Potkali jsme se jednoho chladného jarního dne v centru Tbilisi. Saša Starostová ke mně se svým téměř dětským vzhledem přiběhla a objala mne. V gruzínském hlavním městě už tehdy pobývala skoro měsíc. Já jsem měla za sebou teprve první týden po svém příjezdu z Petrohradu, během kterého jsem se nestačila ani projít po městě, navštívit památky a ochutnat v některé z místních útulných restaurací proslavenou gruzínskou kuchyni.

Saša byla celá bledá a vypadala poněkud ztrhaně. I tak nicméně svítila z davu, díky svému nezaměnitelnému stylu oblékání, pohybům a účesu. Těšila jsem se na chvíli, kdy ji uvidím. Její články společně s tím, jak otevřeně dokázala mluvit o psychickém zdraví, mě vždycky inspirovaly.

První dny po Putinově napadení Ukrajiny byly pro nás temné, plné strachu a smutku. Až teď, daleko od domova, mě konečně mohlo potěšit, že se setkám s jednou z nejnápaditějších aktivistek a umělkyň vycházejících z ruské mladé generace.

Došly jsme do jedné úzké uličky a usadily jsme se na terase kavárny, kde mi Saša začala vyprávět svůj příběh. Dříve v Rusku jsme k takovému hovoru nikdy nenalezly příležitost. Proto, že jsme byly neustále nuceny řešit cenzuru, policejní násilí a následně válku. Poklidné osobní střetávání tak nikdy nebylo na pořadu dne.

S psychikou si pomoz sám

O Saše a jejím festivalu Psychoaktivno jsem se poprvé dozvěděla před dvěma lety. Potácela jsme se v depresích a hledala jsem někoho, komu bych se mohla svěřit. Nicméně téma psychického zdraví je v Rusku celkem tabu. V dobách Sovětského svazu panoval masivní politický útlak psychiatrie a s následky se vypořádáváme dodnes. Převládající stigma a špatná orientace v tématu tak vede řadu lidí k tomu, že nezačnou s léčbou, ba ani nezjistí, s čím se vlastně potýkají. A když, setkávají se zpravidla se špatnou dostupností léků, s cenzurou a nedostupností terapie z finančních důvodů.

Kdo se to však v Rusku snaží změnit, jsou lidé jako Saša. Sama v dospívání čelila zbyrokratizované a zastaralé ruské psychiatrii a obtížně se dožadovala pomoci. Když ji sužovaly dlouhé depresivní epizody a změny nálad, které ji do velké míry vylučovaly ze společnosti, hledala po několik let odborníka, který by její stavy mohl skutečně diagnostikovat.

Až po několika psychických zhrouceních v průběhu prvních let plnoletosti byla Saša hospitalizována, a to s diagnózou schizotypní poruchy osobnosti. To byl ovšem jen začátek její snahy získat kontrolu nad ovládáním sebe samé.

Další hospitalizace ji čekala ve státní psychiatrické nemocnici v Moskvě, kde ji sdělili odlišnou diagnózu — pseudoneurotickou schizofrenii. „Takový pojem v odborné psychiatrii ani neexistuje. Nicméně pro zastaralou státní psychiatrickou péči v Rusku je nejspíš dostačující… Na předešlý záznam v mé zdravotní kartě se sice i tam podívali, ale nepotvrdili ho,“ ušklíbá se Saša. „Prostě mi jen řekli, že mám schizofrenii, což zrovna není termín, který by se do zdravotní karty snadno zapisoval,“ dodává.

Nejen z tohoto prožitku si odnesla, že rolí psychiatrie v současném Rusku není lidem skutečně pomoci, nýbrž všemožně je onálepkovat a ponechat na dně společnosti. Nakonec si sama dohledala online zdroje o mentálním zdraví a začala se setkávat s lidmi, kteří mají obdobnou zkušenost jako ona.

