Emigranti v Gruzii: Rusku svobodu, Ukrajině pomoc, Putinovi smrt
Daria SolomennikovaV Gruzii našla po ruské invazi útočiště řada uprchlíků z Ruska, Běloruska i Ukrajiny. Země se všem stala novým domovem — bez sledování, udavačství, cenzury a strachu z uvěznění pro Rusy a Bělorusy, beze strachu z války pro Ukrajince.
Od počátku ruské invaze začaly z Ukrajiny, Ruska a Běloruska prchat zástupy lidí, kteří v oblastech nezasažených konfliktem hledali útočiště před násilím. Jednou z takových zemí se stala Gruzie, do níž Ukrajinci, Rusové ani Bělorusové nepotřebují vízum. Nejintenzivnější migrace do Gruzie směřovala logicky v prvních měsících po začátku války a poté v září 2022, když Rusko zahájilo „částečnou mobilizaci“.
Sama jsem se ocitla v Tbilisi zhruba před rokem. Seznámila jsem se tu s mnoha lidmi, do jejichž životů radikálně zasáhla válka, ale přesto dokázali v cizí zemi začít nový život s vírou, že jednou všechna ta hrůza skončí.
Gruzie, jejíž území je zhruba z dvaceti procent okupováno Ruskou federací, přijala od začátku války více než 30 tisíc uprchlíků z Ukrajiny, ale také zhruba 15 tisíc Bělorusů a přes 100 tisíc Rusů. Gruzie všem těmto lidem nabídla klid, bezpečí, možnost vytvořit komunitu, kde lze otevřeně diskutovat o politice, odsoudit válku, podporovat se navzájem. A Rusům možnost žít tak, jak už to v jejich domovině od loňského února nelze — bez sledování, udavačství, cenzury a neustálého strachu z uvěznění.
Naprostá většina příchozích Rusů jsou představitelé střední třídy, kteří odmítají ruskou agresi a nechtějí žít v Putinově Rusku, neboť se obávají perzekucí či mobilizace. Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová prohlásila, že si není jistá, zda příchozí Rusy označovat spíše jako „turisty“ nebo jako „uprchlíky“.