„Zatkli Paatu!“ zvolal můj muž, když jsem konečně uspala děti a napůl rozespalá vyšla z jejich pokoje. Ten večer jsme se s ním a jeho přítelkyní Tinou potkali před parlamentem a zapovídali se.

Byl to jeden z mála večerů, kdy se tam neodehrávala protivládní demonstrace. Probírali jsme aktuální politické dění, o ničem jiném se totiž v posledních týdnech nemluví. Běžný život mnoha lidí se zastavil, každodenní starosti nahradil strach a boj o budoucnost země. Od parlamentu jsme se prošli po Rustaveliho třídě až ke stanici metra, která také nese jméno tohoto nejoslavovanějšího gruzínského básníka. Tam jsme se rozloučili, nasedli do autobusu a jeli domů.

Později večer však byla narychlo svolaná demonstrace na podporu Uči Abašidzeho, když se rozkřiklo, že u něj policie provádí domovní prohlídku, nechce dovnitř pustit jeho právníka a chystá se ho zatknout. Asi dva tisíce lidí se shromáždilo před jeho domem k pokojnému protestu, který se přirozeně začal rozpouštět poté, co po několika hodinách Abašidzeho odvedli v poutech.

Paata s Tinou šli spolu s dalšími směrem k autobusu, který jezdí na nedaleké Čavčavadzeho třídě, následováni policejními složkami. Policisté však nesměřovali zpět na policejní stanici, ale zezadu zákeřně fyzicky napadli a poté zadrželi jedenáct účastníků protestní akce, včetně Paaty a Tiny. Tu ze stanice brzy propustili, protože při zatýkání utrpěla otřes mozku, který vyžadoval převoz do nemocnice.

Uča Abašidze je proukrajinský vojenský blogger, který v uplynulých týdnech radil demonstrantům, jak se bránit proti přesile těžkooděnců, jak se chovat při použití slzného plynu a obecně jak předcházet eskalaci policejního násilí při protestech. Policie u něj našla početný arzenál, fotky bezmála dvaceti zbraní rozložených na bílém prostěradle prolétly médii. Brzy ale vyšlo najevo, že Uča je předsedou airsoftového klubu a všechny zbraně jsou určeny k tomuto sportu, kromě dvou, které však drží zcela legálně.

Alternativní obvinění spolu s dodatečným zatčením jeho ženy Mariam Iašviliové na sebe nenechalo dlouho čekat: „záměr nezákonně získat a šířit tajemství soukromého života různých osob, zejména materiály zobrazující intimní styk“. Společně měli skrytými kamerami pořizovat choulostivé záběry bez vědomí zúčastněných a následně mít v úmyslu je publikovat skrze servery s pornografickým obsahem nebo dotyčné vydírat. Ve vazbě teď oba čekají na soud a hrozí jim až pět let za mřížemi.

Případ Abašidzeho je ukázkovým zastrašováním kritiků současného režimu. Předseda parlamentu Šalva Papuašvili nedávno oznámil plán na vytvoření databáze těch, kteří se „podílejí na násilí, nezákonných aktivitách, zastrašování a vydírání nebo takové chování schvalují“. Bohužel tím ale nemíří do vlastních řad vládnoucí strany Gruzínský sen, která je u moci od roku 2012 a využívá čím dál drastičtějších prostředků k potírání opozice.

Například ředitelka Mezinárodní společnosti pro spravedlivé volby a demokracii (ISFED) Nino Dolidzeová publikovala fotky svých vchodových dveří, kde ráno našla plakáty se svou podobiznou a hesly „zrádce“ a „zahraniční agent“. Policie ani přes opakované výzvy nepřijela. Totéž se v posledních dnech stalo dalším významným vládním kritikům. Množí se také telefonické obtěžování a výhružky z neznámých čísel.

Několik opozičníků bylo v posledních týdnech také brutálně napadeno a zraněno. Předseda opoziční strany Girči Zurab Džaparidze, ředitelka nezávislé televizní společnosti Formula Chatuna Saginadzeová, občanská aktivistka Lina Gvinianidzeová a desítky dalších účastníků protivládních demonstrací byli 18. května předvoláni k výslechu ministerstvem vnitra, aniž by jim bylo jasně sděleno, z čeho jsou obviněni. Tyto případy jsou pouhým předznamenáním represí, které nastanou v plném měřítku, jakmile takzvaný zákon o zahraničních agentech vstoupí v platnost.

Ano Evropě. Ne ruskému zákonu!

Nevole tbiliských občanů proti tomuto zákonu byla otestována již v loňském roce. Po masivních protestech ve dnech 7. až 9. března 2023 byl návrh dočasně stažen, aby se s mírně pozměněným názvem znovu objevil na začátku letošního dubna. Místo „agenta zahraničního vlivu“ se v současném návrhu jedná o „organizaci prosazující zájmy cizí mocnosti“.

Pod tímto názvem se bude muset zaregistrovat jakákoli organizace, jejíž příjmy pocházejí z více než dvaceti procent ze zahraničí. Zákon samozřejmě cílí především na občanské organizace, nezávislá média a odbory, které budou podléhat „monitorování“ ze strany ministerstva spravedlnosti. Součástí toho bude i povinnost poskytnout k nahlédnutí veškeré interní dokumenty a komunikaci.

Organizace, které tato pravidla nedodrží, budou potrestány pokutami tak vysokými, že tím bude ohrožena jejich další činnost. Kromě náhodných kontrol a další administrativní zátěže však zákon především udělí těmto organizacím nálepku, která vytváří atmosféru nedůvěry, strachu a nepřátelství, což bude mít zásadní dopad na fungování, nebo možná na samotnou existenci občanské společnosti v Gruzii.

Od znovuzavedení návrhu zákona se na ulicích Tbilisi nepřetržitě konají masová shromáždění, která většinou kulminují ve večerních a nočních hodinách blokací důležitých dopravních tahů a uzlů ve středu města. Zpočátku se jednalo o spontánní akce, s přibývajícími dny a týdny jsou ale čím dál lépe svolávány a organizovány.

Účastní se jich lidé různých věkových kategorií, nejpočetnější a nejvytrvalejší jsou však mladí a studenti. Na podporu této politicky velmi uvědomělé generace, která vidí svoji budoucnost v Evropské unii, zrušilo mnoho vysokoškolských pedagogů dočasně výuku. Významným způsobem se zapojují i provozovatelé mnoha kaváren, klubů a restaurací, kteří zdarma nabízejí své prostory k použití toalet, odpočinku, dobití telefonů nebo výměně mokrého šatstva. Kromě vodních děl totiž demonstranti čelí poslední týden nebývale vytrvalému deštivému a chladnému počasí.

Pod heslem „Ano Evropě. Ne ruskému zákonu!“ odkazují protesty k podobné legislativě, která od roku 2012 velmi úspěšně slouží k rozdrcení nezávislých médií a občanské společnosti v Rusku. Gruzínská vláda naproti tomu hovoří o „zákonu o transparentnosti zahraničního vlivu“ a tvrdí, že je potřebný k boji proti „pseudoliberálním hodnotám“ propagovaným cizinci a k zachování suverenity země.