Podobně jako u nás, v Británii či na Slovensku upozorňuje se v poslední době i jinde v Evropě na problém ohrožení veřejnoprávních médií. Aktuálně se tak děje zejména v souvislosti s mocenským vzestupem různých demagogických populistů. V prosinci zaujala pozorovatele obzvláště situace v pobaltské Litvě. Tamní vláda sociální demokracie s argárníky a malými populistickými stranami se totiž v zrychleném čtení pokusila upravit legislativu o Litevském národním rozhlasu a televizi (LRT) tak, aby usnadnila dozorující radě případnou výměnu vedení. Nově to mělo být umožněno i tajným hlasováním, bez nutnosti doložit veřejný zájem a s těsnější většinou.

Krok mobilizoval v 2,8milionové zemi desetitisícové protesty, jež během prosince několikrát zaplnily centra velkých měst. Na předvánoční schůzi parlamentu spustila opozice obstrukce a kabinet premiérky Ingy Ruginienė návrh nakonec stáhl — avšak s tím, že se k reformě vrátí po Novém roce.

„Zatím jsme ještě nic nevyhráli, naopak. Je třeba být připraveni na nové úskoky mající dostat Litvu na maďarskou, slovenskou anebo dokonce gruzínskou cestu,“ cituje listevský list Defli Mariuse Laurinavičiuse, známého analytika sympatizujícího s protesty.

Jak připomíná maďarský HVG/EUrologus, litevská mediální krajina má obecně celkem dobrou pověst. Vládní představitelé si ale stěžují, že právě veřejnoprávní média straní středopravicové opozici. Boji o veřejnoprávní média přitom v zemi předcházely protesty umělců bouřících se proti tomu, že ministerstvo kultury dostala od premiérčiných sociálních demokratů do gesce nacionalistická populistická strana Úsvit Němenu (Nemuno aušra).

Zvláštní postavení v celé záležitosti má potom současný litevský prezident Gitanas Nausėda. Ten byl zvolený s podporou dnešní vlády a s veřejnoprávní televizí má osobně komplikovaný vztah kvůli pokrývání jeho skandálů. V rámci vnitrolitevských bojů se ale Nausėda snaží o vlastní politiku. Protestujícími je zhusta kritizován jako bezpáteřník. Zároveň se však od něj požaduje slib veta pro zmiňované kontroverzní reformy.

„Do Litvy není potřeba posílat žádné balóny. Litevci si organizují hybridní útok sami na sebe,“ uvedl prezident v reakci na poslední vývoj svým typickým stylem na prosincovém summitu EU, v narážce na aktuální problémy s desítkami balónů vysílaných do země z Běloruska.

V českém prostředí je z hlediska pacifikace veřejnoprávních médií nejznámější slovenský příklad. V Evropské unii se ale mluví ještě více o Orbánově Maďarsku. „U nás dnes veřejnoprávní média připomínají opravdu až Severní Koreu a lidé je moc nesledují, navzdory velkým finančním transferům od Orbánovy vlády. Uvolněný prostor zde využila zejména řada nezávislých novinářů prezentujících se různě na internetu a všelijakých youtuberů,“ uvedl k tématu pro DR maďarský novinář György Folk.

Specifická situace je pak i v Polsku. „Po konci vlády Práva a spravedlnosti proběhla ve veřejnoprávních médiích důsledná čistka. Propuštění novináři si pak založili vlastní televizní stanici. Do vyčištěné TVP byli následně nabráni novináři bližší současné Tuskově vládě, ale je bohužel potřeba říci, že ne vždy zrovna ti nejkvalitnější,“ přiblížil Michał Kokot, novinář z Gazety Wyborczy.