Gruzínská novinářka: Nejde jen o jeden zákon. Ve hře je budoucnost naší země

René Andrejs

Gruzínský parlament přijal zákon o zahraničních agentech. Tamní občanská společnost vytrvale protestuje, neboť odmítá přibližování Gruzie k autoritářskému režimu v Rusku, vysvětluje v rozhovoru Nino Apakidzeová.

V Rusku zákon o zahraničních agentech účinně zdecimoval veškerou občanskou společnost a nezávislá média. Gruzínci se ve své zemi obávají téhož. Foto Giorgi Arjevanidze, AFP

Zdá se, že v Gruzii se v těchto dnech píše nová kapitola dějin země. Více než 50 000 lidí vyšlo do ulic Tbilisi, aby protestovali proti novému zákonu. V čem přesně podle vás spočívá riziko přijatého zákona?

Rozsáhlé protesty v Tbilisi se točí kolem kontroverzního zákona o „zahraničních agentech“. Poté, co byl loni díky masivním protestům stažen, nyní gruzínská vláda návrh zákona s drobnými změnami předložila znovu, a to jen několik měsíců před volbami. Zatím to vypadá, že navzdory veškerým protestům veřejnosti vše směřuje k tomu, aby se zákon stal součástí gruzínské legislativy.

Zákon nařizuje, aby se organizace a média, které získávají více než dvacet procent svých finančních prostředků ze zahraničí, musely registrovat jako „zahraniční agenti“. Mnozí Gruzínci v tom vidí hrozbu pro proces evropské integrace země a signál, že se země začíná geopoliticky orientovat na Rusko.

Nino Apakidzeová je multimediální novinářka z Gruzie. Specializuje se na storytelling a investigativní žurnalistiku. Kromě toho působí v Gruzínském institutu pro veřejné záležitosti, kde se odborně zaměřuje na komunikace. Foto Archiv N.A.

Hlavní cíl, na nějž vláda novým zákonem míří, jsou nezávislá média a občanská společnost. Označení organizací za „zahraniční agenty“ je může stigmatizovat, delegitimizovat, a tím ztěžovat jejich činnost, nemluvě o tom, že nový zákon může odradit zahraniční dárce, na nichž je práce gruzínské občanské společnosti do značné míry závislá.

Propagandistický mechanismus nálepkování je starý jako svět sám a obzvláště úspěšně se používá v autoritářských režimech. V každém případě žádná ze současných gruzínských občanských organizací neplánuje prohlásit se za agenty zahraničního vlivu. Proti zákonu naopak se vší důrazností protestujeme.

Lidé, kteří se aktivně účastní protestů, jsou tvrdě biti a dokonce i jejich rodinní příslušníci dostávají anonymní výhružné telefonáty, které je vyzývají, aby přestali protestovat. Je očividné, že se Gruzie dostala do hlubokých vnitřních rozporů. Ve hře je celé další směřování naší země.

Mnozí označují nový zákon za „ruský“. Podobné zákony ale fungují například v USA nebo Austrálii. Jak se od nich ten gruzínský liší?

Australský zákon neznám, ale mezi gruzínským a americkým zákonem existují značné rozdíly, počínaje historickým kontextem a cíli. Takzvaný zákon FARA, neboli Foreign Agent Registration Act vznikl jako protinacistický a protibolševický zákon, zatímco gruzínský zákon o zahraničních agentech se objevil bezprostředně po dosažení statusu kandidátské země Evropské unie a podkopává naše západní a americké spojence.

×
Diskuse
IV
May 25, 2024 v 2.22

"Především ale americký zákon FARA byl používán proti jednotlivcům a organizacím zapojeným do legálních trestných činů, jako je úplatkářství, terorismus a praní špinavých peněz, gruzínský zákon se zaměřuje na všechny občanské a mediální organizace, které legálně působí ve prospěch obyvatel naší země."

