Poslanci hnutí Moc lidu předložili v únoru gruzínskému parlamentu ke schválení dva podobné návrhy zákonů: „O transparentnosti zahraničního vlivu“ a  „O registraci zahraničních agentů“. Nové zákony měly zajistit informování veřejnosti o příjmech organizací a osob, které ovlivňují veřejné mínění.

První návrh byl označován jako „gruzínský“, kdežto ten druhý jako „americký“, neboť je údajně kopií amerického zákona o registraci zahraničních agentů. Návrhy obou zákonů okamžitě vyvolaly kritiku opozičních sil, vlivných médií a občanských organizací: právníci a zástupci občanské společnosti v nich spatřovali represivní mechanismus, nápadně podobný ruskému zákonu o zahraničních agentech, který Putinův režim používá už od roku 2012 k potírání opozice.

Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová slíbila, že pokud bude zákon přijat, bude jej vetovat. Svůj slib zopakovala 7. března během návštěvy Spojených států, kdy byla „gruzínská“ verze zákona v prvním čtení ve zrychleném režimu přijata parlamentem. Hlasovala pro ni těsná většina 76 ze 150 poslanců, a to poslanci Gruzínského snu a strany Moc lidu. Profil obou stran se totiž prakticky neliší a sdílejí mimo jiné protizápadní rétoriku.

Nebezpečný vliv?

Podle Moci lidu je „gruzínská“ verze zákona mnohem mírnější než americký zákon o registraci zahraničních agentů. Pro média, nadace, vysokoškolské instituce a občanské organizace závislé na zahraničních grantech však znamenal existenční ohrožení.

Nový zákon, který interpretuje nebezpečí „agentů zahraničního vlivu“ velmi široce, totiž předpokládá, že občanským organizacím a médiím, jež odmítnou být evidovány v „registru zahraničních agentů“, bude udělena správní pokuta ve výši 10 000 až 25 000 lari.

Zákon se vztahoval nejen na občanské organizace a média, ale také na sportovní organizace a organizace dárců krve. V případě potřeby by vágní formulace umožňovala uplatnit represivní opatření vůči širokému okruhu osob bez ohledu na míru jejich skutečného vlivu na veřejné mínění.

Gruzie je zdaleka nejliberálnější kavkazskou republikou z hlediska svobody slova a doufá, že v létě 2023 získá status kandidátské země Evropské unie, který jí dosud nebyl udělen. V důsledku války na Ukrajině a s ní související masovou migrací a přílivem uprchlíků do země od února 2022 zažívá Gruzie těžké politické časy.

Občané Gruzie vyjádřili jednoznačnou podporu Ukrajině, čímž dali jasně najevo, jaký politický kurz očekávají od své politické reprezentace. Ta však jejich postoje plně nesdílí. Návrh zákona připravený stranou Moc lidu tak znamenal pro občanskou společnost a opozici zatěžkávací zkoušku.

Gruzie není Rusko a nikdy jím nebude

První výzvy k protestům se objevily již předtím, než byl zákon v prvním čtení schválen. Dne 7. března, dva týdny po masovém protiválečném shromáždění na podporu Ukrajiny, se tak náměstí před parlamentem opět zaplnilo lidmi.

První den demonstrací vůči protestujícím tvrdě zasáhla policie. Proti demonstrantům byla použita vodní děla a slzný plyn, někteří z účastníků se naopak pokusili zapálit parlament. Policejní násilí ale rozhořčené občany nezastavilo a protesty se rozšířily z Tbilisi do celé Gruzie. Dne 8. března, kdy byl původně plánován pochod k Mezinárodnímu dni žen, vyšly do ulic desetitisíce lidí, kteří požadovali, aby byl zákon o „zahraničním vlivu“ zrušen.

Hesla a výkřiky „Sakartvelo!“ — jak zní název země v gruzínštině — bylo slyšet široko daleko od třídy Rustaveliho, kde se demonstranti shromáždili. Dav zaplnil všechny okolní ulice a náměstí. Přímo před parlamentem vzniklo improvizované pódium s ozvučením, takže projevy opozičních řečníků byly dobře a daleko slyšet. V davu téměř nebylo možné se pohybovat. Lidé přicházeli ze všech stran a bylo mezi nimi nápadně velké množství mladých lidí ve věku patnácti až dvaceti let — tedy lidí, kteří už nezažili SSSR.

