British Broadcasting Corporation neboli BBC je za svoji stoletou historii zvyklá na ledacos. Avšak vlna kritiky, která se začátkem listopadu vzedmula v návaznosti na uniklou zprávu Michaela Prescotta, nezávislého poradce Komise BBC pro redakční pravidla a standardy, byla i na její poměry mimořádná.

Závažnost krizové situace podtrhla bezprecedentní rezignace hned dvou vysokých představitelů managementu, generálního ředitele Tima Davieho a šéfky zpravodajství Deborah Turnessové — a to ani ne týden poté, co výtah z Prescottova materiálu — původně určeného jen pro Radu BBC — zveřejnil konzervativní deník The Daily Telegraph.

Palcové titulky, obviňující BBC z podjatosti proti Trumpovi, se pak postaraly o to, že kauza si hned na počátku získala pozornost na druhé straně Atlantiku, včetně samotného amerického prezidenta, jenž BBC pohrozil — jak je jeho zvykem — absurdně vysokou žalobou (která dodnes nebyla podána).

Z interní záležitosti se tak rychle stala globální aféra a mediální událost, která na několik týdnů učinila BBC terčem kritiky nejen ze strany příznivců Donalda Trumpa, ale s nadsázkou všech, kterým byla BBC již dlouho trnem v oku a jimž Prescottova zpráva dala vítanou příležitost potvrdit si své přesvědčení, že BBC není než hlásnou troubou liberální levice, zaujatou proti Trumpovi, Izraeli, křesťanství či konzervativním hodnotám, a že je nejvyšší čas tuto organizaci zásadně reformovat, ne-li rovnou zrušit.

Analýzy nepotvrzují ideologickou předpojatost BBC

Bylo by samozřejmě chybou defenzivně trvat na tom, že v BBC je vše v pořádku, a šmahem odmítnout veškerou kritiku jako pouhý výmysl ideologických nepřátel. Pokud jde o kauzu editace Trumpova projevu z 6. ledna 2021, která byla epicentrem celého skandálu, redakce publicistického pořadu Panorama se jeho sestřihem skutečně dopustila významové manipulace vyvolávající dojem, že Trump dav k útoku na Kapitol explicitně vyzval.

Ačkoli někteří novináři tento postup hájili s tím, že šlo spíše o zkratku než o úplné překroucení Trumpových slov — souvislost mezi útokem na Kapitol a Trumpovým projevem je široce akceptovaným faktem —, BBC se za svůj přešlap omluvila a pořad stáhla ze svého digitálního archivu .

Také některé další Prescottovy výtky nejsou zcela neopodstatněné — například pokud jde o chyby ve zpravodajství stanice BBC Arabic o válce v Gaze — od zavádějících titulků po problematickou práci se zdroji, včetně nedostatečného rozlišování mezi nezávislými novináři a stoupenci Hamásu. Dopis nicméně už nedodává, že už v průběhu roku byla BBC Arabic v návaznosti na sílící kritiku reorganizována a byly posíleny mechanismy zajišťující dodržování redakčních standardů.

Jak ale poukázala řada komentátorů — například David Aaronovitch v týdeníku The Observer či Lewis Goodall na svém Substacku —, hlavním problémem Prescottova elaborátu je účelová selektivita, se kterou vybírá příklady údajných redakčních selhání, jež následně vydává za ukázku hlubokých systémových problémů, kterými podle něj BBC trpí.

Kromě konfliktu v Gaze se téměř výlučně jedná o témata z oblasti „kulturních válek“, jako je imigrace, multikulturalismus či problematika transgenderu a genderové identity, jejichž pokrývání podle Prescotta trpí nedostatečnou objektivitou a liberální zaujatostí — přičemž se ale neobtěžuje podložit své vývody žádnými výzkumy či daty, které by takové podezření podporovaly, a vystačuje si pouze s nahodilými ilustracemi.

Mediální analýzy, aplikující standardizovanou metodologii a rozprostřené přes delší časové období, přitom nepotvrzují, že by zpravodajství a publicistika BBC byly charakterizovány systematickou ideologickou předpojatostí.

A pokud jde o pokrývání války v Gaze, proti dojmům Michaela Prescotta a dalších, vesměs proizraelsky orientovaných pozorovatelů obviňujících BBC z propalestinského postoje, lze poukázat na řadu nejen názorů, ale i studií z opačného tábora, podle kterých naopak BBC o válce dominantně informuje způsobem, který preferuje izraelský a obecně „západní“ pohled na konflikt a jeho oběti, spíše než ten palestinský.

Personální a ideologické tlaky

Nynější kontroverzi ohledně údajné předpojatosti BBC, kterou Prescottova zpráva vyvolala, je tak do značné míry možné vnímat jako koncentrovanou verzi déletrvající veřejné debaty kolem BBC, ve které hrají primární roli jednak osobní ideologická přesvědčení, ale také politické a byznysové zájmy jejích kritiků a konkurentů.