Opravdu? Anebo je to spíš takhle:

"FARA obecně vyžaduje, aby se „agenti zahraničních zadavatelů“, kteří vykonávají určité činnosti jménem zahraničních zájmů - včetně zapojení do politických aktivit ve Spojených státech pro zahraniční zadavatele nebo v jejich zájmu - registrovali na ministerstvu spravedlnosti, předkládali ministerstvu kopie všech „informačních materiálů“, které distribuují, a vedli záznamy o svých politických aktivitách ve Spojených státech. Cílem zákona není cenzurovat politickou propagandu, která pochází ze zahraničí. Jeho cílem je spíše podpořit transparentnost ohledně povahy a motivací řečníka tím, že na organizace se sídlem v zahraničí, které se snaží ovlivňovat politiku USA, vrhne „světlo nelítostné publicity“, jak zákon při jeho přijetí popsala Sněmovna reprezentantů." *)

To by se pak možná dost podobalo tomu, co teď prosadil gruzínský parlament. A možná taky zákonu, který je v už delší dobu v platnosti v Rusku. Je v redakci DR někdo, kdo by to dokázal kriticky posoudit? Nebo je v této věci DR prostě nucen brát to, co mu kdo (z té "správné strany") řekne...?

*) The Justice Department’s New, Unprecedented Use of the Foreign Agents Registration Act

Joshua R. Fattal Wednesday, December 18, 2019

https://www.lawfaremedia.org/article/justice-departments-new-unprecedented-use-foreign-agents-registration-act

AM

Ten zákon je samozřejmě jen jeden z ohnisek konfliktu uvnitř Sakartvelo, a jestli bude přijat nebo ne to celé nerozhodne.

Krásné je to nadšení pro EU, vzpomeňme jak důležité bylo pro nás, pro Gruzínce (a Ukrajince) je to ještě důležitější, že vidí svou budoucnost v Evropské Unii.

Rusku se to líbit nebude a myslím, že státní elitě již bylo sděleno, že jestli se hodlají paktovat s nepřítelem, sami se stávají nepřítelem Ruska. A (případný) vstup do EU by byl nepřátelským útokem na Ruskou federaci a to nebudou tolerovat. Tak to Rusové teď mají nastavené.

Při pohledu na Ukrajinu z toho docela mrazí...

IH
May 29, 2024 v 22.28

Před časem jsem v nějaké diskusi o blízkovýchodním konfliktu zmiňoval shlédnutí snímku izraelského režiséra Davidiho na loňském festivalu Jeden svět, jehož kritiku potřebnosti povinné vojenské služby Palestinci zakrátko těžce devalvovali a archaizovali.

Nyní krátce představím nejlepší dokument, jenž jsem shlédl během letošního ročníku Jednoho světa. Jedná se o film Hotel Metalurg gruzínského režiséra George Varsimašvilliho a Jeanne Nouchi z Francie. Snímek ukazuje vnitřní uprchlíky, vyhnané z Abcházie před už 30 lety. Celou dlouhou dobu byli vyhnaní ubytováni v hotelech, kdysi sovětsky luxusních, nyní chátrajících.

Snímek má vynikající atmosféru, odehrává se cele v jednom z hotelů, pojmenovaném kdysi Metalurg. Ženy, které vitálně a zcela spontánně komunikují, si zcela získaly srdce diváků, jichž byla při představeních plná kina. Režisér, zcela evropského střihu a smýšlení, cítil nepochybně radost a zadostučinění. Také já jsem byl potěšen, mj. zájmem, s nímž zpovídali tvůrce. Převážně krajané nenaskakují automaticky na na Západě "rozjeté vlaky", třeba sympatií s Palestinci, kteří se příliš často uchylují k teroru, protože mají respektu hodnou pestrou mentální mapu světa nespravedlností.

G. Varsinašvilli vysvětloval situaci. Nevyčítal gruzínské vládě liknavost, neboť země na tom byla dlouho hodně špatně. Mluvil však o lhostejnosti mnoha Gruzínců, kteří se teprve nyní více seznamují s osudem svých spoluobčanů v první polovině 90. let. Vnitřní uprchlíci však i v nově nabídnutých bytech zůstávají stejně izolovaní jako v hotelu (jenž, nehledě na jejich mlčenlivou přítomnost, využívali bohatí gruzínští svatebčané). Režisér dal nynější poskytnutí nových bytů do souvislosti se záměry developerů modernizovat hotely. Nejen při jejich kritice si nebral servítky. Ve filmu byl jako pendant použit záběr kolony moderních aut Rusů, kteří se do země uchýlili po zahájení války proti Ukrajině. Někteří Gruzínci přitom prý cítili jakousi satisfakci...

---

Shodou okolností jsem si při prohlížení nabídky zájezdů jedné cestovní kanceláře všiml následující formulace u zájezdu do Gruzie: "Razítko v pasu deklarující pobyt v Abcházii či Jižní Osetii bez předchozího projednání s gruzínskou stranou je pro gruzínské úřady důvodem pro odmítnutí vstupu do země, případně důvodem k zadržení a odsouzení."