„Na ruské sociální síti Vkontakte jsem narazila na lidi, kteří používali nesprávná léčiva. Strach z našich ‚odborníků‘ je dohnal až ke špatné samoléčbě. Prášky se sice dají kupovat na internetu, jenže člověku za nákup zahraničních antidepresiv hrozí vězení. To vše v zemi, kde alkoholismus bývá uváděn jako nejběžnější porucha psychiky a je léčen benzodiazepiny a kde se lidé za držení jednoho gramu heroinu dočkají obvinění od protidrogového.“

Saša vnímá spojení politiky a psychiatrie jako zcela zřejmé: „Můj otec celý život bojoval s bipolární poruchou, zatímco matka pracovala v devadesátých letech ve státní televizi. A tak naše rodina brzy pochopila, jaká je praxe psychiatrie a její cenzury v postsovětském Rusku. I přesto jsem se při shánění vhodné terapie sama musela celým systémem probojovat.“

Festivalem k větší otevřenosti

Pro Sašu bylo určitým vyústěním založení festivalu Psychoaktivno společně s její kamarádkou a performativní umělkyní Katrin Nenaševovou v roce 2018. Cílem festivalu je podpora psychického zdraví, destigmatizace duševních poruch a upozorňování na nedostatečnou péči o pacienty v ruských psychiatrických nemocnicích.

Festival se rázem stal populární nejen v Moskvě a menších ruských městech, pročež se od té doby koná každoročně. Ukázalo se, že téma vnímá jako podstatné velká skupina lidí, a přijíždějí na něj mimo jiné doktoři, aktivisté a umělci, aby mohli mezi sebou svobodně diskutovat a nacházet podporu.

Kvůli svým aktivitám si Saša už mnohé zažila s policií. Ta pečlivě monitorovala všechny její aktivity od demonstrací, veřejných debat, festivalů, po její performativní umělecká vystoupení s přáteli i po příspěvky na sociálních sítích. Několikrát ji dokonce policie zadržela a vzala do vazby a bez udání důvodu častokrát také přerušila umělecká shromáždění, kterých se Saša účastnila.

„V posledních letech jsem čelila jak policii, tak takzvanému protiextremistickému oddělení, stejně jako FSB. Ale v Rusku musíte znát vězení zevnitř, abyste něco znamenali. A stejně ho aktivní lidé poznají nakonec všichni,“ prohlašuje pobaveně.

„Zvláště proto, že jsme pracovali se zranitelnou skupinou lidí — s mentálními poruchami a autismem, byl ten nátlak velmi traumatizující. A dotýkala se nás také cenzura. Ačkoliv mnoho mých přátel jsou nezávislými novináři, naše mediální pokrytí nebylo zhola ničím v porovnání se soustavným vymýváním mozků v naší společnosti.

Nakonec tě to sejme. Tvé politické názory ti zamezí přístup k vládním institucím a obraz každé společenské události bude překroucený. Není divu, Putin tento dehumanizující systém budoval po dekády.“

Rok od roku se Sašina práce stávala stále hlubší a komplexnější a její úsilí odtabuizovat téma psychického zdraví bylo stále silnější. Úměrně tomu, jak narůstaly represe systému vůči ní.

Získala speciální certifikát v behaviorální terapii a augmentativní a alternativní komunikaci s lidmi nacházejícími se na autistickém spektru, aby jim mohla poskytnout odbornou pomoc. Vyjma toho se pravidelně účastní mezinárodních konferencí jakožto překladatelka.

Sašou založená „psychoaktivní“ komunita se rozšiřuje a Saša se i přes striktní cenzuru stala v Rusku jednou z nejsledovanějších protivládních influencerek pocházejících z umělecko-aktivistického prostředí.

Počátek války a komunita v Gruzii

Na začátku ruské invaze na Ukrajinu, 24. února, Saša vyrazila proti válce protestovat do ulic. Téměř okamžitě ji v centru Moskvy zadrželi a ten samý den propustili. Začátkem března se snažila zorganizovat „večeři pro mír“ — jen pár dní před tím, než začal platit nechvalně proslulý zákon proti takzvaně falešným informacím o válečném dění. Setkání, které mělo být především debatou, rozehnala policie.