Kritika, jak již bylo naznačeno, přichází často i zleva, nicméně hlavními aktéry útoků na BBC jsou tradičně konzervativní politické kruhy a jejich mediální spojenci, zejména z řad bulvárních deníků jako Daily Mail, The Sun či Daily Express. Není ostatně náhoda, že Prescottova uniklá interní zpráva byla publikována v deníku The Daily Telegraph — novinách tak těsně spjatých s Konzervativní stranou, že vysloužily přezdívku „Torygraph“.

Také ideologická afiliace samotného Prescotta byla po vypuknutí kauzy předmětem diskusí, vzhledem k tomu, že deset let pracoval pro Murdochův nedělník The Sunday Times a na pozici externího poradce BBC ho doporučil člen Rady BBC Robbie Gibb, někdejší poslanec a komunikační poradce konzervativní premiérky Theresy Mayové, kterého bývalá novinářka BBC Emily Maitlisová označila za „aktivního agenta Konzervativní strany“ s významným vlivem na redakční politiku stanice.

Ve vzrušené atmosféře po rezignaci Tima Davieho se tak terčem kritiky a volání po odpovědnosti stal právě Gibb, k jehož odvolání z řídícího orgánu BBC vyzvaly mimo jiné odborová organizace Bectu či šéf liberálních demokratů Ed Davey.

Debaty o budoucnosti BBC podkopávány koordinovanými útoky neliberální pravice

Personální změny ve vedení jsou ale bezesporu tím méně závažným důsledkem celého skandálu. Mnohem větší vrásky na čele BBC dělá jeho potenciální dopad na budoucnost financování. To je do roku 2027, kdy vyprší platnost stávající Královské charty BBC, garantováno prostřednictvím systému televizních a rozhlasových poplatků — avšak jeho další osud po tomto datu je velmi nejistý.

Přestože je BBC stále suverénně nejsilnější značkou na britském mediálním trhu, a těší se stále relativně vysoké důvěře, efektivita výběru poplatků rok od roku klesá, a s ní i počet poplatníků (o tři sta tisíc jen za minulý rok), v důsledku čehož rozpočet BBC přichází zhruba o miliardu liber ročně. Většina politických stran se již nyní shoduje, že systém poplatků je ve své aktuální podobě neudržitelný, ale není vůbec jasné, jaký model je má nahradit.

Aktuální kritika BBC je každopádně vodou na mlýn těm, kteří proti poplatkům brojí dlouhodobě a volají po jejich nahrazení buďto systémem předplatného — který by téměř jistě vedl k radikálnímu propadu příjmů a tudíž i k omezení rozsahu služeb —, anebo k financování prostřednictvím reklamy, čímž by došlo ke komercializaci obsahu a ohrožení veřejnoprávní mise.

Jedním z nejhlasitějších proponentů zrušení poplatků a zavedení předplatného — a tedy de facto postupné marginalizace BBC — je přitom Nigel Farage, lídr krajně pravicové strany Reform UK. V této souvislosti je smutným paradoxem, že k jeho popularitě podle některých kritiků i výzkumů paradoxně přispěla samotná BBC — tím, že jemu a jeho straně poskytovala disproporčně velký prostor (zejména ve srovnání s jinými menšími stranami, jako jsou Zelení) a normalizovala jeho populistickou, často nenávistnou rétoriku.

Při pohledu na aktuální průzkumy volebních preferencí, ve kterých Reform UK válcuje politické soupeře rozdílem deseti a více procentních bodů, je tak těžké ubránit pomyšlení na české přísloví o tom, jak moc se vyplácí činit čertu dobře.

Debaty o budoucnosti BBC, momentálně značně oslabené koordinovanými útoky ze strany globální i domácí neliberální pravice, budou nepochybně ostře sledovány i v dalších zemích, kde se veřejnoprávní média ocitají pod čím dál větším politickým tlakem — včetně České republiky. Vznikající vládní koalice dala již jasně najevo, že chce poplatky zrušit, a je pravděpodobné, že při jednání o jejich nástupci může hrát nikoli nepodstatnou roli paralelní hledání nového modelu v kolébce veřejnoprávního vysílání.

Soudě podle toho, jak často byla kritika BBC v souvislosti s pořadem Panorama na sociálních sítích doprovázena paralelním kopnutím si do České televize, lze se důvodně obávat, že útoky na BBC poslouží u nás jako vítaná munice — příležitost zpochybnit legitimitu a potřebnost veřejnoprávních médií obecně a připravit půdu pro jejich systémové oslabení či redukci.

Viděno z opačného, optimističtějšího úhlu pohledu, obrana BBC — navzdory jejím nedostatkům a pochybením — může přinést důležité a inspirativní argumenty pro zachování sice permanentně nedokonalého, ale pro demokracii stále nepostradatelného veřejnoprávního modelu i v České republice.