycích.

Veškerý materiál v češtině, angličtině, němčině, francouzštině, španělštině, ruštině a od roku 2022 v ukrajinštině je uchován v digitálním archivu, který je již přes tři desetiletí všem uživatelům dostupný.

Špičkový obsah o České republice pro celý svět

V jiném než česky hovořícím prostředí je Radio Prague International jediným denně aktualizovaným zdrojem zpravodajství a širších informací o dění a životě v České republice. Přestože je financováno přímo ze státního rozpočtu, funguje plně ve veřejnoprávním duchu Českého rozhlasu.

Radio Prague International již několik desetiletí spolupracuje s jinými veřejnoprávními mediálními partnery po celém světě, je dlouholetým uznaným partnerem v Evropské vysílací unii (EBU) a jeho příspěvky a projekty již získaly řadu mezinárodních cen. Má i silné vazby na české krajanské komunity.

Nejde jen o zpravodajství. Mnohé příspěvky jsou zpracovány přímo podle toho, co by mohlo zajímat čtenáře nebo posluchače z dané jazykové oblasti. Například ve vysílání z posledních několika dní se objevil dlouhý rozhovor v angličtině s britským velvyslancem v Praze, na rozhovor ve francouzštině s nakladatelkou, která vydává romány Aleny Mornštajnové ve francouzském překladu, reportáž o návštěvě belgického předsedy vlády v Praze nebo fascinující a rozsáhlou reportáž v němčině o německých sociálních demokratech v meziválečném pražském exilu. Jsou to věci, které člověk nikde jinde nenajde.

Radio Prague International stojí — nebo donedávna stálo — daňové poplatníky pouhých 35 milionů korun ročně. Když vezmeme v úvahu inflaci, jde o zlomek toho, co vysílání stálo v době krátkých vln, přičemž má větší dosah než kdykoliv ve svých dějinách.

Poměr ceny a kvality je nezpochybnitelný, ale i tak se ministr Macinka již letos rozhodl zkrátit rozpočet Radio Prague International o čtvrtinu. Stanice musela propustit osm redaktorů, skoro ze dne na den. Jde o vysoce kvalifikované, respektované novináře, s dokonalou znalostí alespoň jednoho světového jazyka.

Demokratický hlas proti lžím nacistů i Sovětů

Vysílání do zahraničí vzniklo v roce 1936 jako reakce na propagandu nacistického Německa. Z doby kolem mnichovské krize se zachovaly stovky archivních nahrávek v různých jazycích, které odrážejí důstojnou a odvážnou roli, kterou stanice tehdy hrála jako střízlivý a vyvážený hlas proti lžím a polopravdám, které byly slyšet z okolních států.

V roce 1968, v prvních hodinách a dnech po srpnové invazi, hrálo vysílání do zahraničí opět klíčovou roli. V archivech po celém světě najdeme nahrávky vysílání Radia Praha z té doby, na kterých se stále opakuje, že nikdo nepožádal o „bratrskou pomoc“, že se nemá sovětské verzi událostí věřit, že se to stalo „bez souhlasu ústavních orgánů státu“, jak na vlnách Radia Praha prohlásil prezident Ludvík Svoboda.

Z dnešního pohledu nejsou tyto dvě epizody jen nějakou historickou kuriozitou. Jde o okamžiky, kdy Radio Praha stálo uprostřed světového dění. V extrémních podmínkách stanice dělala to, co má dělat instituce „veřejné služby“. Snažila se vysílat o tom, co se děje, poctivě a pravdivě. Vzpomínky na tyto okamžiky jsou vryté do identity dnešní stanice Radio Prague International. Každý, kdo ve stanici pracuje, ví, jaký má jeho práce smysl.

Žijeme v době, kdy jsou demokratické hodnoty opět vystaveny obrovskému tlaku. Již několik let se Ruská federace snaží blokovat ruské vysílání Radio Prague International, i když se jeho ruská redakce snaží jen informovat otevřeně a vyváženě o dění v České republice.

Je ironií osudu, že ruská redakce vznikla v roce 2000, rok po zvolení Vladimíra Putina ruským prezidentem, když to ještě vypadalo, že by oba státy mohly najít cestu k normální spolupráci. V průběhu následujícího čtvrtstoletí ale Putin zcela iracionálně začal Radio Prague International chápat jako ideologického nepřítele.

Nikdy od roku 1968 nemělo vysílání do zahraničí takový význam jako dnes. Kdo ví jen něco málo o České republice a o československých dějinách, pojem Radio Praha zná. Jako česká značka je v mezinárodním povědomí jednoznačně spojeno s kladnými aspekty československých a českých dějin. Takový „brand“, jak se říká ve světě reklamy, nelze podceňovat. Ve světě má obdobu snad jen v britské BBC. Dá se zrušit jedním škrtem, znovu ho vybudovat by trvalo dalších devadesát let.

Bohužel je Radio Prague International méně známé doma než ve světě, což je docela logické. Tím, že jde o vysílání do zahraničí, se s ním Češi běžně nedostávají do styku. Ale fakt, že o jeho rozsahu a významu neví sám ministr zahraničí a přitom si osobuje právo ho zrušit, je mezinárodní ostudou.