Ve dnech 7. a 8. března policie v ulicích Tbilisi zadržela 134 lidí, ale téměř všichni byli okamžitě propuštěni. Při střetech utrpěli zranění jak protestující, tak i někteří policisté. Na rozdíl od protestů v roce 2019, kdy jednu z demonstrantek gumový projektil připravil o oko, tentokrát naštěstí nikdo nebyl vážně zraněn.

Ve čtvrtek 9. března vláda oznámila, že oba návrhy zákonů stahuje. Sociální sítě okamžitě zaplavily skeptické komentáře právníků a novinářů, kteří zpochybňovali poctivé úmysly poslanců. V centru Tbilisi se tak opět sešly tisíce lidí, aby společně proti odmítanému zákonu protestovali. Následující den při druhém hlasování už pro něj hlasoval pouze jediný poslanec.

Triumf občanské společnosti?

Trvalo tedy tři dny a tři noci, než protestující dosáhli stažení legislativního návrhu. Prezidentka republiky, hlavy evropských států, představitelé Evropské unie a USA jim rychle vyjádřili svou podporu. „Chci poblahopřát celé společnosti k prvnímu takovému vítězství. Vítám rozhodnutí vlády stáhnout zákon,“ vzkázala občanům prezidentka Salome Zurabišviliová ve videoposelství z Washingtonu.

Masové protesty v gruzínských městech ukázaly světu obdivuhodnou jednotu společnosti v době extrémního politického napětí. O definitivním vítězství občanské společnosti v Gruzii je však zatím předčasné hovořit. Gruzii totiž čeká ještě řada závažných kroků na cestě k vytvoření udržitelného demokratického systému, který je nutný pro získání statutu kandidátské země Evropské unie.

Současně události uplynulých dní očividně rozrušily velkého souseda Gruzie. Z Ruska se začaly ozývat hlasy jako propagandistka Margarita Simoňjanová, která zveřejnila několik tweetů o tom, že „se nikdo nebude s Gruzií párat, a Tbilisi brzo dostane co proto“.

Postsovětská kavkazská republika se potýká s řadou ekonomických a sociálních problémů. Příliv migrantů z Ukrajiny a Ruské federace se tak stal pro gruzínskou společnost další zkouškou.

Zatímco podpora Ukrajiny je v Gruzii cítit doslova na každém kroku, vlna politických migrantů z Ruské federace mnohé Gruzínce znervózňuje: koncerty protiválečných umělců z Ruska jsou neustále rušeny, řadě aktivistů a nezávislých novinářů z Ruska byl odepřen do země vstup. Je zřejmé, že i v éře sankcí hrají v gruzínské politice vztahy s Ruskem jistou roli.

Během oněch tří dnů napsali Gruzínci novou kapitolu svých dějin — kapitolu se šťastným koncem. Obhájili své právo na svobodu slova, na politický kurz distancující se od Ruska a na svobodu hájit svá práva v ulicích svých měst. Občanskou společnost naplnila radost z triumfu a pocit úlevy. V dramatické konfrontaci s poslanci zřejmě klíčovou roli sehrála veřejná podpora nezávislých médií.

Kulturní život v Tbilisi se naplnil novou inspirací a barvami. Již 10. března byla v Muzeu fotografie a multimédií otevřena výstava Under the white moon of March s protestními fotografiemi od nejlepších gruzínských fotografů.

Uprostřed této velkolepé vlny solidarity, hlasitých a jasných hlasů gruzínské opozice se v centru Tbilisi zcela nepozorovaně promítají filmy o Alexeji Navalném v ruštině, konají se přednášky ruských „zahraničních agentů“. A v malých galeriích ruských imigrantů se sbírají peníze na pomoc ukrajinským uprchlíkům.

Z ruštiny přeložila JITKA KOMENDOVÁ