Lidé, kteří uprchli před válkou do České republiky, mají různé osudy a odlišné představy o budoucnosti. Mnozí se však nemají kam vrátit, nebo nechtějí. Jinak tomu není ani v případě ukrajinských uprchlíků. Pokud uvažujeme o matce s dětmi v předškolním věku, jejíž manžel a jejich otec zůstal na Ukrajině, rozumíme, že nejspíš nemá velkou snahou zajímat se o možnosti inkluze a zřejmě k tomu nemá ani dostatečné dispozice.

V případě, kdy se na českém území ocitla společně rodina, kterou na Ukrajině nic nedrží a jejíž domov byl pravděpodobně zničen, chápeme, že by možná i v budoucnu ráda zůstala v České republice. Přítomnost příchozích může prospět i starousedlíkům. Předpokladem však je úspěšný proces integrace.

Jazyková bariéra často brání adekvátnímu pracovnímu uplatnění

Jedním z nejdůležitějších aspektů integrace je jazyková vybavenost. Naučit se jazyk země, v níž našel příchozí dočasný nebo trvalý domov, se ukazuje jako jeden z největších problémů, kterým musí čelit. Potvrzuje to i mnoho ukrajinských uprchlíků, kteří často vyhledávají české kolektivy, protože se v nich mohou naučit nejen jazyk samotný, ale vytvořit si i síť kontaktů s majoritou.

Z výzkumů organizace PAQ Research víme, že souvisejícím problémem je pracovní uplatnění vzhledem k dosažené kvalifikaci, která je u ukrajinských uprchlíků často vysoká. Nemohou však svůj potenciál využít právě kvůli jazykové bariéře a omezením daným dočasností pobytu. Až dvě třetiny ukrajinských uprchlíků v březnu 2023 pracovaly „pod“ svou kvalifikací v manuálních nebo málo kvalifikovaných profesích.

Pokud by stát podpořil větší soulad mezi kvalifikací a zaměstnáním, profitovali by z toho nejen uprchlíci sami, ale i čeští občané a Česká republika. Mnozí politici bohužel chápou práci ukrajinských uprchlíků na nekvalifikovaných nebo nízko kvalifikovaných pozicích jako pro stát výhodnou, jak od nich můžeme slýchat.

Je to problém i z psychologického hlediska, protože zařazení na méně kvalifikované zaměstnání je pro jedince často tíživé a mohou se dostavit pocity bezmoci a neúspěchu. Na těchto emocích spojených s přechodem z jedné společnosti do jiné není nic překvapivého. V podstatě každou migraci doprovází ztráta jistoty a pocity dezorientace v novém prostředí a je nutné se adaptovat. Jedná se však o postupný proces, kterému bychom neměli klást do cesty další překážky zařazením dotyčného na nízko kvalifikované pozice a umocňováním pocitů bezmoci.

Založit budoucnost na dobrém soužití

Statistická data ukazují, že začleňování ukrajinských uprchlíků je do značné míry úspěšné. Až čtyřicet procent příchozích bydlelo v březnu 2023 ve vlastním pronájmu a celkově se snižoval podíl ubytování zajišťovaného majoritou. Z hlediska integrace by však bylo výhodnější, aby se ukrajinští uprchlíci spíše stýkali s českými obyvateli v rámci solidárních domácností.

O pokračující inkluzi svědčí také pokles žadatelů o humanitární dávku — zatímco na jaře 2022 ji pobíralo celkem 84 % ukrajinských uprchlíků, v březnu 2023 to bylo pouze 65 %. Stejně jako zvyšující se podíl pronájmů, i klesající poměr žadatelů o dávku ukazuje, že rostou vlastní příjmy a ekonomická soběstačnost příchozích.

Přesto bychom neměli podlehnout dojmu, že úspěšné integraci nic nebrání. Celková ekonomická nezávislost nedokáže určit, jak se sami lidé cítí. Pokud navíc trpí příjmovou chudobou a materiální deprivací, jež často doprovázejí pocity úzkosti, deprese nebo bezmoci, snadno dochází k přerušení vazeb a izolaci. Kulturní příbuznost mezi Čechy a Ukrajinci nemusí sama o sobě stačit ke snadnějšímu začlenění.

Rostoucí ekonomická nezávislost ukrajinských uprchlíků je jistě pozitivním trendem, nesmíme však ztratit ze zřetele problémy, které přetrvávají — od příjmové chudoby, výše nájmů, přes psychické potíže a materiální deprivaci až po zařazení na nízko kvalifikovaných nebo nekvalifikovaných pozicích. To, jak dokážeme spolupracovat a pomáhat při řešení těchto obtíží, bude rozhodující pro budoucnost našich Ukrajinců a pro naše vzájemné soužití.