Kremelský režim páchá násilí nejen na ukrajinské půdě, ale i na vlastním území. Cílem masivních represí jsou nesouhlasící novináři i protestující proti válce. Stovky tisíc lidí — žen, dětí a seniorů, kteří potřebují ubytování, lékařskou péči a právní pomoc — se tak ocitly ve zcela nepřátelské zemi.

Ruským dobrovolníkům, kteří pomáhají uprchlíkům se sice přímá perzekuce zatím vyhýbá, pomoc Ukrajincům však ztěžuje informační chaos vyvolaný propagandistickou rétorikou o „denacifikaci“. Dobrovolníci vytvářejí online skupiny, kde lze sdílet důležité informace a propojovat se s lidmi, kteří akutně potřebují pomoc. V zemi odříznuté od světa, kde vládne cenzura a strach, je to však velmi těžké.

Cenzurovaný internet ostatně zůstává jediným kanálem, jehož prostřednictvím se lidé mohou dozvědět o uprchlících v nouzi. A ačkoli pomoc nabízejí lidé napříč celým Ruskem, mnoho z těchto nabídek je neseriózních.

Na ruské sociální síti Vkontakte se po začátku války objevily stovky inzerátů nabízejících pomoc ukrajinským ženám. Muži, kteří tyto nabídky ubytování nebo materiální pomoci zveřejňují, otevřeně uvádějí, že hledají sexuální partnerku, manželku nebo hospodyni. Mnoho z nich věří, že mezi prchajícími ženami najdou někoho, s kým mohou mít vztah. Naši reportéři kontaktovali desítky takovýchto inzerujících, ptali se na jejich příběh a zjišťovali, co je k umístění nabídky na sociální sítě vedlo.

„Jsme si kvit“

Maria (jméno bylo změněno) opustila Mariupol 2. dubna. Musela přitom projít půlku města, které se ocitlo pod dělostřeleckou palbou. Ve spěchu proto nechala doma svůj mobil. Cestu jí ztěžovalo špatně se hojící bolestivé zranění, které utrpěla po zásahu šrapnelem. Když konečně dorazila k evakuačním autobusům, zjistila, že s sebou nemá ani pas.

Další půlden trvala cesta do Taganrongu, kterou absolvovala spolu s dalšími uprchlíky. Přivezli je do takzvaného dočasného ubytování: sportovní haly, ze které se stala jedna velká ložnice s dvěma sty lůžky.

Ukrajinci přemístění do Ruska jsou odváženi evakuačními trasami do různých regionů. Často nemají možnost si vybrat, kam půjdou. Mariini spolucestující, kteří přebývali v Taganrogu, odcestovali do Čeljabinsku nebo Čeboksar a jiných měst velmi vzdálených od ukrajinské hranice. Maria však nechtěla někam do odlehlé části Ruska, protože doufala, že se jí podaří se znovu setkat se svým dítětem, které zůstalo v Mariupolu s bývalým manželem.

Maria proto plánovala odejít do samozvané Doněcké lidové republiky. K tomu je ale nutný pas. Proto se rozhodla najít si ubytování v Rostovské oblasti, ale neměla dost peněz na nájem. Proto si půjčila od matky (rovněž evakuované z Mariupolu) telefon a požádala o pomoc dobrovolníky na síti Vkontakte. Svěřila se nám, že se přitom necítila dobře — nebyla zvyklá žádat lidi o pomoc.

„Nikdy předtím jsem po nikom nic nechtěla ani nikoho neprosila.“ Ani ji nenapadlo, že mezi těmi, kdo jí odpověděli, by se mohl najít někdo se špatnými úmysly. Následkem času stráveného v obleženém a bombardovaném Mariupolu se její vnímavost k nebezpečí otupila. „Co vás ještě může vyděsit, když jste si prošli tím nejhorším? Když čekáte, že vás každou chvíli zasáhne střela, když nevíte, jestli umřete, nebo zůstanete naživu?“

Poté, co Maria na Vkontakte požádala o pomoc, ozval se jí muž jménem Vasilij (jméno bylo změněno) a nabídl jí bydlení ve svém domě v Rostovské oblasti. Pod jednou podmínkou: že mu pomůže s domácími pracemi. Maria to považovala za férovou nabídku a kývla na ni. Po pěti dnech dorazila do ubytovacího centra Vasilijova matka, aby Mariu vyzvedla. Cesta k nim domů do malé vesnice Bokovskaja trvala šest hodin. Na místě je uvítal muž na invalidním vozíku: ukázalo se, že Vasilij trpí následky mozkové obrny. Maria byla překvapená, protože o tom vůbec nevěděla. Pomyslela si, že by bylo vhodné, kdyby jí bývali předem řekli, jaká pomoc se od ní očekává.

Vasilij si seznámení rovněž představoval jinak. Řekl, že když si Mariu pozval domů, očekával, že s ní bude mít vztah. Avšak na první pohled mu bylo jasné, že z toho nic nebude. „Moje matka si nevšimla, že (Maria) je těhotná. Je to hloupé, ale stalo se,“ uvedl. Vasilij byl podle svých slov z vývoje situace zklamaný. Maria oponuje, že on jí o sobě rovněž neřekl pravdu. „Tím jsme si kvit,“ říká.

„Já chci taky nějaké uprchlice“

Od roku 2014 vznikly na síti Vkontakte nejrůznější skupiny, které propojují obyvatele samozvané Doněcké a Luhanské lidové republiky. Po začátku invaze v roce 2022 se jejich činnost zintenzivnila a objevila se řada nových příspěvků. V první polovině února začali do Ruska přicházet ukrajinští uprchlíci a žádat o ubytování, léky, oblečení a pomoc s doklady. V té stejné době začali v těchto skupinách nabízet pomoc muži — ale pouze ženám. Naši novináři napočítali v některých skupinách takovýchto příspěvků více než stovku. Někteří muži přitom vůbec nenabízeli pomoc, jen se chtěli s Ukrajinkami kontaktovat — jako na internetové seznamce.

Tyto příspěvky se objevovaly na Vkontakte v regionálních skupinách, například „Obyvatelé a uprchlíci ve městě Kaluga“ nebo „Pomáháme uprchlíkům v Petrohradu“, i v celostátních skupinách. V oblíbené skupině „Ukrajinští uprchlíci“, která čítá téměř tisíc členů, se první takové příspěvky vynořily 19. února. V květnu sem napsalo 22 mužů nabízejících pomoc ukrajinským ženám.

Našli jsme také dvě menší skupiny zaměřené na seznamování a domlouvání schůzek s ukrajinskými uprchlicemi: „Chci se oženit s ukrajinskou uprchlicí“ a „Ukrajinská uprchlice hledá pomoc“. V nich lze najít různé příspěvky. Někteří uživatelé se omezují na stručné, několikaslovné nabídky: „Chci se oženit s ukrajinskou uprchlicí“, „chci sdílet postel s ukrajinskou uprchlicí ve Voroněži“ nebo „já chci taky nějaké uprchlice.“

Jiné přinášejí více informací. Jejich autoři v nich detailně popisují své majetkové poměry. Jeden z pisatelů ze Sverdlovské oblasti zmiňuje, že je „hodný a rozvedený“. Dvaatřicetiletý muž z Murmanské oblasti se představuje jako „spořádaný, klidný, rozhodný a pracovitý“. Svobodný dvaačtyřicetiletý pisatel z Petrohradu, který hledá „ukrajinskou uprchlici s děmi“, nabízí, že zašle v soukromé zprávě své foto.